Trapné, ubohé, ostudné, odporné

Ju-jitsu je japonské bojové umění. Neolympijský sport zastřešený příslušnou mezinárodní federací JJIF. Pořádá světové šampionáty: ten nejnovější se konal v prvních pěti dnech března 2018 v Abú Zabí. Tedy v Emirátech.

Jednalo se o MS v kategorii „Juniors“ (18 až 20 let) a „Aspirants“ (15 až 17). Podle webu Emirates News Agency se ho zúčastnilo na sedm set mladých bojovníků ze 40 zemí.

Všichni měly stejné podmnínky a se všemi bylo zacházeno stejně. Na sportovním úboru měli zkratku svého státu, když vyhráli, byla vztyčena jejich vlajka a hrána příslušná hymna. Také ve výsledkové listině zveřejněné na webu JJIF je u každého jména uvedeno, odkud sportovec pochází - a tento údaj je doplněn malou vlaječkou.

To vše platí – až na jednu výjimku.

Klání v Abú Zabí se zúčastnili také reprezentanti Izraele. Vedoucí výpravy Erez Alroy si formálně na nic nestěžoval: vřelé přijetí, skvělé ubytování, fungující doprava, samostatné místo pro trénink.

Z tohoto hediska bylo tedy vše v pořádku.

Přesto je tu jedno obrovské ale – Izraelci nesměli soutěžit pod hlavičkou svého státu, ale byli vedeni jako sportovci JJIF. Když vybojovali zlatou medaili, nesměla se hrát izraelská národní hymna Hatikva a vztyčit izraelská vlajka. Také ve výsledkové listině najdeme u jejich jmen označení nikoli ISRAEL, ale JJIF – Mezinárodní federace ju-jitsu (obr. níže)

Důvod? Stále stejné: hluboká protiizraelská, politicky motivovaná nenávist. Nejnověji ovšem maskovaná „bezpečnostními“ důvody. Ty by se snad daly pochopit, kdyby Izraelci procházeli ulicemi Abú Zabí se symboly svého státu na oděvu – že by je nějaký muslimský fanatik mohl napadnout. Dejme tomu.

Ale jaké „bezpečnostní“ důvody bránily tomu, aby byla hrána Hatikva a vztyčena izraelská vlajka, když na stupních vítězů byli dekorováni zlatými medaile Meši Rozenfeldová (zlato v kategorii Ne-waza, ženy U21 do 55kg) a Nimrod Ryder (Ne-waza, muži U21 do 77 kg).

Izraelci se vrátili do vlasti s těmito dvěma zlatými, čtyřmi stříbrnými a sedmi bronzovými medailemi. A také se staronovou zkušeností, kterou znají Židé už stovky let. S pocitem jaké to je, mít jako jediní prapodivný cejch, nikoli nepodobný nacistické žluté hvězdě, byť „v opačném gardu“.

Ptám se znovu a znovu, po tisící: PROČ? Proč nemohou mít Židé, potažmo Izraelci, na mezinárodních sportovních akcích stejné podmínky jako všechny ostatní národy světa?

Řečeno parafrází slov Karla Kryla: Víme, kde je vina. To zlo má jméno Rakovina. Hluboce zakořeněná a metastázující protiizraelská rakovina.

Hanba pořadatelům!

***

Tady je důkaz převzatý z webu JJIF, který nepotřebuje dalšího komentáře. (Šipky u izraelských sportovců doplněny autorem článku.)