O co vlastně jde v divokém sporu o internet? Je tento největší vynález lidstva od Guttenbergovy tiskařské revoluce dnešními pokusy o regulaci (cenzuru) mezinárodní dohodou (ACTA) ohrožen ve své existenci? Melodrama a hysterie, kterou šíří zastánci otevřené kultury internetu, nám problém neosvětlí. Jedno je jisté, čím větší vynález, tím větší jeho dobré i zhoubné účinky. Nebyl snad knihtisk v 16. století také jednou z příčin, proč se protestantismus tak bleskově rozšířil a rozpolcená Evropa se propadla do nejstrašnější války ve svých dějinách?

Ze všech stran slyšíme, že majitelé neexistujících práv, jakéhosi ryze duševního vlastnictví, uměle vytvořeného velkým byznysem, hájí své zastaralé technologie a kšeft, místo aby se přizpůsobili novým podmínkám, a tak ohrožují planetární svobodu instantních, všem dostupných informací.

Paradox úžasné internetové svobody zadarmo stahovat zprávy, fotografie, články, knihy, filmy či videa tkví v tom, že původní majitelé těchto nejen informací, ale především odborných i uměleckých artefaktů, což je zásadní rozdíl, jsou naprosto závislí na tradičním tržním (hmotném) prostředí. Problém je v tom, že internet je příliš veliký a roztroušená reklama málo platí, a tak živí dobře jen ohromné planetární "agregáty" typu Amazon, Facebook nebo Google. Víme, že všude hynou papírové noviny, a přitom internetové deníky a celá blogosféra z nich tyje. Anglický levicový deník The Guardian kupříkladu má náklad 230 000 (wikipedia) a je dotován, aby nezanikl, ale zároveň je nejčtenějším deníkem na internetu (5 milionů denně), zřejmě proto, že Američané nic takového nemají. Výnosy (hrubý příjem) papírového deníku jsou ale stále 40násobné (200:5 mil. dolarů ročně) a zpoplatnit internetovou verzi se manažeři obávají, protože by jim příjem pravděpodobně klesl, na rozdíl od deníků, které příjem z internetu prakticky za těch pár set tisíc kliků denně neměly, a proto jsou teď jen za peníze a i kdyby počet internetových předplatitelů byl jen v řádu pár desítek tisíc, tak vydělají. Chyba byla, že si nepěstovaly svou pozici od začátku.

A co kultura internetu? Zřejmě šlo také o značný optický klam. České internetové deníky jsou velmi chabé, až na výjimky (Aktuálne.cz) nabízejí jen kusé zprávy přejímané z placených médií a snaží se svou slabost nahradit politickým hecováním a bulvárem. Všiml jsem si také, že v české blogosféře jsou téměř všechny kvalitní příspěvky, odhadl bych je na 80 %, placené tradičními periodiky. Kdybychom je vyškrtli, ocitli bychom se v říši odporných plků. Jaron Lanier (vymyslel mimo jiné termín virtuální realita) ve své knize "You are not a Gadget" (nejste přístroj) přiznává, že sám kdysi pevně věřil, že otevřený internet zvýší konkurenci a nejlepší umělce bude možná ve velkém vytvářet, má teď neskutečný pocit, jako by šlo o retro, jako by se v populární hudbě všechno zastavilo před deseti lety a ti, kteří se snaží proniknout a nemohou rozjet šňůru koncertů a prodávat svá trička, "se srocují v oázách tradičního hynoucího průmyslu". A co teprve problém, jaký začíná ohrožovat i knižní produkci, včetně té elektronické. Pirátské "sdílení knih" (s výjimkou Amazonu v globální angličtině, kde čtenářů e- books ještě přibývá, protože na celém světě rapidně roste počet anglicky čtoucích), teď začíná všude ohrožovat knižní trh.

Co se to vlastně přihodilo? Lanier říká, že internet ovládli servisní firmy, které se pouze vztahují k obsahu, a nikoli prodavači obsahu a není divu, že se teď vehementně brání před americkými legislativními návrhy (Pipa a Sopa), aby se staly samy cenzory a omezily svůj vlastní byznys.

Jenomže ideologie otevřeného internetu a jeho nové technologie kopírování i dostupnost se staly zbraní hromadného ničení, což starý xerox a magnetofony nedokázaly. Neštěstí je v tom, že na rozdíl od materiálnějšího světa, kde je majitelů domů tisícinásobně víc než zlodějů, je to na internetu přesně opačně.

Ano, bylo to krásné, i já jsem si ještě do nedávna neomezeně pročítal ta nejlepší periodika světa a poslouchal hudbu, kterou jsem neplatil.

Ovšem krádež je krádež, i kdyby kradli všichni, a svoboda krást v lidském světě existovat nemůže, a tak, byť neradi, musíme uznávat komerční cenzuru i policii.

Týždeň, 17. 2. 2012