Červnové rozhodnutí Britů odejít z Evropské unie a následné listopadové zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem znamenají revoluční přelom světových dějin. Obě úzce související revoluce ve dvou vůdčích anglosaských demokraciích světa prosadily radikální návrat ke svrchované ústavně demokratické vládě občanů ve svých státech. Výslovně přitom zamítly neustále sílící nelegitimní vládu nad občany bez jejich souhlasu, bez skutečné demokratické odpovědnosti. Ve Velké Británii to znamená bezpodmínečný odchod země z Evropské unie, která soustavně postupuje ke zřízení jediného evropského státu proti vůli občanů evropských demokracií. A ve Spojených státech amerických to znamená konec prezidentského rozhodování obcházejícího souhlas volených zástupců lidu a podobně jako v Británii konec nadvlády nevolených a občanům neodpovědných agentur nad lidmi.
Politická, přesněji řečeno antipolitická reakce, tedy současný Starý režim nedemokratické vlády nad občany, zoufale usiluje o návrat a posílení vážně ohrožené moci. Na evropském kontinentu je to hlavně německé volání po zřízení armády Evropské unie, jež by vládcům EU poskytla skutečnou donucovací nadstátní moc nad neposlušnými členskými, stále ještě nějak státy, a přitom závažně podryla smysl existence Severoatlantické aliance, tedy demokracii, svobodu a mír zaručující americké přítomnosti v Evropě. Jakékoliv evropské ozbrojené síly ale musí v zájmu obrany evropské demokratické civilizace existovat a fungovat jedině v rámci organizačních struktur NATO. Tato zásada by se měla stát trvalou vůdčí směrnicí strategické vojenské doktríny České republiky. A to i za cenu konfliktu s Evropskou unií.
Opětovnému tlaku a nástupu Starého režimu se dost nápaditě brání nově zvolený americký prezident Donald Trump. Odmítá tiskové konference s reakční mediokracií a nehodlá se izolovat od voličské veřejnosti. Soustavně vystupuje na Twitteru a podniká děkovné jízdy na občanská shromáždění v jednotlivých státech USA, kde americké voliče - a ne vybrané novináře - seznamuje s čerstvě vytipovanými členy americké vlády. Nafoukaná, od občanů a demokratických zásad odtržená mediokracie z toho může vzteky puknout. Zvolený americký prezident se s ní jednoduše odmítá bavit a místo toho si jezdí přímo za lidmi...
Americký prezident Trump se bude bavit také s našimi a evropskými reakcionáři hystericky nenáviděným prezidentem Zemanem, kterého pozval na státní návštěvu USA. Německou kancléřku ani eurounijní papaláše ale nezve a to je pro Evropu a pro nás velmi dobré znamení. Místo Starého režimu totiž jako opravdový demokratický revolucionář obdivuje brexit. Jeho podpora britskému revolučnímu rozhodnutí vzít si zpět vládu nad svým státem je výslovná a jednoznačná.
Představitelé Starého režimu v Berlíně, Bruselu i Praze ještě stále spílají do nebezpečných nacionalistů, populistů a extremistů všem, kdo dávají přednost svobodě, demokracii a státní samostatnosti před demokraticky neodpovědnou vrchností. Jejich viditelně ustrašené a stále zoufalejší osočování má ale své rychle postupující meze. Nyní by již v logice věci měli takto nadávat i významným demokratickým státům, tedy Velké Británii a od blížícího se 20. ledna i Spojeným státům americkým. Z Evropské unie a jejích služebníků se tak asi brzy stane jakási nezdravě obtloustlá a komická „Myš, která řvala“.
A co na to naše neméně komická domácí reakce? Bude ještě dlouho vykřikovat, že si tak jako německá kancléřka tolik přeje eurounijní armádu? Anebo po Novém roce zručně ze dne na den převlékne kabáty? Pojďme si to u nich stopnout. A mysleme přitom na blížící se parlamentní volby.
Autor je filosof