Také se vám zdá, že dnešní doba začíná nebezpečně připomínat jednu velmi neblahou éru minulého století?

Například – povšimli jste si, jak snadno evropské elity po zvolení Donalda Trumpa odvrhly Ameriku? Jak politické nepřátelství zdiskreditovaných evropských elit vůči novému prezidentovi USA má přednost před kdysi posvátnou transatlantickou vazbou? A že v důsledku toho státy, které nám v roce 1945 přinesly svobodu - Rusko, Velká Británie a Spojené státy -, jsou v dnešní Evropě otevřeně zařazovány mezi hrozby a žádný úřad proti dezinformacím proti tomu nezasahuje?

Náš veřejný prostor dnes ovládla neuvěřitelná hysterie proti legitimní americké vládě, našemu doposud hlavnímu spojenci, a nešíří ji žádné obskurní údajně proruské weby, ale mainstreamová média v čele s veřejnoprávními. Je to vyjádření oficiální politiky. Něco v polistopadové éře zcela nemyslitelného.

Tato hysterie jasně odhalila to, co většina myslících lidí dávno tušila – základním střetem dnešní doby není boj demokratického Západu s nastupujícím ruským revanšismem či čínským velmocenským komunismem a už vůbec ne boj s nějakým umělým Islámským státem, jak nám mediální propagandisté léta namlouvají. Základní konflikt doby leží uvnitř západní společnosti a má stejný charakter jako míval ve dvacátém století. Je to boj proti utopickému levicovém pokrokářství a jeho snahám měnit svět i společnost podle jeho intelektuálských sociálně-inženýrských představ. Je to boj za svobodu a právo lidí přirozeně žít proti netolerantní ideologii, která tuto svobodu potlačuje, která si ve jménu „dobra“, na něž má prý monopol, nárokuje kontrolu nad lidským chováním a způsobem života. Je to boj proti politickému proudu, který po pádu komunismu za dvě desetiletí totálně ovládl politiku Západu a odmítá o svou moc nejen demokraticky přijít, ale vůbec o své politice diskutovat. Je to boj proti politickému proudu, který má stejné cíle, jako zbankrotovaný komunismus – zničit kapitalismus a svobodnou společnost ve jménu absolutizované rovnosti a vytvoření umělého nového „šťastného“ jednotného lidstva s globální vládou.

Všechno tu už jednou bylo, ideologie si sice vyměnily místa, geopolitika ale zůstává. Frontové linie geograficky nebezpečně připomínají situaci před 75 lety. Tak jenom nezapomínejme na riziko dvou front a odboj. Ten se dnes v Evropě aktivizuje více než silně. Doufejme, že se o tom letos přesvědčíme.