SVĚT: Sexuální útoky imigrantů a Muslimské bratrstvo

Ve vánočním poselství prezidenta Miloše Zemana přišla řeč i na imigrační krizi, když bez bližší specifikace uvedl, že příchod běženců do Evropy není spontánní pohyb uprchlíků, ale organizovaná invaze.

V rozhovoru pro Český rozhlas Plus k tomu nakonec dodal, že tuto invazi „organizuje Mus­limské bratrstvo s využitím finančních prostředků z celé řady států“. Přičemž příznivci kon­spiračních teorií jeho výrok v posledních dnech bez jakýchkoliv rozpaků aplikovali i na nej­novější vývoj událostí v Německu. Jenomže sexuální útoky imigrantů při novoročních osla­vách v Německu spíše než organizované spiknutí představují specifické dozvuky arabského jara. Ale zkusme si dané téma rozebrat.

Při oslavách příchodu nového roku v okolí nádraží a katedrály v centru Kolína nad Rýnem dochá­zelo k sexuálním útokům, při kterých houfy imigrantů napadaly množství dívek a žen, přičemž zde nejméně dvě ženy znásilnili. Podle vyšetřovatelů za těmito sexuálními útoky stojí přistěhovalci, při­čemž zasa­hující kolínští policisté uvedli, že většinu podezřelých, které při incidentu kontrolovali, tvořili běženci ze Sýrie, kteří dorazili do Německa před několika týdny. Incidenty podobné těm z Kolína se odehrávaly i v Hamburku, Stuttgartu a v Düsseldorfu, kde skupiny mladých imigrantů také obkličovaly ženy, aby je pak sexuálně napadaly a okrádaly. A jak o tom informoval server iD­nes, podobně tomu bylo podle helsinského policejního ředitele Ilkky Koskimäkiho i ve finské metropoli nedaleko hlavního nádraží, kde se údajně shromáž­dilo kolem tisíce žadatelů o azyl. Přičemž se postupně ukazuje, že k sexuálním útokům imigrantů docházelo i v Rakousku, Švýcarsku a ve Švédsku. Výpovědi očitých svědků nasvědčují tomu, že v první fázi houf vulgárních cizinců ženy obklíčil a izoloval je od okolí. Po krátké chvíli, kdy se muži pokochali jejich bezmocí, pak přešli k fyzickým výpadům.

Výňatky ze svědectví napadených žen zveřejnila agentura Reuters, několik německých deníků, ale i některé britské servery. „Zničehonic nás obklopili muži a začali nás obtěžovat. Sahali nám na za­dek a mezi nohy. Sahali nám všude,“ vzpomíná na sil­vestrovskou noc žena, která si přála zůstat v anonymitě. Obětí sexuálně motivovaných útoků při oslavách silvestrovské noci v Kolíně nad Rý­nem byla i osmnáctiletá Michelle, která svůj hrůzný zá­žitek popsala v televizi N-tv: „Chtěly jsme jít ke katedrále a dívat se na ohňostroj u řeky, najednou nás však obstoupila skupina asi dvaceti až třiceti mužů.“ Útočníci, jejichž věk odhadovala na 30 let a označila je podle vzhledu za Araby, podle Michelle byly „plní hněvu“. A nejenže začali dívky osa­hávat, ale také jim ukradli mobilní te­lefony a peněženky. Podle další napadené dívky bylo jasně patrné, jak se útočníci cítili nadřazení. „Tvářili se, jako že si se ženami, které oslavovaly v ulicích, mohou dělat, co se jim zlíbí. Sahali na nás všude, byla to opravdu hrozná zkušenost,“ vzpomíná na stresující události. Podobné zážitky mají i Michelliny kamarádky Lea a Tabea. „Štípali nás do prsou, osahávali a nutili nás, abychom je líbaly,“ popsaly dívky, kterým bylo teprve šestnáct a se­dmnáct let. „Byly jsme úplně vyděšené, osahávali nás po celém těle. Když jsme jednu ruku odstr­čily, měly jsme okamžitě na stejném místě druhou. Osahávali nás na zadku, prsou i v rozkroku,“ cituje deník Bild nezletilé německé dívky.

Je pravda, že tyto popisy až nápadně připomínají projevy násilí v Káhiře za časů „arabského jara“, kdy sexuální obtěžování žen v ulicích města bylo na denním pořádku po několik let. Skupiny mužů zde přepadá­valy ženy, izolovaly je od okolí a pak je muži osahávali či přímo znásilnili. Podle někte­rých svědectví byly takovýchto případů až desítky denně. Za jeden jediný den, 25. ledna 2013, označovaný za druhé výročí egyptské revoluce (výročí povstání proti prezidentovi Husnímu Mu­bárakovi), bylo podle zprávy vydané Organizací spojených národů (OSN) zaznamenáno 19 pří­padů sexuálního napa­dení na náměstí Tahrír. Násilníci využívali anonymity v nepřehledné mase lidí a chaosu, který na náměstí panoval, kdy policie nemohla proti násilníkům zasahovat. Oběťmi takovýchto útoků v Káhiře byly i zahraniční novinářky: nejčastěji vzpomínaná reportérka televize CBS Lara Loga­nová a nizozemská novinářka Dina Zakariová, o jejímž případu informoval i server International Business Times a izraelské noviny Yediot Aharonot. Ta byla v pátek 1. února 2013 na náměstí Ta­hrír znásilněna tak brutálně, že musela být hospitalizována v káhirské nemocnici, kde se podrobila operaci.

To ovšem nebyl první případ. V dubnu 2011 devětatřicetiletá Lara Loganová, korespondentka ame­rické televizní stanice CBS, prvně promluvila o tom, jak byla napadena na náměstí Tahrír, kde Egypťané oslavovali odstoupení prezidenta Husního Mubáraka. Ve vysílání CBS se odhodlala pro­lomit „nepsaný zákon mlčení.“ Jak o tom již dříve informovala agentura Reuters, byla totiž Lara Loganová během demonstrací v Egyptě zbita a sexuálně napadena. Incident se odehrál v noci z 10. na 11. února, když Lara v doprovodu producenta, kameramana, egyptského tlumoč­níka a bývalého vojáka britských speciálních jednotek jako ochrankou, točila reportáž o arabském jaru na náměstí Svobody (Tahrír). Kameraman se právě chystal vyměnit baterii v kameře, když tlumočník zaslechl, jak se houf mužů baví o tom, že by „nebylo špatné stáhnout z té blondýny kalhoty“. Štáb se tedy rozhodl co nejrychleji vyklidit scénu. Jenže televizní štáb obklopily zhruba dvě stovky mužů, kteří Lauru odtrhli od jejího doprovodu. Poté, co „demonstranti“ reportérku izolovali od jejího týmu, začali do ní kopat a mlátili ji násadami od transparentů a žerděmi vlajek. „Nepo­chybovala jsem o tom, že umřu. Myslela jsem nejenom na to, že určitě umřu, ale i na to, že moje smrt bude příšerná a bude trvat věčně,“ vzpomínala Lara, kterou egyptští muži nazývali špiónkou a řvali na ni “židovko“, když z ní strhávali oblečení. Muži ovšem nechtěli Laru ani tak zabít, jako chtěli něco ji­ného.

Tato část její výpovědi, popravdě řečeno, většinu televizních diváků, sympatizujících s arabským jarem, připravila o iluze: „Vzpomínám si, když jsem přišla o své oblečení, jak mě fotili. Vzpo­mínám si na záblesky fotoaparátů jejich mobilních telefonů. Já vlastně ani necítila, že mě bili. Vše, co jsem cítila, byly jejich ruce, které mě znásilňovaly znovu a znovu. Zepředu, ze­zadu. A co mě napadlo, bylo, jak jsou nemilosrdní. Jak si opravdu užívali mou bolest a utrpení, které je podnítilo k dalšímu násilí.“ Lara měla velké štěstí, že se k ní protlačila skupina egyptských žen, které ji zakryly vlast­ními těly. Osvobodit ji nakonec přišla skupinka náhodně se davem pro­plétajících egyptských vo­jáků, i když se to neobešlo bez zlomené ruky jednoho z nich. Lara Loga­nová byla ošetřena v ne­dalekém hotelu Four Seasons a poté ihned letecky transportována do Spojených států, kde byla hospitalizována v jedné z newyorských nemocnic. Podle jejích slov jí tato událost otevřela oči, ne­boť do té doby netušila „jakému ponižování jsou ženy v islámských zemích vystaveny“.

V červnu 2012 pak v Káhiře dav mužů napadl jednadvacetiletou britskou novinářku Natashu Smithovou, která paradoxně do Egypta přicestovala se záměrem natočit zde dokument o ženských právech v muslimském prostředí. Došlo k tomu na ulici po tom, co egyptská volební komise vyhlá­sila jméno „prvního demokraticky zvoleného prezidenta“, jímž se stal Muhammad Mursí, kandidát Muslimského bratrstva. Srocení lidé propukali v jásot a křepčili radostí. Natasha v doprovodu pří­tele vše natáčela z ulice poblíž centrálního náměstí. Když ale dav zhoustl, rozhodla se, že se ná­městí vyhne a kameru uložila do batohu. Vtom ji strhl rozjařený lidský proud. Ani se nenadála a kolem byli samí muži. „Ve vteřině bylo všechno jinak. Muži po mně chmatali, ale nějak jinak. Byla jsem vlečena od svého přítele s narůstající silou a agresí. Křičela jsem. Už jsem věděla, co se děje, ale byla jsem bezmocná. Nemohla jsem uvěřit, že jsem se do té situace dostala,“ popisovala svoji zoufalou bezmoc. „Stovky mužů mě táhly pryč. Křičeli a kopali do mě. Dotlačili mě k takové malé plošině, kde jsem se shrbila, připravená ochránit kameru. Ale k ničemu to nebylo, hned mi ji vzali. Strhli mi ruksak, bylo tam tak plno, že jsem to ani necítila.“ A pak došlo i na sexuální násilí: „Muži mi začali strhávat šaty z těla. Byla jsem vysvlečena donaha. Jejich nenasytný hlad po tom ublížit mi rostl. Ti muži, stovky mužů, se proměnili z lidí ve zvířata. Roztáhli mi údy a pohazovali mě dokola. Škrábali a mačkali mi prsa a cpali své prsty do mě všemi způsoby. Tolik mužů. Viděla jsem jen chlípné obličeje, další a další. Každou sekundu na mě doráželi.“ Natashu Smithovou na­konec davu vyrval zoufalý přítel spolu jejími spolupracovníky, jimž se podařilo sehnat sanitku, do které Natashu rychle naložili a odvezli z náměstí.

Ale vraťme se do Německa. Už v říjnu 2015 informovaly některé německé a britské sdělovací pro­středky o tom, že se násilí v německých azylových centrech stává součástí každodenního života. Podle deníku Die Welt běženci nejčastěji útočili na spolubydlící, ale výjimkou nebylo ani ohrožo­vání zaměstnanců ubyto­ven. Jen v Sasku mezi žadateli o azyl během prvního pololetí roku 2015 vyšetřovala policie deset případů zabití, vraždy nebo pokusu o vraždu, jak o tom u nás informoval například server iDnes. Podle odborníků, které oslovil deník Die Welt, patří mezi hlavní příčiny násilností mezi migranty kulturní a náboženské rozdíly. Konflikty však rozdmýchávala i nadměrná konzumace alkoholu a drog, kterou personál uprchlických center nezvládl uhlídat. „Zvláštním případem jsou uprchlíci vy­znávající velmi konzervativní ideologii salafismu (wahhábité), která velmi omezuje ženy. A také ti muslimové, kteří se nacházejí v procesu radikalizace,“ prohlásil sociolog Wolfgang Bautz. „Tito lidé jsou líčeni jako zdroj nejbrutálnějšího násilí vůči ubytovaným běženkyním,“ dodal expert, který v rámci svého výzkumu osobně navštěvoval azylová centra napříč Německem a hovořil jak s uprch­líky, tak s pracovníky ubytoven.

Jenže takové zprávy se německým politikům a potažmo vrcholným špičkám německé policie ne­hodily, jak se u nás říká, do krámu. Což dokládá i kauza z podzimu loňského roku, kdy se pro­valilo, že v německém Detmoldu byla v tamním záchytném středisku znásilněna 13letá muslimská dívka zde ubytovanými migranty. Dívka spolu s matkou utíkaly do Evropy především proto, aby se vy­hnuly „kultuře sexu­álního násilí“ v jejich vlastní zemi. Německá policie znásilnění dívky, ke kte­rému došlo v červnu, zamlčovala. Poté, co místní noviny tento případ odhalily, policejní šéf Bernd Flake prohlásil, že oficiální mlčení mělo chránit oběť znásilnění. K tomu však podotkl, že i nadále ne­hodlají německé orgány o trestných činech imigrantů novináře ani veřejnost informovat: „Budeme pokračovat v dané politice (neinformování veřejnosti) při každém zločinu spáchaném imigranty v těchto zaříze­ních.“

Nejhorší se zdála být situace v uprchlickém táboře v Giessenu, kde se na americké základně tís­nilo na pět tisíc běženců a kde podle obhájců lidských práv docházelo k častému znásilňování žen a dětí. Podle investigativních novinářů z Německa a Velké Británie je však ve skutečnosti tato praxe, jak se uká­zalo, rozšířena po celém Německu, přičemž úřady o všech případech záměrně mlčí. „Je bohužel skutečností, že ženy a děti jsou na­prosto nechráněné. Tato situace nahrává mužům, kteří považují ženy za svůj majetek a zacházejí s nimi doslova jako s lovnou zvěří. Následkem toho je hlášen ne­spočet případů znásilnění a sexuál­ního zneužívání. Rozhodně přitom nejde o ojedinělé incidenty,“ konstatovaly aktivistky z organizace Women for Women Refugee, které žádaly o ná­pravu hesen­ské minister­stvo sociálních věcí. A jak k tomu dodávají, znásilněných žen a dětí je mnohem více, neboť řada z obětí sexuálního násilí se o svých zkušenostech obává mluvit. Policie v Giessenu dle zve­řejně­ných prohlášení připouštěla, že se „pravděpodobně děje mnoho případů se­xuálního zneuží­vání“, které ani nejsou nahlášeny. Zrovna tak vědělo o těchto incidentech i za­stupitelstvo. „Víme o tom, že se tam znásilňuje,“ citovala redakce místních novin vyjádření radní města Astrid Eibelsheause­rové. Zaskočen celou situ­ací se zdál být federální komi­sař zabývající se ochranou dětí před sexuálním zneužíváním Johannes-Wilhelm Roerig: „Jsem skutečně hluboce znepokojen tím, čemu musí děti v uprchlických táborech čelit. Nejsou tam před tímto nebezpečím zdaleka chráněny tak, jak by tomu mělo být.“ Ovšem ze strany německých úřadů zůstalo jen u „hlubokého znepokojení“.

Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) v říjnu 2015 v Ženevě zveřejnil zprávu, ve které se říká: „Ženy a děti mezi uprchlíky při svém útěku do Evropy jsou vystaveny zvýše­nému ri­ziku sexuálního zneužití a násilí.“ A jak k tomu dodala mluvčí UNHCR Me­lissa Flemingová, sexu­ální násilí se podle zjištění OSN neodehrávalo jen v přeplněných záchytných centrech pro uprch­líky, ale také na železničních a autobusových stanicích nebo v parcích, kdy nejvíce ohroženy bý­vají dívky, které se vydaly na cestu bez doprovodu dospělých příbuzných. Proto také UNHCR v říjnu 2015 vyzval všechny národní úřady v Evropě, aby posílily ochranu žen a dětí na uprchlic­kých trasách a v místech jejich ubytování.

Tedy už v říjnu 2015 odborníci upozorňovali německé politiky a úředníky na fakt, že mladí musli­mové, kteří v Německu žádají o azyl, konzumují alkohol a drogy, i když nejrůznější aktivisté z řad nevládních organizací veřejnost ujišťovali, že mladým mužům, proudícím do Německa, is­lám za­kazuje požívat drogy a alkohol, a tudíž je nelze z něčeho takového podezřívat. Už v říjnu 2015 se ukázalo, že byl hlášen nespočet případů znásilnění a sexuál­ního zneužívání žen a dětí do Ev­ropy proudícími cizinci. Zrovna tak už v říjnu loňského roku v Německu odborníci poukazovali na fakt, že ideologie wahhábismu (salafismu), kterou po arabském světě šíří Muslimské bratrstvo financo­vané Kata­rem a Saúdskou Arábií, je v souvislosti s radikalizací a sexuálními delikty imigrantů v Německu podceňována. Ovšem německé úřady a tamní mainstreamová média množící se projevy se­xuálního násilí, kterého se dopouštěli imigranti, v rámci politické korektnosti prostě a jednoduše smetly ze stolu.

Přitom v Evropské unii již existuje precedens, tedy dřívější případ rozsáhlého sexuálního násilí. Totiž kauza sexuálního zneužívání 1400 mladistvých dívek a dětí ve městě Rotherham, kdy se britské úřady v důsledku politické korektnosti bály otevřít Pandořinu skříňku. O tom se u nás hovo­řilo i na ČT24, v jejímž archivním záznamu odvysílané relace Alexis Jayová říká: „Kdyby všechny orgány, policisté a úředníci dbali méně o své vlastní zájmy a předsudky a soustředili se na zájem dětí, nemusely některé z nich prožít to utrpení a brutalitu.“ Neboť i v Británii odpovědní činitelé na internetu diskutované sexuální násilí zpočátku před širší veřejností zatajovali a zlehčo­vali. Jenže rostoucí povědomí veřejnosti o problému spolu s po­stupně přibývajícími stížnostmi vy­volaly sérii nových vyšetřování. A britská státní správa na „Infor­mace týkající se nezávislého vyšet­řování pohlavního zneužívání dětí ve městě Rotherham“, které v srpnu 2014 publikovala bývalá vrchní inspektorka sociálních péče Alexis Jay, stejně pak musela s ostudou reagovat. Zde odkaz na video z archivu ČT24.

Konspirační teorie (teorie spiknutí), podle které by houfy mladíků, dopouštějících se v evropských městech sexuálního násilí, mělo řídit Muslimské bratrstvo, ničemu nepomůže a nikam neve­de. Zde platí, že je třeba věci nazývat pravými jmény. Ve skutečnosti totiž tito mladíci do Evropy přicházejí z prostředí plného muslimských návyků, předsudků a tradic. A to, že někteří z nich nepraktikují is­lám, ještě neznamená, že jejich myšlení a chování není prostředím, ve kterém vyrůstali, formo­váno. Oni při silvestrovských událostech ve skutečnosti řízeni žád­ným panislamickým Muslimským bratrstvem nebyli, neboť to je z hlediska principů organizace a jednotlivých atributů těchto událostí nepravdě­podobné, zato však mnozí z nich byli ve svých domovských státech jeho učením ovliv­ňováni. A v Evropě, bez dozoru autorit, jako drtivá většina mladých lidí, jsou samozřejmě žádostiví toho, co jim autority, včetně stoupenců Muslimského bratrstva, doma zakazovali. Tedy i alkoholu a drog, které patologické prvky jejich chování umocňují. A proč vlastně v té záplavě migrantů, při­cházejí­cích do Evropy, vidíme tolik mladých mužů? Inu, v jednom z rozhovorů, zveřejněných v našich médiích, britský filozof a politolog Roger Scruton, který se zabývá problematikou integrace muslim­ských přistěhovalců, tento fenomén objasňuje: „Vezměte si jen otázku mnohoženství. Každý muž může mít třeba čtyři ženy. Ale žena jen jednoho muže. Otázka zní: Podle jakého klíče budete dis­tribuovat ženy, aby se dostalo na všechny muslimské muže? Takže to končí tak, že staří, bohatí muži mají plno žen a mladí, frustrovaní muži, na něž se nedostalo, jdou a dobývají další území, aby se žen zmocnili.“

Co říci závěrem. Současné geopolitické vyhlídky jsou chmurnější než kdyko­liv předtím za posled­ních patnáct let. Není tak divu, že skandál se sexuálním násilím v Německu vyvolává i u nás dis­kuse. V nich se již ozývají hlasy rádoby expertů, obviňujících německé bezpečnostní složky, že nedokázaly odhadnout možné rizikové chování části mladých přistěhovalců. Jak ale své čtenáře upozornil německý nedělník Welt am Sonntag, o formě kolektivního sexuální obtěžování, v arabských zemích známém jako „taharuš“ (taharrush gamea), německé bezpečnostní složky věděly. „Na takovéto delikty páchané skupinami mladých mužů narážejí policejní úřady postiže­ných zemí zejména během velkých shromáždění lidí, například při manifestacích či demonstracích. Sahají od sexuálního obtěžování až po znásilnění,“ uvedl Holger Münch, ředitel Spolkového krimi­nálního úřadu BKA (Bundeskriminalamt) s tím, že tento fenomén se v Německu prvně objevil na Silvestra, kdy oslavy nového roku provázelo spontánní shromažďování na veřejném prostranství. V rámci politické korektnosti již ale novinářům neřekl, že německé úřady a instituce, ovládané stoupenci kancléřky Merkelové, v loňském roce obrat imigrantské poli­tiky směrem k tvrdším opat­řením a nutné represi, navrhovaný bezpečnostními složkami, přes všechna varování odborníků odmítaly.

Jinak řečeno, hromadné sexuální obtěžování žen imigranty z arabských zemí při novoročních oslavách v evropských městech nepředstavovalo organizované spiknutí. A tak milovníky konspiračních teorií zklamu.

POST SCRIPTUM

Na iDnes vyšel nový článek Michala Bělky, který informuje o tom, že sexuálnímu napadení byly vystaveny desítky švédských dívek, které loni v létě navštívily populární hudební festival „We are Stockholm“ pro mládež od dvanácti let. Mladíci vždy některé z dívek obklíčili a začali je osahávat, dívkám strkali ruce pod sukni a dokonce až do kalhotek. Útočníkům podle policie dominovali Afghánci, kteří do Skandinávie přišli jako uprchlíci bez rodičů. Nejmladším obětem sexuálních útoků bylo pouhých jedenáct let, uvádí dánská veřejnoprávní televize TV2 s tím, že policie o těchto událostech mlčela. Podobně se festival zvrhl už v roce 2014, kdy nejméně jedna dívka oznámila, že jí útočník strčil prsty až do pochvy. Švédská policie se již omluvila: „Měli jsme o tom rozhodně napsat a říci to veřejnosti. O tom není pochyb. Netuším, proč se tak nestalo,“ cituje švédská mutace serveru The Local policejního mluvčího Varga Gyllandera.Vedení policie podle něj vyšetří, proč přesně veřejnost nebyla informována. Stejný slib dal prostřednictvím Twitteru veřejnosti i švédský národní policejní komisař Dan Eliasson.

Převzato z KarelWagner.blog.idnes.cz se souhlasem autora