Tvrzení amerického prezidenta Bushe, že Saddám Husajn vlastní zbraně hromadného ni­čení a ohrožuje tím mezinárodní bezpečnost, bylo hlavním argumentem americké invaze do Iráku v březnu 2003.

Zprvu to sice vypadalo na americké vítězství v Iráku, ale nakonec se z toho vyklubala jen největší bla­máž moderní doby, což později ve svých pamětech přiznal i bývalý ministr obrany Donald Rumsfeld. Také prezident Ge­orge W. Bush svůj „omyl“ ohledně iráckých zásob zbraní hromad­ného ničení po oku­paci Iráku přiznal, ovšem s tím, že v době příprav útoku si to měly myslet „všechny zpravodaj­ské služby ve světě“. Bývalý agent CIA Tyler Drumheller takovéto tvrzení, tak jako po něm i několik či­ni­telů Pentagonu, v dubnu 2006 v americké televizi CBS odmítl: „Vždy se mi zvedá žaludek, když slyším, že je to selhání zpravodajských služeb. Je to selhání politiky!“ Jak CBS uvedla, bývalý ředitel CIA Ge­orge Te­net na podzim 2002 informace o skutečném stavu zásob iráckých zbraní osobně pře­dal Georgi Bushovi, viceprezidentovi Dicku Che­neymu a dalším vysokým před­stavitelům v Bílém domě. Ti však jeho zprávu po třech dnech smetli ze stolu. Neboť válka v Iráku se blížila a oni měli zájem o informace, které by této politice vyhovo­valy. A tak se jed­ním z nejdůle­žitějších zdrojů v případě zpráv o zbraních hromadného ničení, které ame­rická admi­nistrativa ak­ceptovala, stal irácký chemik Rafíd Džanábí, americkou a německou rozvědkou pře­zdívaný Curveball. Tento azylant v Německu spolupracoval s tajnou službou BND, avšak v rozhovoru pro britský deník The Gu­ardian v únoru 2011 veřejně přiznal, že si zprávy o Husajnových mobil­ních laboratořích a biologických zbraních vymyslel proto, aby zbavil Irák diktátora Sad­dáma Husajna a pomohl tak nastolit v zemi západní demokracii.

Jenže to nebyla jediná ostuda, spojená s americkou okupací Iráku. Rok po invazi byla totiž zahá­jena letecká přeprava balíků stodolarových bankovek z New Yorku do Bagdádu, kde byly předá­vány iráckým úředníkům a americkým dodavatelům. Šlo o největší transfer peněz v historii ame­rické Federální rezervní banky. Ovšem podrobnosti o těchto dodávkách vyšly najevo až prostřed­nictvím memoranda, vypracovaného pro kongresový výbor, který zkoumal znovuvýstavbu Iráku. A i když tento skandál vypadá jako nějaký hoax, najdeme o něm zmínku i na české Wi­kipedii pod heslem Válka v Iráku, v kapitole „2004: Začátek přepravy amerických bankovek do Iráku“. I zde se dozvídáme, že v průběhu roku 2004 byla zahájena přeprava bankovek, zatavených do smršťovací fólie, transportními letouny Lockheed C-130 Hercules ze Spojených států do Bagdádu. Za rok 2004 to bylo zhruba 280 milionů bankovek o celkové váze 363 tun, přičemž hodnota přepravova­ných peněz měla činit 12 miliard dolarů, jak o tom informoval The Guardian.

Tyto peníze byly v Iráku rozdávány bez přepočítávání, řádné kontroly a smluv, které by zajistily, že se skutečně dostanou na místo svého určení a budou řádně využity. Přičemž zde chyběla evi­dence příjemců peněz i částek jim vydaných. Z důkazů předložených americkému kongresovému výboru vyplývá, že vysocí činitelé americké vlády nebyli touto situací nikterak zne­pokojeni, neboť v případě rozkradených financí podle jejich vyjádření „nešlo o peníze ame­rických daňových po­platníků“. Je pravda, že irácká vláda připouštěla vysokou korupci v zemi, nicméně poukazovala na to, že jsou do ní zapojeny americké armádní špičky. A jak uvedl britský deník The Independent, v hledáčku inspekce se tak objevili vysocí armádní důstojníci, kteří nad financováním měli dohled. Federální úřad pro vyšetřování (FBI) se také ve světle nových informací znovu začal zajímat o smrt Dala Stoffela, který byl v roce 2004 zavražděn nedaleko ame­rické základny Tajdží severně od Bagdádu. Stoffelovi, který obchodoval se zbraněmi, byla totiž krátce před jeho smrtí přislíbena částečná imunita výměnou za svědectví o korupčních sítích z americké zelené zóny v Bagdádu.

Úřad zvláštního generálního inspektora pro obnovu Iráku, známější pod zkratkou SIGIR, který se zabývá prevencí a odhalováním podvodů, plýtváním či zneužíváním finančních zdrojů, pod vede­ním Stuarta W. Bowena odhalil, že některé z milionů dolarů, určených na rekonstrukci této válkou zni­čené země, zmizely v nenávratnu. Podrobnosti vyšly najevo prostřednictvím memo­randa, vy­pracovaného pro kongresový výbor, kde generální inspekce SIGIR připouští, že přesnou sumu rozkradených peněz se pravděpodobně už nikdy nepodaří určit. Demokrat Henry Waxman při svém vystoupení ve Sněmovně reprezentantů prohlásil, že způsob, jakým bylo s těmito penězi naloženo, je neuvěři­telný: „Ty částky jsou tak velké, že se nezdá možné, že to celé je pravda. Který normálně uvažující člověk by poslal do válečné zóny 363 tun bankovek?“ A to se tehdy ne­probíraly zlaté cihly a mili­ony dolarů v hotovosti, které americká armáda v Iráku objevila v nejrůznějších skrýších.

Zpráva generálního inspektora líčí, jak neformálně Američany vedená koaliční prozatímní správa roz­dávala peníze pocházející nejen z klasického prodeje irácké ropy, ale i ze zkonfiskovaných ban­kovních účtů Iráčanů a přebytků z programu OSN Ropa za potraviny. V této souvislosti pak není bez zajíma­vosti, že bývalý ředitel programu Ropa za potraviny Benon Sevan, jenž měl zmírnit humanitární dopady embarga uvaleného na Irák po invazi do Kuvajtu v roce 1990, v srpnu 2005 oficiálně rezig­noval na svůj post, přičemž generálního tajemníka OSN Kofiho Annana v rezignačním dopise ob­vinil, že ho obětoval vlastním zájmům. Podle agentury Reuters byl Benon Sevan vyšetřovací ko­misí, kterou vedl bývalý šéf americké centrální banky Paul Volcker, obviněn z korupce. Sevan byl kvůli podezření, že přijal úplatek 160 tisíc dolarů sesazen z funkce už v únoru, ale byl ponechán za symbolickou mzdu jednoho dolaru ročně ve službách OSN, aby mohl být nápomocen při vyšet­řování.

Co je však vzhledem k současné situaci na Blízkém východě nejdůležitější, v závěru zprávy in­spekce SIGIR se říká: „Mnoho těchto finančních zdrojů bylo proplýtváno na korupci i jinak. Některé tyto peníze prav­děpodobně obohatily zločince i povstalce bojující proti Spojeným státům americ­kým.“ Jinými slovy řečeno, díky tomuto šlendriánu tehdy prozatímní správa v Iráku financo­vala též různá hnutí islamistů, ze kterých se formovaly i v dnešním Iráku a Sýrii bojující sku­piny džihádistů, včetně milic vedených abú Musou Zarkávím (občanským jménem Ahmed Kalaj­leh), jenž patřil k zakladatelům organizace zvané Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIL), která po­stupně ovládla velká území na seve­rozápadě Iráku a začala kontrolovat i některé oblasti v Sýrii, aby pak v červnu 2014 vyhlásila chalífát pod názvem Islámský stát, do jehož čela se postavil Abú Bakr Bag­dádí. Po americké invazi do Afghánistánu (která podle vojenských expertů nakonec stejně nedosáhla cíle zamezit působení Al-Kaidy) se podle tradované verze totiž Zarkáví se svými stoupenci přesunul z Afghánistánu do Iráku, kde mezi sunnity vzrostla jeho popula­rita a těšil se takové podpoře, že se nakonec stal hlav­ním protivníkem spojeneckých sil. Přičemž se žádnému z analytiků či vojenských expertů dosud nepodařilo odhalit, kdo v roce 2004 Zarkávího a jeho bojovníky v Iráku vyzbrojoval.

No řekněte sami: není to divné?

Převzato z KarelWagner.blog.idnes.cz se souhlasem autora