... a to tím, že cenzurují vše kromě antisemitismu

Platformy sociálních médií se podílejí na masivní cenzuře všeho, co se týká údajných volebních podvodů, pochybností o vakcínách a medicíně vůbec, a všeho, co souvisí s výroky bývalého prezidenta Donalda J. Trumpa, s kritikou hnutí Black Lives Matter, pochybnostmi o změně klimatu nebo o aktivitách transgender osob. Cenzurují údajné projevy nenávisti a ostatní údajně politicky nesprávné tweety a příspěvky. Platformy sociálních médií však zároveň ponechávají volné pole působnosti propagátorům antisemitismu a antisionismu a vůči židovským záležitostem všeobecně uplatňují dvojí metr.

Tato kombinace – cenzurování všeho možného, ale necenzurování antisemitismu – vysílá mrazivou zprávu: Pokud jsou některé materiály cenzurovány, protože jsou nepravdivé, pak věci, které nejsou cenzurovány, musely projít určitou zkouškou pravdivosti. Například hashtag #HitlerWasRight (Hitler měl pravdu) byl tisíckrát zveřejněn v různých sociálních médiích, a tedy musí být pravdivý. Podle této logiky musí být pravdivé také tisíce tweetů a příspěvků, které tvrdí, že Izrael je genocidní, nacistický stát, který úmyslně vraždí malé děti. Tyto antisemitské příspěvky přece musí splňovat „komunitní standardy“ různých sociálních médií.

Toto je hlavní problém selektivní cenzury. Když nic necenzurujete, tak nic neschvalujete ani nepodporujete. Když naopak některé věci cenzurujete, tak implicitně schvalujete to, co necenzurujete. Nebezpečí selektivní cenzury demonstruje následující příklad z historie. Když se v Sovětském svazu rozhodovalo o tom, co veřejnost může a co nemůže číst, tedy o tom, co je a co není politicky korektní, tak zasahoval sovětský vládní orgán Glavlit. Lidé dnes často vůbec nevědí, že samotný koncept politické korektnosti byl vymyšlen ve Stalinově Sovětském svazu. Jednou jsem v Evropě debatoval se sovětským právníkem o antisemitismu a ukázal jsem našemu obecenstvu příklady antisemitských materiálů vydaných v Sovětském svazu. Můj oponent mě ale trumfl – vytáhl neonacistický materiál publikovaný ve Spojených státech, který byl mnohem horší a tvářil se při tom vítězoslavně. Já jsem ale zvedl materiál publikovaný v Sovětském svazu a požádal jsem ho, aby přečetl, co bylo uvedeno na jeho konci. Pochopil, co chci, ale odmítl to udělat. Přečetl jsem to tedy já – bylo tam napsáno: „Schváleno Glavlitem.“ Poté jsem přečetl, co bylo napsáno na spodní části materiálu distribuovaného ve Spojených státech. Stálo tam: „Vydáno Nacistickou stranou USA.“

Naše obecenstvo to pochopilo. Tu debatu jsem vyhrál. Ve Spojených státech žádná vládní agentura necenzuruje ani neschvaluje to, co je zveřejňováno. V USA byla za šířenou nenávist zodpovědná jen Nacistická strana USA, zatímco v Sovětském svazu byla za zveřejnění antisemitského materiálu zodpovědná samotná sovětská vláda. To je docela rozdíl.

Totéž začíná v poslední době víc a víc platit také pro sociální média. Když to ještě byly pouhé platformy, které umožnily zveřejnění všeho kromě nelegálního materiálu, tak jim nebylo možné nic vyčítat. To byl důvod, proč získaly ochranu před žalobami za hanobení podle paragrafu 230 (Section 230) za obsah zveřejněný na svých platformách. Nemůžete nést odpovědnost za hanobení, pokud nemáte kontrolu nad tím, co je zveřejňováno na vaší platformě. Nyní se však společnosti sociálních médií rozhodly, že se stanou „Glavlitem“ a budou zveřejňovat pouze materiály, které jsou údajně pravdivé a zároveň vyhovují jejich komunitním standardům. Společnosti sociálních médií se teď spíš chovají, jako kdyby působily v bývalém Sovětském svazu, než ve svobodných Spojených státech amerických, v nichž platí První dodatek Ústavy.

Toto není výzva k cenzuře antisemitských tweetů. Toto je výzva k tomu, aby společnosti sociálních médií přestaly cenzurovat ostatní projevy na základě kritérií domnělé pravdivosti, „komunitních standardů“ a podobných sporných kritérií, která jsou předmětem politických, ideologických a jiných předsudků. Nepřeji si jinou cenzuru, než cenzuru toho, co je již zakázáno zákonem. Pokud však budou společnosti sociálních médií pokračovat v cenzuře, tak musí na všechno používat jednotný standard. Nemohou přehlížet antisemitismus a falešná tvrzení o národním státu židovského lidu a současně tolerovat jiné domnělé „polopravdy“. Pokud se tak budou chovat, tak budou odpovědné za propagaci své vlastní velké lži: že všechno, co necenzurují, musí být pravda. Toto je hluboké dilema každého velkorysého cenzora. Dnešní sociální média si vybrala tu nejhorší kombinaci: cenzurují materiály, které nejsou ani nebezpečné, ani nutně falešné, a zároveň tolerují šíření materiálů a informací, které jsou vysoce nebezpečné a prokazatelně falešné.

Autor je emeritní držitel profesury Felixe Frankfurtera na Harvard Law School, autor knihy „The Case Against the New Censorship: Protecting Free Speech from Big Tech, Progressives and Universities“ (Hot Books, 20. dubna 2021) a spolupracovník Gatestone Institute sponzorovaný Charitativní nadací Jacka Rotha. Na Spotify, Apple a YouTube můžete sledovat jeho nový videokanál „The Dershow“.

Překlad původního textu: How Social Media Validates Anti-Semitism by Censoring Everything but Anti-Semitism
Překlad: Libor Popovský, Helena Kolínská