Teroristické útoky v Rusku velí k solidaritě s pořadateli olympijských her

Bývá užitečné kritizovat osobnosti ve špičkách politiky. U prezidenta Miloše Zemana je to i snadné. Ale nechce-li si kritik vysloužit cejch umanutosti, musí uznat, když má jeho "oblíbenec" pravdu. Právě teď ta situace nastala: prezident Zeman má pravdu ve svém vztahu k zimním olympijským hrám v Soči. Má pravdu v tom, že nehodlá hry bojkotovat a své kritické připomínky chce raději říci přímo na místě ruským politikům.

Hry v Soči jsou testem vztahu k Putinovu Rusku. Nejde o ryzí bojkot, "pouze" o předem ohlášenou neúčast některých státníků a politiků. K nejcelebritnějším z nich patří německý prezident Gauck a francouzský Hollande.

Rozhodování o účasti či neúčasti je právem každého politika. Argument proti účasti v Soči se odvíjí od Putinova autoritářského stylu vlády, konkrétně od tažení proti "homo sexualismu" (zákon zakazující propagandu homosexuálního chování). Jenže ve světle teroristických útoků v Rusku ten argument velmi oslabil. Dá se to říci i takhle: evropská tradice velí projevit solidaritu postiženým – a těmi se nyní jeví ruská společnost i pořadatelé olympijských her.

Životy váží víc než ideologie

Nynější útoky teroristů ve Volgogradě si vyžádaly 31 mrtvých a 66 zraněných. Sebevražední atentátníci si vybrali náhodné cíle – civilisty na nádraží a v trolejbusu. To je chvíle, kdy by měly jít stranou úvahy o "adekvátnosti prostředků boje za svobodu" ve prospěch jednoznačného odsudku. To ovšem nestačí.

S odsudkem teroru se počítá jaksi automaticky. Vždyť útoky z 11. září 2001 formálně odsoudily i vlády, které jinak Ameriku považují za Velkého Satana. Kdo se hlásí ke skutečnému evropanství, měl by projevit aktivní solidaritu. A projevem takové solidarity by mohla být – alespoň v případě politiků – návštěva olympijských her v Soči. Natruc teroristům, kteří přece sami tvrdí, že chtějí docílit jejich zrušení.

Putinovo Rusko zůstává státem, jenž si o kritiku přímo říká. Není slučitelný s evropskými hodnotami, jak si je lidé představují – až příliš často sahá po knutě či vězení tam, kde by stačila pokuta (Pussy Riot), až příliš často budí dojem msty více než spravedlnosti (Chodorkovskij). Ale teroristický útok na náhodně vybrané civilisty to přebíjí. Tady už nejde o evropské hodnoty, ale o lidské životy – a solidarita s nimi stojí nad handrkováním o charakter Putinova režimu a možnosti spolupráce s ním.

Občas – třeba po útoku teroristů z 1. září 2004 na školu v Beslanu (330 zabitých, z toho 186 dětí) – se objeví argumenty, že za mrtvé může chybný policejní zásah, že vina Šamila Basajeva je jen relativní, že to celé je voda na Putinův mlýn, takže kdo ví, jak to vlastně s tím pachatelstvím bylo. Doufejme, že tyto hlasy po Volgogradu neožijí. I kdybychom přijali jejich konspirační myšlení, nevysvětlí to, proč dagestánští bratři Carnajevové letos spáchali atentát na bostonský maraton (3 mrtví, 264 zraněných). Že by to nastražil Putin? Nebo je tak vytočil Obamův restart vztahů s Ruskem?

Tím není řečeno, že na Kavkaze se lidé jako teroristé už rodí. Ale je tím řečeno tolik, že frekvence a dopady teroru této provenience se poněkud vymykají statistické náhodě.

Soči neleží v kalifátu

Přes všechny výhrady k Putinovi i Soči jako dějišti zimních her (subtropy, daleko od sportovišť...) je třeba říci jedno. Soči není součástí nějakého kalifátu, ale Ruské federace. Není dědictvím nějaké Stalinovy agrese, ale součástí Ruska jako takového (chcete-li "etnického"). Takže když čečenský předák Doku Umarov vyzývá své bojovníky, aby pořádání olympiády zabránili, není to výzva k boji za národní osvobození (chcete-li separatismus), ale výzva ryze teroristická (chcete-li džihádistická – od lidí, kteří považují jakoukoliv neislámskou přítomnost v okolí Kavkazu za útok proti kalifátu).

Právě proto je na místě solidarita se Soči – asi taková, jakou Evropané projevili před dvanácti lety k zimním olympijským hrám v Salt Lake City. Konaly se v USA půl roku po největším teroristickém útoku al-Káidy. Ač se na chvíli zvažovalo jejich zrušení, převládl postoj, že právě tím byAmerika před teroristy kapitulovala (na okraj – v čele organizačního výboru stál Mitt Romney, loňský sok Baracka Obamy v souboji o Bílý dům). Hry tak proběhly v původním termínu, leč za mimořádných opatření. Připomeňme pár bodů.

V Salt Lake City a okolí bylo 10 000 vojáků a policistů, 3000 agentů FBI v civilu, 1000 členů speciální jednotky pro pohyb v horách, stíhačky, vrtulníky s kamerami, sportoviště byla vybavena detektory kovu i vzduchovými filtry, olympijská vesnice byla oplocena ostnatým drátem...

Teroristické útoky z Volgogradu nesnesou srovnání s 11. zářím 2001. Ale vsaďte se, že bezpečnostní opatření v Soči si s těmi v Salt Lake City nezadají. Má to daleko k ideálu olympijských her a blízko k megalomanství. Ale pokud si někdo myslí, že je to důvod k odmítání Soči,měl by ty argumenty vytasit, až se bude rozhodovat o dalším pořadateli her. Bojkotovat Soči teď, po útocích teroristů, je jako otevřeně říci, že solidarita s postiženými je prázdná bublina.

LN, 31.12.2013