Je zajímavé pozorovat sled událostí v rámci bitvy o bytí či raději nebytí jaderného programu v ryze islámské zemi jakou je Írán. Ještě zvláštnější je skutečnost, že na půdě USA, které nemají zájem o jakékoliv mazání kteréhokoliv státu jadernými zbraněmi, dostává prostor pro své vyjádření čelní představitel usilující o opak. Kdo má zájem o vymazání jen jediného státu na modré planetě, není vyloučeno - v rámci přísloví „ s jídlem roste chuť “ - že se pokusí po prvním úspěšném pokusu o jaderné gumování dalších imperialistů. Jenže podobné chování vůči Západu již tady bylo.

Stačí se ohlédnout do historie 20. století. S první násilnou formou, která si s terorismem rozuměla, byla Velká socialistická říjnová revoluce v roce 1917 v tehdejším carském Rusku. Provedl ji V. I. Lenin podle vlastních představ. Čerpal z K. H. Marxe, který v Kapitálu z roku 1848 vyloženě nabádal k celosvětové změně násilnou akcí. Když viděl, že po nezákonných popravách celé carské rodiny a dalších násilnostech bez soudu jej nikdo nebrzdí, pokračoval dále. Mohl se nerušeně cpát teroristickou stravou. A tak v roce 1922 vznikl Svaz sovětských socialistických republik. Zkrátka SSSR. Svaz začal expandovat a zabírat jiné země, které byly při ruce. A protože Muž z ocele byl pravou rukou muže od řeky Leny, zahájil po jeho smrti v roce 1924 kolonizaci samostatných států do podoby pozdějších sovětských satelitů. Bohužel, ještě větším násilím. Přímo banditským. Když viděl, že je na jeho straně dostatečný počet rudogvardějců, vytvořil z nich armádu. Armádu rudého teroru. Pro ty, kteří s jeho politikou nesouhlasili vymyslel nápravně - likvidační tábory dnes obecně známé pod názvem GULAG. Při soupeření se svým hlavním protivníkem ve II. světové válce, evropským terorismem nacionálního typu, se vyšvihl do čela poválečného uspořádání na půdě euroasijské.

Po spuštění Železné opony se stal hlavní hlavou rudého východního bloku, a tím do očí bijícím teroristou banditského typu. Ale i jeho ocelovost se nakonec rozpustila v tavícím kotli jím vyvolané nesmyslné mašinérie. Rudý vlak však po úspěšném rozjetí z dvacátých let minulého století bohužel vezl další „oceláře“. Ti pokračovali v započatém díle a udržovali rudohvězdný moloch v boji proti „hrůzostrašným„ imperialistům z USA.

Při teroristické nenažranosti se vypravili na banditskou výpravu v roce 1979 do Afghánistánu. V té době zcela jistě netušili, že probudili silnějšího nepřítele než si mysleli. Partyzánského obra se silným náboženským základem s centrem v pevnosti Tora - Bora. A k tomu své víře silně oddané - mudžahedíny. Vznikla dodnes celosvětově známá teroristická síť Al Kajda. Ideologický terorismus zrodil fundamentalistický terorismus. Po deseti letech bojů se rudí teroristé stáhli a posílili tak hnutí, které samozřejmě podporovalo nově vzniklou síť - i bez internetu. V Evropě mezitím padla opona postavená ze železa a betonu, a tím se rozpadl celý rudý východní blok. Rudý moloch ztratil hlavu a dal se na ústup jako v utiskovaném muslimském státě. Bývalé sovětské satelity si mohly oddechnout a vykročit opět svobodně směrem k Západu.

Po 12 letech opětovného návratu a sjednocování se státy imperialismu, který se ukázal jako otec blahobytné společnosti, se vydali směrem západním již zmiňovaní partyzáni ze známé sítě bojujícího státu. Neletěli však načerpat zkušenosti, jak ve vlastním státě vytvořit síť obchodů s potravinami, ale rovnou do obchodních center narazili. Dvě věže, symboly světového obchodu, padly a jejich pád byl veliký. Zjistilo se, že za teroristickým aktem brutálního kalibru, který v historii lidstva nemá obdoby, stojí inteligentní naváděči pocházející z bohatých a vzdělaných arabských rodin. Ne již běžní příslušníci kmene Paštúnů, ale lidé, kteří se bohužel zpronevěřili svému poslání. A tak po 84 letech od První revoluce se na východě matičky Země objevil znovu čelný představitel ne již teroru placaté čepice, ale turbanu, s mnohem zarostlejší bradou než měl první revolucionář - praktik.

Znásobením terorismu po 11. září 2001 se ve světě odehrává zápas o svobodu a demokracii. Rozhodně k ní však nepřispívá současný prezident Íránu Ahmadínežád usilující o jaderný zbrojní arzenál stůj co stůj. Není důvod věřit zrovna jemu. A na Valném shromáždění OSN si může o míru vyprávět co chce. Vždy se na něm jednalo o odzbrojování než o získávání plutonia. Kdo chce vymazat z mapy svého globálního souseda, bude vždy podezřelý z terorismu. V konečném důsledku ve válce mezi Irákem a Íránem v 70. letech minulého století se především snažil o zásobování zbraněmi právě již výše zmiňovaný SSSR.

Shrnuto a podtrženo - se Sovětským svazem přišel terorismus na zem.