Vesměs je to záležitost chlapečků, ale předpokládám, že se už občas uplatnily i příslušnice něžného pohlaví, odloživší oblíbené panenky ve prospěch výstroje s pořádně explozivním materiálem.

V jakém věku by měla začít trestní odpovědnost? Za mých časů hanebných padesátých let minulého století tou hranicí bylo a zřejmě stále zůstává dosažení osmnáctých narozenin. Omezená trestní odpovědnost začínala patnáctými narozeninami, touto kategorií „věku blízkému mladistvým“, což mohlo takového pachatele přivést do vězení, ale nikoliv na šibenici.

Takto si například počínali maďarští, lidově demokratický socialismus rovněž budující sousedé. Po potlačení kontrarevolučního povstání na podzim roku 1956 zásluhou sovětského pancéřového zásahu došlo ke kruté odplatě, včetně k trestu smrti věšení mladíků příliš mladistvých. Ohleduplný stát tehdy pár měsíců či dokonce roků posečkal na dosažení věku legální dospělosti takových provinilců a teprve pak je předal katovi k připravené šibenici.

V Íránu prý věší desetileté kluky za všemožné přestupky a kdo ví, jak zacházejí s děvčaty.

Islámští fanatici, hlásící se svou oddaností k písmenům ISIS, s úspěchem vábí do svých řad právě takové předčasné dobrovolníky, aby posloužili Alláhovi svou službou v roli popravčích, podřezávat hrdla, uřezávat hlavy bezmocných svázaných zajatců.. Všemožné zahraniční televizní zdroje nám poskytují příležitost se vizuálně seznamovat s takovými horory.

Leckde dochází k vraždění potomstvem v jejich věku ještě dřív, než zasednou do lavic v první třídě základní školy. Nečiní tak nutně střelnou zbraní či dokonce kyjem, jímž by bylo příliš obtížné se ohánět, ale s použitím jiného, fyzicky méně náročného řešení. Například plynem v kuchyni. Nebo požádat kamaráda, ochotného souseda, aby vypomohl.

- - -

Ženevské konvence a další, se stejnou pravidelností nedodržované internacionální závazky výslovně zakazují útoky ke škodě školních prostorů, zakazují únos dětí či jakýkoliv jiný druh ubližování mladičkým..

Žádné tyto oficiálně tuze závazné předpisy se ale nezabývají záležitostmi, s nimiž se setkávají vojáci v uniformách všemožných států, v bojovné situaci, kdy před nimi stojí nepřítel v ještě příliš mladistvém věku. Tím vzniká hodně nepříjemné dilema, že akt sebeobrany může být posuzován jako válečný zločin. A když k takovému řešení nedojde, výsledkem může být a nezřídka je smrt dotyčného příliš ohleduplného bojovníka.

Výtečný britský týdeník The Economist ve svém vydání s šibalským datem prvního apríla 2017 uveřejnil stať s názvem „When to shoot a child soldier“ - kdy tedy zastřelit dítě v roli vojáka. Již předchozí měsíc, začátkem března 2017, v Kanadě došlo k přijetí vojenské doktriny, která výslovně uznává právo zasáhnout proti nepříteli - dítěti se zbraní (with a rifle or grenade launcher). To jsou situace, kde zlomek vteřiny znamená rozdíl mezi životem a smrtí. Tento závěr je čerpán ze zdroje Child Solders Initiative, což je institut, který založil Romeo Dallaire, kanadský generál ve výslužbě. Cílem úsilí je docílit zrušení role dětí jako bojovníků. Kanadská doktrina je zřetelná: If you must, shoot first. Když nic jiného nezbývá, tak tedy střílet. A trefit se.

Žijeme v dobách, v nichž dochází k mnohým válkám, ale nikdy k jejich oficiálnímu vyhlašování. Momentálně se děti podílejí na aspoň sedmnácti konajících se válečných konfliktech v končinách jako nejen Irák, ale také Mali a Filipíny, na nichž se děti podílejí již ve věku šesti roků. Činí tak v bojích jak na souši, tak na moři. Nepřekvapuje, že se dosud nepodílejí na.vzdušných bitvách, ovšem i takovému pokroku ještě není konec.

Podle sdělení OSN se podařilo odzbrojit vic než 15 000 takových bojovníků..

The Economist tvrdí, že zejména warlords (anglo-český slovník toto slovo podivně překládá jako „vojenský velitel s civilní pravomocí“) mají zájem do svých řad dostat děti z mnoha snadno pochopitelných důvodů: děti přijdou lacino, jsou poslušné, postradatelné, nahraditelné, nebojácné - zejména když jsou na drogách.

Ze stejného zdroje se dozvídám, že v roce 2000 skupina britských tzv. peacekeepers (“udržovatelé míru“, když nezřídka, až zpravidka není co udržovat, tak jak též byl případ v západoafrické Sierra Leone) odmítla střílet na děti vyzbrojené výkonnými kalašnikovy. Výsledkem bylo, že tyto děti zajaly příslušníky této britské nestřílející armády. Jeden parašustista zahynul, dalších jedenáct utrpělo ztranění.

Vojáci, kteří postřílejí pár děti, nezřídka trpí psychologickými ranami. Kanaďan, který doprovázel konvoj v Afghánistánu v obavě z přepadení teroristy, po úspěšném poslání měl potíže se se svými dětmi pomuchlat. Nejeden voják po takové zkušenosti spáchal sebevraždu. Zásadou aby byl úmysl takový konflikt na bojišti řešit likvidací jejich dospělého velitele. Když to se povede, ozbrojené děti pak možná buď utečou, nebo se vzdají.

Kanada vbrzku dodá 600 svých ozbrojených příslušníků do Afriky ke zkušenosti s tříletým trváním.

- - -

Se značně jinou zkušeností je nutno se potýkat zejména v Izraeli, kde neutuchají sebevražedné pokusy se soustředěním na autobusy, prostory s množstvím přítomných domorodců posedávajících v restauracích, kavárnách, společenskýh klubech. Anonymita příslušně motivovaných sebevražedných dobrovolníků. Když se jim jejich záměr podaří, dojde k zřizování pomníků, jméno sebevraha se stane mezi palestinskými mohamedánskými obdivovateli čímsi posvátným, takového náramného příkladu následování hodným.

Je pak veleobtížné bojovat s výzbrojí mezinárodních smluv proti takovému fanatismu.

KONEC