V zrcadle amerického tisku na summitu Velké dvacítky v Ósace stála za pozornost jen jedna událost, a to setkání Donalda Trumpa s čínským vůdcem Si Ťin-pchingem.

V očekávání výsledků setkání americká burza zastavila běžný provoz, investoři chtěli vědět, zda mají nakupovat nebo prodávat akcie. O setkání Trumpa s Putinem se denní tisk prakticky nezmiňoval.

Když schůzka přece jen proběhla a skončila bez jasného výsledku, zprávám dominovala jen uštěpačná poznámka prezidenta Trumpa, kterou adresoval svému protějšku, a to hned několikrát: „Nezasahujte do našich voleb, pane prezidente!“ Putin byl očividně zaskočen, takže s kamennou tváří raději dělal, že neslyší.

Nezájem sdělovacích prostředků nebyl náhodný. Ve všech tématech, která jsou pro obě země důležitá, se nedal očekávat žádný posun ke sblížení pozic. Kreml není připraven k žádným ústupkům v otázkách souvisejících se situací v Sýrii, na Ukrajině nebo v Íránu.

Zatímco Trump zvyšuje svůj tlak na Teherán až na pokraj vojenského střetu, Putin v této konfrontaci zjevně zaujal stranu Teheránu. V Sýrii se Trump odmítá účastnit hospodářské obnovy země bez politických ústupků ze strany oficiálního Damašku. Kreml zase nehodlá plnit své závazky ohledně Ukrajiny v rámci Minských dohod. Trumpovi zcela postačí úspěch v jednáních s Čínou a může se klidně obejít bez stejně pronikavého úspěchu ve stycích s Putinem.

Ať již Trump skutečně chtěl zlepšit vztahy s Putinem nebo to jen předstíral, realita je taková, že nyní má mnohem omezenější možnosti toho dosáhnout než na začátku svého funkčního období.

Profesor Syrakuské univerzity v New Yorku Brian Taylor má za to, že vztahy mezi Spojenými státy a Ruskem se budou zhoršovat až do doby, než se v Kremlu odehraje výměna vedení: „Každý z nich, jak Donald Trump, tak Vladimír Putin, mají pocit, že jsou schopni dosáhnout většího pokroku při jednáních mezi čtyřma očima. Ve skutečnosti ani v ruském ani v americkém establishmentu nejsou předpoklady pro zahlazení dramatických rozdílů v postojích k ožehavým otázkám současnosti.

Během nedávné tzv. „přímé linky“ Putin prohlásil, že Rusko je připraveno k dialogu, leč problém tkví v neochotě americké strany vyjít mu vstříc. Pokud se zeptáte amerických expertů, kteří mají vliv na americkou zahraniční politiku, řeknou vám, že potíž je v chování ruské strany, ať jde o zasahování do amerického volebního procesu, nebo do vnitřních záležitostí Ukrajiny.

Vzhledem k tomu, že žádná ze stran není ochotna uznat svůj podíl na zhoršení vzájemných vztahů, není žádná naděje na jejich brzké zlepšení,“ míní profesor Brian Taylor ze Syrakuské univerzity v New Yorku. To je důvod, proč setkání dvou státníků v Ósace nemohlo skončit jinak než ničím.

Autor je publicista