19.3.2024 | Svátek má Josef


SVĚT: Soumrak naší doby

28.9.2020

Než jsme se nadáli, stal se rok 2020 velmi pozoruhodným, a to ve značně dramatickém smyslu slova. Ve velmi krátké době došlo k rychlému vývoji velmi neblahých událostí. K chřipkové epidemii, jež se v únoru proměnila se v pandemii, a svět se změnil.

A politický proces proměny společnosti kapitalistické a demokratického řádu, jenž započal se v 60. a 70. letech minulého století levicovými intelektuály a na universitách hlavně amerických. Z tehdejších posluchačů jsou dnes muži a ženy zralého věku a ve významných pozicích.

A v celé hrůznosti projevila se síla zpolitizovaného davu, zákony a řád proměněny v anarchii.

Tolik úvodem.

Každá nemoc začíná příznaky. Není tomu jinak ani u nakažlivých, infekčních nemocí způsobujících epidemii. Klasickým případem je chřipka spojená v horším případě se zápalem plic. Pacient se buď vyléčí sám, tedy schopností svého organismu, nebo s pomocí lékaře a v případě nejsmutnějším, není-li Štěstěna na jeho straně, jeho pozemská pouť se končí.

Rok co rok propuká chřipková epidemie většinou v září a trvá pak až do jara. Nic nového pod sluncem, až na chřipku, která vypukla koncem roku 2019 a dosud v podstatě neskončila. A navíc, již na počátku roku 2020, epidemie prohlášena odborníky a hodnostáři za pandemii covid-19 a život se začal rychle proměňovat, a to v podstatě ve všech formách a aktivitách, včetně následků hospodářských. O tom, jak se obyvatelstvo má chránit, stejně jako o průběhu pandemie, počtu nakažených virem a počtu zemřelých, čísla dodávaná Světovou zdravotní organizací (WHO) pod kontrolou Číny. To zaujímalo a stále zaujímá čelné místo ve světovém zpravodajství. A dopad je dalekosáhlý, nevyjímaje ani vliv na předvolební boj o prezidentské křeslo v Bílém domě. Netřeba připomínat ochranná opatření a regulace vydávané odborníky a politiky, a to za předpokladu (o němž se nesmí pochybovat), že jde o skutečnou pandemii. Snad od pandemie španělské chřipky v roce 1918 neopakované.

Protože dopad regulací není malý, může snadno kohokoli napadnout zamyslet se nad uváděnými čísly, použít další dodané snadno internetem, pohrát si s nimi, s fakty; a taková pohnutka vedla mne k následujícímu informativnímu sdělení.

Použitá a srovnávací data: World Health Rating

a) Země, provincie

b) Počet úmrtí na sezonní chřipku a zápal plic v letech 2017, 2018

c) Počet úmrtí na covid-19 v roce 2020

d) Počet obyvatel srovnávaných zemí (provincie)

e) Poměr: počet úmrtí : počet obyvatel = factor F*

population

Zjištěno: procento zemřelých, kteří byli infikováni koronavirem, ale měli již některou z běžných nemocí v různém stadiu (rakovina, cukrovka, kardiovaskulární problémy nebo vysoký věk > 75).

Záhy po proměně epidemie v pandemii začala se ukazovat nejistota a nejednotnost v názorech i epidemiologů skutečných, natož pak takzvaných. Nepochybuji příliš, že tak mohutný počet infikovaných a zemřelých právě v USA by se dal vysvětlit v neposlední řadě značným procentem postižených Afroameričanů, kteří na některé jiné choroby reagují jinak než bílý našinec (kupř. infarkt, jestli se nemýlím), v neposlední řadě I životní styl, hygiena a pod.

Za předpokladu, že uvedená statistická čísla jsou platná s jistou nevelkou tolerancí, největšímu rozdílu mezi oběťmi chřipky sezonní a covidové došlo tedy v USA. Ale v laboratoři v Chicagu byla u zemřelých zjištěna přítomnost jiných chorob a též vysoký věk, a to až 70 procent

Však i internet dodal jiný údaj, že ten počet obětí sezonní chřipky v USA dosáhl 96 000 > 35 803 obětí (viz shora). To vcelku dost dobře odpovídá proměnlivosti názorů na problém v průběhu minulých 8 měsíců.

V Německu se hodnoty příliš neliší, a to i bez užití koeficientu přítomnosti i jiného onemocnění. Pro Českou republiku by se o nějakém vážném nebezpečí ani uvažovat nemělo. Podobně je tomu ve Španělsku, ve Francii a v Maďarsku (viz tabulku).

A je možné využít informací udaných i pro další země, možná to v budoucnosti ještě udělám.

Situace světová: v minulosti průměrný počet obětí chřipky a zápalu plic 650 000. Dnes na covid 920 106. Použijeme-li onoho koeficientu pro přítomnost i jiných nemocí nebo vysokého věku oběti jako hodnotu 70 procent, pak reálnější výsledek pro celý svět je 920 106 x 0,75 = 690 080, tedy jen o málo víc než 650 000.

Jak skutečně reálná je pandemie? Proč se ochranná opatření neřeší vnitrostátně s ohledem na údaje uvedené pro tu či onu zemi před covidem? Neudělala a nedělá přílišná panika v zemích, kde není důvodná, větší škody, než kdyby žádná pandemie v zemi vyhlášena nebyla? Proč se ta čísla v několika případech liší, když pandemie si přece území nevybírá? Pohled na statistiky z let minulých ale může do jisté míry zjistit, proč právě v takové zemi situace je jiná. Říká se, že kdo hledá, nakonec najde...

Mohu říct s rozhodností podloženou právě čísly, že pandemická panika právě v místě, kde žiju, v Britské Kolumbii, je zcela zbytečná a naopak velmi nežádoucí a se škodlivými následky, které se budou ještě dlouho projevovat.

Protože žádná síla podzim, čas chřipek, z ročních období nevyloučí a zatím existuje, byť snad sporadické, varování o zaručení spolehlivosti vakcíny, až bude dostupná, masek na tvářích už nás nikdo a nic nezbaví. To mimo ještě i horší dopady, kupř. změny návštěvy lékaře jen na telefonický rozhovor!

S postupujícím časem a nikoli uklidňující se situací, právě naopak vzhledem k začínajícímu podzimu, rychle upadá v zapomnění problém grandiozní a podstatný: tuto neradostnou a život komplikující situaci způsobila světu už počtvrté, zatím ale v míře největší a devastující, jediná země, komunistická Čína. Tento fakt nelze vymazat z paměti, ani z historických análů. A tato situace uspíšila dlouho již trvající a připravovaný rozklad kapitalistického systému, svobody a demokracie radikální levicí. Rozbujení trendu po osm let napomáhal v USA Obama, kdežto Trump proces narušil a způsobil, že řady jeho nepřátel se semknuly a zabití Georga Floyda bylo rozbuškou k uvedení exploze do míry maximální. Kdo dnes tu dramatickou proměnu zastaví? Zmoudření mocných? Bůh? Stěstěna?

V 60. letech minulého století došlo v USA k protestům a nepokojům též z důvodu rasových konfliktů, a to se stejnou slepotou ke statistikám a faktům. I tenkrát došlo k vandalismu a úhonám na zdraví; bylo i hnutí Černých panterů. Nebylo ještě hnutí Black Lives Matter. Dělo se tak po volbách, nikoli v roce volebním, jak je tomu dnes. Nebylo ani požadavků rozlíceného davu po omezení policejních fondů a dokonce po úplném zrušení police, předání ochrany do rukou lidových representantů (za Leninových časů v Rusku to byli lidoví komisaři). Nebylo podpory starostů a guvernérů několika států, kteří nejenom že přihlíželi rabování, vykrádání a vraždění, k němuž došlo v mnoha případech na místech, kde moc policie byla omezena, ale prezidentu Trumpovi nebylo dovoleno povolat Národní gardy a vojsko k nastolení pořádku a zkrocení zdivočelých davů. Starosta New Yorku Bill de Blasio dokonce prezidentovi vyhrožoval soudem. Takový druh vnitrostátního nepřátelství tehdy neexistoval.

V atmosféře lhaní většiny medií, trvající šikaně prezidenta Trumpa demokraty a pro mne zcela nepochopitelných zatímních značných preferencí Joea Bidena pro nadcházející volby nadále trvají protesty, hlavně v Portlandu, s výsledkem, že tato novodobá choroba, jež napadla demokracii a kapitalismus, se šíří podobně jako ten covid-19.

Svět ale nejsou jenom USA. V Německu dle současných výzkumů veřejného mínění dosáhli komunisté podpory 44 procent. V Řecku se připravuje další vlna migrantů a kancléřka Merkelová je už dnes opět vítá, bez ohledu na dosavadní dopad této ilegální imigrace na situaci v zemi. Podobně je tomu i ve státech severských, no-go zony tam rostou jak houby po dešti, stejně jako zločinnost. V kritické situaci je řecký ostrov Lesbos, kde migranti zapálili svůj tábor, v němž žili, a žádají přesun do Evropy. V Německu je obyvatelstvo vyzýváno k udávání občanů nespokojených s řešením situace jak migrační, tak covidové. A jak se zdá, Angela Merkelová nedodrží svůj slib, že v březnu 2021 (kdy budou volby) odstoupí, a je tedy možné že bude pokračovat ve svém pro zemi i celou západní Evropu tragickém díle.

Množí se informace o vyhovění nejnesmyslnějším levicově progresivním požadavkům hodnostáři a politiky na všech úrovních v různých západních zemích. Připomíná to posunování hořícího konce zápalné šňůry k náloži, jíž je k vrcholům absurdity dovedená ideologie politické korektnosti a multikulturalismu.

Kde a v čem možno dnes vyhlížet ono světýlko v temném tunelu, do něhož se světové dění proměňuje? Nenastává skutečně soumrak naší doby?