Od historického setkání amerického a ruského prezidenta v Ženevě uplynul sotva týden, ale už teď je jasné, že se tvrdý přístup k Rusku Joea Bidena vyplatil. Ne že by režim Vladimira Putina změnil svůj postoj vůči dodržování, přesněji nedodržování lidských a politických práv svých občanů.

V neztenčené míře diktátorský režim zatýká své odpůrce a odsuzuje je k barbarským trestům, rozšiřuje seznamy zakázaných spolků, vypuzuje do ciziny opoziční média a činí vše pro to, aby se k parlamentním volbám na podzim nemohl registrovat žádný mocí neschválený kandidát.

Ani hrozba vojenské expanze vůči nejbližším sousedům nepominula. Zato, jak spokojeně konstatuje prokremelský tisk, se zásadně k lepšímu změnil tón washingtonských mocenských orgánů a jim nakloněných sdělovacích prostředků. Z nepřítele číslo jedna se rázem stává sice komplikovaný, ale přece jen důstojný partner, bez něhož nelze vyřešit žádný globální problém současnosti.

Svět jásá: hrozba studené války byla odvrácena. Stačilo dát Rusku, co chtělo, a můžeme doufat v oteplování vztahů.

Ne všichni samozřejmě, jen někteří. Ukrajinci kupříkladu nemají důvod k nadšení. Coby gesto dobré vůle vůči Rusku Spojené státy zastavily vojenskou pomoc Ukrajině v celkové hodnotě 100 milionů dolarů a dodnes ji neobnovily. Ukrajina tudíž nedostane systémy protivzdušné obrany ani protitankové zbraně, které ohrožené zemi umožňovaly bránit se mnohanásobné přesile agresora.

To dá rozum – proč dráždit hada bosou nohou a ohrožovat tím potenciální sblížení s důležitou velmocí? V americkém tisku se to nyní hemží úvahami vlivných politiků o tom, že sliby vojenské pomoci Ukrajině byly poněkud nepatřičné, dokud v zemi existuje znepokojivý jev korupce. Zdá se, že všude jinde ve světě, tak jako ve Spojených státech, byla korupce úspěšně vymýcena.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, který se podívá do Bílého domu nejdříve v srpnu, hodlá vydolovat ze svého protějšku jednoznačnou odpověď na otázku, zda Bidenova vláda vůbec počítá s členstvím Ukrajiny v NATO a pokud ano, proč jí nepřiděluje takzvanou cestovní mapu neboli akční plán začlenění?

Je vidět, že se Zelenskyj nepoučil z minulosti. Už jednou sklidil mezinárodní ostudu, když po summitu NATO prohlásil, že tato organizace potvrdila brzké přičlenění Ukrajiny do aliance. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg musel vyvracet Zelenského slova s tím, že „Aliance mohutně pomáhá Ukrajině bojovat s korupcí, leč o členství prý zmínka nikdy nepadla“.

Joe Biden s přímočarostí sobě vlastní na otázku, zda v současnosti lze vůbec mluvit o nějakém brzkém členství Ukrajiny v NATO, odpověděl takto: „Říkám jasně, že ne. Nejdřív musí Ukrajina odpovídat všem požadovaným kritériím: zbavit se korupce, splnit další podmínky, až potom budeme moci mluvit o akčním plánu.“

Domnívám se, že ani v srpnu nedostane ukrajinský prezident od Bidena jednoznačnější odpověď – zvlášť pokud se jeho vztahy s Putinem budou vyvíjet stejně dobře jako doteď. Jak napsal ve svém blogu jeden český vtipálek: „Biden ukázal světu, jak je třeba jednat se zabijákem.“

Autor je publicista