Částečná polemika s Jiřím Weiglem
Letos uplyne 10 let od úmrtí Samuela Huntingtona, autora slavné knihy Střet civilizací, v níž již v polovině 90.let předpověděl střet mezi naší a islámskou civilizací. Je již Huntington a jeho pojetí zastaralé?
Na tuto otázku se pokusil zodpovědět Jiří Weigl, jeden z autorů diskusního panelu k desetiletému výročí úmrtí Samuela Huntingtona. S autorem lze v zásadě souhlasit s hodnocením změn za posledních 20 let, které proběhly na celém světě ekonomickým vzestupem nastupujících mocností (Čína,Indie) v důsledku přejímání západních postupů, technologií a pracovních návyků.
Nejvýraznější změna - nástup levicových progresivistů
Autor má plnou pravdu v tom, že Samuel Huntington v době, kdy Střet civilizací psal, nemohl tušit, jakou cestou sebedestrukce a pseudohumanismu se Západ pustí. Jak akademickou, politickou a mediální sféru na Západě ovládnou levicoví progresivisté (přesněji neomarxisté), kteří dávají zavedeným pojmům nový obsah, v některých případech dokonce samotný význam slov úplně obrátí naruby.
Autor také hodnotí správně nekompatibilnost lidí z islámských kultur, kdy poukazuje na nebezpečí masové migrace z muslimského světa do Evropy vytvářející hrozbu těžkých společenských otřesů a konfliktů.
Bohužel závěrem tvrdí, že se „Huntington mýlil a že islám nemůže být soupeřem Západu v žádném aspektu.“ A dokonce uvádí, že islámská kultura je ve stejném ohrožení jako naše původní ze strany západní civilizace a v ní vzniklých nebezpečných ideologií. V těchto tvrzeních se již autor mýlí.
Polemika – podstata islámu, migrace
Islám je totiž politicko náboženská invazivní doktrína zavazující své věřící k jeho šíření za každou cenu v jakékoliv době jakýmikoliv prostředky (násilnými nebo mírumilovnými).
Islám znamená podrobení a islám (přesněji politický islám, jenž je jeho nedílnou součástí) si chce všechny nevěřící podrobovat, politický islám nechce koexistovat, chce DOMINOVAT.
Problém v autorově hodnocení islámu ve vztahu k Západu tkví v upřednostnění ekonomických, vojenských a technologických hledisek.
Islám by nebyl ohrožením naší civilizace, pokud by existoval jen v islámských zemích, tam nás Evropany skutečně většinou neohrožuje, jak správně píše autor, Západ má technologickou i ekonomickou převahu, ale problém tkví v masové migraci obyvatel z islámských kultur do Evropy, kdy v celé řadě západoevropských zemí vznikla silná islámská komunita vytvářející civilizační ohrožení původních obyvatel a jejich způsobu života.
Všude, kde se objeví početnější muslimská komunita, vzniká v důsledku uplatňování nebezpečné islámské ideologie (politického islámu) civilizační konflikt.
Půjdeme-li do historie, kde jsou obrovské populace křesťanů severní Afriky, Anatolie (dnešní Turecko)? Pokud nepočítáme skromnou populaci koptských křesťanů v Egyptě čelících permanentnímu násilí ze strany nejrůznějších militantních muslimských skupin, tak všechny ostatní kdysi křesťanské národy v těchto oblastech byly po vpádu muslimských hord vyhlazeni nebo v lepším případě postupně vyhnáni ze svých domovů, že dnes po nich nenajdeme ani památky. V Turecku jsem sám osobně se byl podívat na pozůstatky arménské kultury v Anamuru, dnes vidíte již jen rozvaliny a samozřejmě ani slovo o původní arménské kultuře.
Ale stačí se podívat do současnosti:
V Nigérii nejsou žádní levicoví progresivisté a přesto obyčejní muslimové na hranicích mezi křesťanskou a muslimskou částí neustále v opakovaných útocích vypalují domy křesťanů, zabíjejí je a vyhánějí ze svých domovů. Mimochodem rozdíl mezi islámským teroristou a umírněným muslimem je jen míře trpělivosti nikoliv v systému hodnot. Ti první chtějí prosadit islámskou ideologii ihned, ti druzí radí trpělivě počkat.
A příklad z Evropy, z Kosova. Do kosovské Prištiny se datuje vznik pozdějšího Srbského království (v průběhu 13.století), ale stačil krátký úsek dějin po 2. světové válce, kdy do Kosova začali proudit ubozí muslimové z Albánie, poté dochází během čtyř desetiletí k přečíslení muslimské populace oproti původní populaci, následuje dobře známé násilí v 90.letech a čí je dnes Kosovo? Dominance islámské kultury proběhla „přirozeným populačním přečíslením“ bez podpory levicových progresivistů.
Dostáváme se k zásadnímu parametru, na který autor zapomněl, jenž favorizuje islám do budoucnosti hlavně v evropských zemích:
Porodnost muslimů, demografický vývoj
Ideologové politického islámu si uvědomili, že po 14 stoletích mohou Evropu porazit porodností za využití parlamentní demokracie. Stačí změnit taktiku, místo násilí využít porodnosti muslimských žen. Jestliže porodnost muslimských žen je na poměrně vysoké úrovni a navíc může muslim vlastnit až 4 manželky (v některých arabských zemích dokonce bez omezení), pak v tomto případě se jedná o střet jako hrom!
Demokracie, ve které nyní žijeme a jejíž pravidla vyznáváme, závisí na počtu voličů. A koho a jaké hodnoty budou tito budoucí „muslimští Evropané“ prosazovat? Přece islám a jeho pravidla.
Muslimové nemusí vlastnit nejnovější technologie, zbraňové systémy, bohatství, stačí si počkat, doslova se přisát na svého hostitele a čekat na posílení své muslimské komunity a pak udeřit v klidu přes parlamentní demokracii.
Do té doby budou rozehrávat svou neustále omílanou hru na „oběti“ (jak mylně píše autor), požadovat výjimky z demokratických pravidel pro svou víru, pravidel, která se po čase, světe div se, začnou stávat nepsanou normou pro zmanipulovanou většinovou populaci, jenž si nestihne všimnout, že se nenápadným způsobem přizpůsobuje islámským pravidlům za inkvizitorského dohledu politických neziskovek bdícími nad „dodržováním otevřené společnosti“.
Připočteme-li právo na slučování početných muslimských rodin nebo místními úřady tolerovaná polygamie muslimských „uprchlíků“ s několika manželkami a desítkami dětí v jedné rodině, má Evropa našlápnuto k „islamizačnímu blitzkriegu“.
Ještě je potřeba dodat, že ne každý muslim zhoubné islámské ideologii (politickému islámu) podléhá, jsou a budou existovat muslimské rodiny žijící podle evropských pravidel, jenže bohužel historie ukazuje, že i tato skupina se v krizových momentech při nárůstu muslimských komunit přiklání k zavádění islámských pravidel ať již dobrovolně nebo vyhrožováním ze strany islámských fundamentalistů.
„Neohuntington“
Závěrem lze konstatovat, že Střet civilizací od Samuela Huntingtona má i nyní po více jak 20 letech co říci svým čtenářům s důležitou „aktualizací“ dnešního stavu sebedestrukce postmoderní západní společnosti reprezentované levicovými progresivisty.
Pohled dotyčného autora je také důležitý, poněvadž reprezentuje pohled na islám ze strany dnešní pravicové části politického spektra označující sama sebe za autentickou, kdy islám řadí spíše do kategorie náboženství namísto nebezpečné ideologie ohrožující naše civilizační hodnoty.
Čas ukáže, zda se naplní Huntingtonovy chmurné vize či nikoliv, Evropa je nyní na řadě. Bude se bránit?
Převzato z blogu autora s jeho svolením