SVĚT: Trest smrti pro Saddáma je správný
Hlavní rozdíl mezi Evropou a Amerikou
Ten hlavní rozdíl spočívá v tom, že Američané, na rozdíl od Evropanů, upřednostňují práva toho, kdo je nebo může být zločinem postižen (oběti či potenciální oběti), před právy pachatele. Takový evropský politik, když hovoří o trestu smrti, tak vlastně zároveň nevědomky sděluje: Zavražděnému už život nikdo nevrátí, tak alespoň zachraňme život toho vraha. Američan naopak burácí: je nebezpečný, zavraždil jednou, může vraždit i podruhé a tomu je třeba zamezit.
Evropská praxe
Přesuňme se blíže praxi: "Evropská unie se staví proti trestu smrti ve všech případech a za všech podmínek. Tento rozsudek proto nesmí být vykonán ani v tomto případě," uvádí se v prohlášení EU, která zpochybnila i spravedlivý průběh procesu s Husajnem, i když unie odsuzuje a odsuzovala všechny zločiny, kterých se Saddámův režim dopustil.
Co je myšleno tím, že EU Saddámovy zločiny odsuzuje a odsuzovala? No přeci, že její představitelé řeknou, že je odsuzují. Když měli přiložit ruku k dílu a pomoci Američanům Husajna svrhnout, nejenže nehnuli prstem, ještě se postavili proti. Když diktátora odsoudil soud k trestu, který je v Iráku pokládán za součást tamní kultury, etiky a práva, opět křičí, že jsou proti. Dokonce i největší americký spojenec na starém kontinentu britský premiér Tony Blair, nyní řekl: "Naše pozice vůči trestu smrti je jasná. Jsme proti, ať se to týká Saddáma, nebo kohokoli jiného." (citace: Lidové noviny)
"Tradice a etika" Romana Prodiho
Obzvláště tristní je vyjádření italského premiéra Romano Prodiho po vynesení rozsudku nad Husajnem: "Ať byly jeho zločiny jakkoli ohavné, naše tradice a naše etika nás vede k odmítnutí trestu smrti." To je opravdu slovo do pranice. Není jasné, o jaké tradici a etice Prodi hovoří, zrušení trestu smrti je dílem několika posledních desetiletí. V naší kultuře do té doby - tedy po několik tisíciletí - byly tradice (a na nich založená etika) různé, včetně onoho známého "oko za oko, zub za zub". Všechny ovšem s trestem smrti tak či onak počítaly jako s adekvátní odplatou. A navíc: italská "tradice" posledních desetiletí je také jiná: téměř celé 20. století žila Itálie pod vlivem spřeženectví mafiánů s politiky a státními úředníky. Etiku zde nevidět téměř žádnou, až na pár výjimek mezi policisty, prokurátory a soudci. Čištění tohoto Augiášova chléva kupodivu nevedlo k tvrdším trestům, ale ke zrušení trestu smrti a k postupnému snižování trestů i za závažné trestné činy. Z hlediska etiky práva můžeme v této souvislosti hovořit o úpadku, v případě vražd a podobných zločinů pak rovnou o pohrdání lidským životem, společností a státem.
Zrušení trestu smrti nemá žádnou tradici a není o nic etičtější než poprava prokazatelného zločince. Jediný rozumný důvod, proč trest smrti zakázat či neprovozovat, je možnost justičního omylu, který nevylučují ani nejmodernější kriminalistické metody. Saddám kdysi údajně řekl, že je lepší zabít i nevinného, jen aby viník neušel trestu. A také tohoto přístupu hojně využíval při vraždění nevinných občanů své země. Pro nás je příznačný pravý opak: Je lepší uchránit život nevinného, i kdyby při tom měl trestu ujít viník. A právě v tom spočívá základ naší etiky.
Bushova nabubřelost
O chybách Američanů v Iráku by se dal napsat celý román. A - ano - EU má pravdu, že celý ten proces byl velmi podivný. Výměny soudců, kdy se to komu hodilo, únosy a vraždy obhájců apod. To samo o sobě ovšem nezpochybňuje trest smrti pro Husajna.
Bush označil tento rozsudek za "největší úspěch mladé irácké demokracie a zákonné vlády Iráku." Nabubřelost této prázdné předvolební fráze nám připomíná, že rozsudek byl vynesen těsně před volbami do Kongresu Spojených států, tedy že soud byl s největší pravděpodobností zmanipulovaný tak, aby rozsudek vynesl v ten "správný moment". V Iráku není ani demokracie (natož mladá), ani zákonná vláda, ta může nastat, až v Iráku začnou nějaké zákony vůbec platit, zatím to tam díky bezradnosti Američanů po svržení Saddáma vypadá spíše na občanskou válku.
Americký prezident ovšem i tak oslavuje ortel po právu. Dobře to vyjádřil Alí Dabagh, mluvčí iráckého premiéra Núrího Málikího: "Tohle je to nejmenší, co si Saddám Husajn zasloužil, protože jeho zločiny byly ohromné. Žádný jiný trest nebyl možný." A kupodivu i čeští ministři. Premiér Mirek Topolánek: "Vnímám to především jako akt spravedlnosti. Je důležité, že proběhl řádný soud a že to byl soud irácký. Jde o satisfakci pro všechny oběti Saddáma Husajna, pro jejich rodiny a pro celý irácký lid." Rozsudek jednoznačně přivítal i ministr zahraničí Alexandr Vondra.
Rozsudek prý rozděluje Iráčany
Zastavme se ještě u hojně používaného argumentu, že rozsudek smrti nad Saddámem rozdělil Iráčany - rozuměj, že sunnité se budou Husajna zastávat, kdežto šíité naopak. Někteří lidé se prostě na svět neumějí dívat jinak než přes ideologické brýle, v tomto případě přes svůj antiamerikanismus, který jim nahrazuje potřebu vnějšího či vnitřního nepřítele, jinak by takový nesmysl nemohli vyslovit. Iráčané jsou proti sobě postaveni dávno, příčinou je fundamentalismus jejich náboženských vůdců a fanatismus Husajnových příznivců. Šíité bojují proti sunnitům, sunnité na oplátku vraždí šíity - to se v Iráku děje dnes a denně. Nedovedu si naopak představit, co by většinoví šíité (a Kurdové) vyváděli, kdyby Saddám trest smrti nedostal.
Bezprostředně po oznámení rozsudku, které odvysílala televize, vyšly v bagdádské šíitské čtvrti Sadr do ulic statisíce lidí. Navzdory zákazu vycházení propukly v této části irácké metropole bouřlivé oslavy. "Vydejte nám ho, my už ho popravíme," provolával podle agentury AFP jásající dav. "Tohle je nevídaný pocit štěstí," uvedl pro AP 35letý abú Sajnan. (Lidové noviny.) Nepokoje proběhly i mezi sunnity, například v Tikrítu se během dne ozývala střelba. Městem projížděli sunnitští ozbrojenci, aby dali najevo, že nerespektují zákaz vycházení. Při přestřelce v bagdádské sunnitské čtvrti Azamíja byli zabiti dva lidé a několik dalších zraněno.Irácké ministerstvo vnitra navíc zakázalo dvěma sunnitským televizním stanicím vysílání. Oba kanály - az-Zaurá a Salahaddín - prý svým zpravodajstvím o soudním verdiktu vyzývaly k násilí. Ovšem předešlé násilnosti v Iráku byly často mnohem četnější a větší. A dá se s úspěchem pochybovat, že nepokoje po diktátorově popravě předčí stav, který v Iráku vládne již dnes.
