Severní Korea....

Letos v lednu vyšel v amerických novinách San Francisco Chronicle obsáhlý článek s názvem „Severokorejské ženy pracují v ČR téměř jako otrokyně“ a podobný článek vyšel v holandském deníku Eindhovens Dagblad.

V České republice pracuje asi 200 000 cizích státních příslušníků (Slováků,Ukrajinců, příslušníků států bývalé Jugoslavie, Mongolska atd.), aby nahradili české občany, kteří naopak odešli za prací do zahraničí.

Co se týče občanů severokorejské republiky (KLDR), odhaduje se, že mimo svou vlast pracuje 10 000-15 000 jejích příslušníků (počet obyvatelstva je téměř 23 milionů), a to např. v Rusku, Libyi, Bulharsku, Saúdské Arábii, Angole a dalších, v oborech pohybujících se od zdravotnictví přes lehký průmysl až ke stavebnictví.

V České republice pracují ženy ze Severní Koreje v lehkém průmyslu: šití spodního prádla, šití pracovních oděvů, výroba seriového koženého zboží a pod., za zákonem určenou minimální mzdu, která je nyní 7 570 Kč.

To nevypadá vůbec špatně při srovnání se mzdou, kterou by dostávaly ve státem vlastněných podnicích v Severní Koreji, v místní měně jeden US dolar (asi 24 Kč).

Jenže kolik z toho Korejkám nakonec zbude?

Především ony své výplaty ani neuvidí, podniky je musí posílat na bankovní účet “tlumočníka” ze Severokorejského zastupitelského úřadu.

Z jejich platu se odečítá 55% jako „dobrovolný“ příspěvek na socialistickou revoluci, další peníze jdou na ubytování, dopravu a jiné, např. květiny k narozeninám zemřelého zakladatele Kim Ir Sena a dnešního vládce Kim Čong Ila. Musí také platit za propagandistické filmy, které jsou nuceny ve svém volném čase sledovat.

Takže konečná částka je něco mezi $ 20-30 měsíčně. Z toho si ještě musí platit stravu, kterou si samy připravují, a neutratí za ni více než $ 10 za měsíc, tedy asi 240 Kč, většinou jedí jen levné těstoviny. Podle očitých svědků mají hlad...

Češi je prý zpočátku, vzhledem k podmínkám, ve kterých žijí, považovali za trestankyně: jsou pod neustálým dohledem, nakupovat (potraviny) smějí jen jednou týdně a jen ve skupině hlídané „tlumočníkem“ (v pátek mezi 4. a 6. hodinou odpoledne).

Co s tím mohou dělat čeští zaměstnavatelé a české úřady?

Asi dost málo, z české strany je všechno podle předpisů a do záležitostí cizího státu není možné zasahovat.

Na můj dotaz mi obratem vstřícně sdělila úřednice berounského Úřadu práce, že v žádném případě práci občanům Severní Koreje nezprostředkovávají, pouze vydávají povolení k zaměstnání. Samozřejmě po splnění všech podmínek, které stanoví zákon. Ve firmách probíhají kontroly, například v jedné z nich bylo před časem zjištěno platové podhodnocení 200 Kč, ale firma hned zjednala nápravu.

Ač se zaměstnavatelé mohou pozastavovat nad podmínkami, za jakých se severokorejským zaměstnankyním vyplácí mzda, jak omezený je jejich pohyb mimo pracovní dobu (jde o ženy mezi 24- 26 roky, které nesmějí jít samy ani do kina), podniky mohou tuto skutečnost jen těžko ovlivnit.

Zaměstnavatelé s korejskými ženami mohou komunikovat pouze pomocí oficiálního tlumočníka ze zastupitelského úřadu a kromě pracovních záležitostí tedy nelze hovořit o ničem jiném.

Vloni se česká televize o této situaci pokusila natočit dokument, ale cílová skupina žen jim v naprosté panice zničila kameru.

Proč nechtějí, aby je někdo bránil?
Proč se nebrání samy?
Proč se tolik bojí?
Proč neutekou?
Proč nepožádají o azyl?

Možná proto, že pocházejí z těch nejspolehlivějších rodin, žijících většinou (v téměř třímilionovém) hlavním městě Pchjongjangu (a to je v Severní Koreji privilegium).

Také proto, že Korejky žijí velmi, velmi šetrně a co ušetří, posílají svým rodinám na přilepšenou.

Ale především proto, že jejich neposlušnost, či dokonce emigrace, by mohla stát jejich příbuzné život: mohli by být posláni na nucené práce, do koncentračních táborů ( kde se testují chemické zbraně), do vyhnanství nebo zmizet neznámo kam, v lepším případě „na převychování“ nebo do „sanatoria pro duševně nemocné“, neblaze známých ze sovětské praxe.

Nelze jim tedy nijak pomoci?

Zdá se, že ne, protože si to samy nepřejí, ani přát nemohou.

Severní Korea je krásná země.

Rostou tam nejen bambusy a duby, ale i lesy koniferů a rododendronů, ibišky (šaronské růže) a léčivé rostliny.

A kamélie...

Ale roste tam také atomová hrozba pro celý svět, kterou si možná ještě pořádně neuvědomujeme.