Je legitimní si položit otázku: Kam spějí sankce proti Rusku? Chtějí dostat Rusko na kolena, aby poslouchalo? To je přece nesmysl v době, kdy je tu Čína, Indie a další země.

Proč sankce?

V celém tom demagogickém šílenství a vyvolávání paranoidních nálad je zapotřebí se probudit a zeptat se, proč to všechno a jaký to má význam.

1/ Anexe Krymu: Po ruské anexi Krymu bylo nutné reagovat na porušení mezinárodní smlouvy. Porušení dohod ohledně územní celistvosti Ukrajiny Ruskem v případě Krymu je opravdu tristní záležitost mající velký mezinárodní dopad hlavně v oblasti jaderných zbraní. Jestliže jsou mezistátní dohody cárem papíru, dostáváme se na zcela jinou půdu. Je pravda, že protistrana může potom také ledasco porušit. Konečně je tu celkem legální důvod jednat s Ruskem z posice síly, pokud je to směrováno k satisfakci a dohodě, bylo by to správné.

V případě Krymu je anexe nevratný krok, obyvatelstvo Krymu kdykoliv anexi v referendu potvrdí, a to třeba i v takovém, které by dělalo mezinárodní společenství. Kosovo už se také nevrátí Srbsku, prostě takové kroky nelze dělat proti vůli domácího obyvatelstva. Právo obyvatelstva Krymu je totožné s právy jakéhokoliv jiného obyvatelstva a jeho rozhodnutí je podstatné.

Kyjevská vláda potvrzuje stále více svým jednáním, že Rusko udělalo dobře, že zachránilo Krym před hrůzami, které dnes prožívá východní Ukrajina. Zdá se, jako by Jaceňuk a další nacionalisté byli přímými Putinovými agenty, protože na východě Ukrajiny vlastně světu dokazují to, co Putinovi nahrává v jeho argumentech pro připojení Krymu.

Co má tedy Rusko dělat, aby odvrátilo sankce? Dejme tomu, že by měly sankce tak velký vliv na Rusko, že by chtělo Krym Ukrajině vrátit. Ale obyvatelstvo Krymu povstane a nedovolí to. Podle mínění USA a EU by Rusko nesmělo povstalce podporovat, to znamená, že by je kyjevská vláda nejspíše rozbombardovala a vyhnala. Může Rusko udělat tento zpětný krok?

Pokud by nebyla ona mezinárodní smlouva z devadesátých let, asi by byla jiná situace a krok by bylo možně nějak, alespoň rámcově, akceptovat, zvláště pokud by byly nějaké důkazy ohledně porušování lidských práv a genocidy. Vzhledem k původní smlouvě je možné, aby Ukrajina žádala nějakou satisfakci za porušení smlouvy, ale získat zpět Krym asi není reálné, stejně tak jako nelze navrátit všechny jiné separované provincie kdekoliv jinde na světě (Kosovo, Kurdský stát v Iráku, jižní Súdán), ve kterých se obyvatelstvo rozhodlo pro jiné politické hranice.

2/ Východní separatisté: Nazývat východoukrajinské separatisty teroristy je samozřejmě nepravda, na rozdíl od Hamásu nevysílají do jiných zemí rakety na likvidaci civilního obyvatelstva a nevraždí je sebevražednými teroristy (možná je chtěl někdo sestřelením civilního letadla teroristy „udělat“). Nevím zatím, zda lze nazvat vládu v Kyjevě teroristickou, bombardování civilního obyvatelstva by tomu nasvědčovalo, ale zatím není dost informací, asi bude nutno celou věc posoudit nezávislými odborníky, proto si myslím, že ruská propaganda v tomto pravdu nemá.

Především je nutno vidět, že se kyjevská vláda nepokusila o dohodu s obyvatelstvem východu, nikoliv s ozbrojenci, ale se zvolenými zastupiteli měst a obcí. Že byla dohoda možná, potvrzuje fakt, že za Janukovyče byl klid a obyvatelé se spokojili s některými prvky samostatnosti regionů. Kdo tedy vyvolal konflikt, jak vznikl? Obyvatelstvo východu povstalo v okamžiku, když mu „vláda z Majdanu“ vzala jeho práva. Porošenko při volbách slíbil jednání, ale jen malý náznak plnění vyvolal pozdvižení nacionalistických sil, které dnes ovládají Kyjev. Tak se mírotvorce Porošenko, do kterého byly vkládány velké naděje na všech stranách, stejně jako jeho vláda podřídil tlaku pouličních teroristů z různých nacionalistických skupin a snaží se problém řešit násilím. To je velmi nebezpečné a je příčinou války. Dnes už na východě není s kým jednat, většina lidí je na útěku a jejich chování bude nejspíše ovlivněno silně prožitými osobními příběhy. Ani EU, ani USA nevyvinuly na kyjevskou vládu dostatečný tlak, aby spěla k dohodě a neřešila věci násilně.

Dejme tomu, že Rusko ustoupí nátlaku a nebude separatisty podporovat. Kyjevští nacionalisté obsadí území a zavedou svůj nacionalistický režim, který bude postrádat možnost ruské menšiny se nějak nezávisle realizovat, budou se mstít na oponentech, na těch, kteří hlasovali v referendu pro odtržení, apod. Může to Rusko akceptovat? Přestože separatisté říkají něco jiného, Putin vždy prohlašoval, že východ Ukrajiny anektovat nechce, že pouze podporuje obyvatelstvo, aby získalo nějakou autonomii. Podporuje povstalce nepřímo, určitě ne přímou účastí institucí, podpora se však týká jen části ozbrojenců. Jak naznačují určité informace, na východě Ukrajiny operuje několik skupin naprosto nezávisle plnících různá zadání, přičemž by nebylo s podivem, kdyby některé z nich nesloužily přímo tajným službám různých států (tím nemyslím jen Ruska). Obviňovat Putina, jako by byl odpovědný za všechny ozbrojence na východě, je zase jen dezinformační kampaň.

Putin nemůže udělat to, co se na něm vymáhá sankcemi, nemůže nepodporovat „svoje“ separatisty, a jiné nástroje, aby dotlačil nacionalistickou vládu v Kyjevě k akceptování požadavků obyvatel východu, nemá. Na vině je vláda v Kyjevě, která obyvatelům východu vzala práva, která měli za předchozího režimu, a nejedná s nimi.

3/ Sestřelení malajsijského letadla: Ti, kteří prohlašují, že za sestřelení civilního letadla může Putin, se chovají jako někdejší redaktoři Rudého práva. Věděli už předem, že za všechno mohou západní imperalisté, není ani potřeba nějak zkoumat skutečnost, vše je vždy už dopředu jasné.

Beztak se doposud neví, kdo letadlo sestřelil, jakkoli pravděpodobně náhodou, a odpovědnost za to nese vláda v Kyjevě, která měla odklonit letové koridory na bezpečnou vzdálenost od místa bojů (separatisté to udělat nemohli). Na východní Ukrajině operuje několik skupin ozbrojenců, kteří podléhají různým vůdcům. Je naprosto zřejmé, že všichni asi nepatří k těm, které jsou podporovány z Ruska. Ani ukrajinskou armádu a její různé variace (oficiální oddíly, dobrovolné jednotky, jednotky různých organizací a jednotlivců) nelze vyloučit z okruhu podezřelých. Nevím, do jaké míry lze vyloučit ruskou armádu nacházející se za hranicemi. Různé dezinformace, které obletěly svět, nelze brát vážně. Chápu, že pozůstalí jsou roztrpčeni a rádi by viděli nějakého viníka; jeho zjištění bude asi obtížné a nevyhne se záplavě spekulací.

Vyhlášení sankcí na Rusko za sestřelení malajsijského letadla patří už do souboru nepřátelských činů a válečné hysterie.

3/ Oslabení Ruska jako program:

Je otázkou, proč oslabit Rusko? Bohaté státy jsou partnery obchodu, vytvářejí stabilitu ve světě. Proč by mělo být Rusko slabé? Vždyť i jeho palebná síla je osminou síly NATO. Je snad nějakou hrozbou pro NATO? Naopak, Rusko ustupuje, právě ztratilo Ukrajinu, a tak si uchvátilo alespoň Krym. Po vojenské stránce není strach z Ruska oprávněný. Závislost na dodávkách plynu se už také pomalu ztrácí. Má snad strach z něho nějakou jinou příčinu?

Putin vede velikášské řeči, chce obnovit SSSR a mluví o „blízkém zahraničí“, což snad má být východní Evropa. Možná vidí vzor v EU a přál by si podobný spolek. Ale už Gruzie a Ukrajina se do toho spolku nedostanou, protože byly získány protistranou. To je samozřejmě jistý neúspěch. Jsou Putinovy řeči opravdu příčinou obav?

Putin však nepochopil dobu, nepochopil, že koloniální říše se rozpadly, že ani Anglie už nevlastní Indii a jižní Afriku. Smířit se s tím je těžké, ale asi časem bude nutné. Spíše hraje u něj roli strach z nepřítele, historické paralely, ve kterých vždy nějaké nárazníkové území hrálo roli. Vše to jsou zastaralé úvahy.

Rusko má velké přírodní bohatství, které nechce dát k disposici zahraničnímu kapitálu, ale obhospodařuje jej samo. Peníze plynou do státní pokladny, což jeho nepřátelé považují za nepřípustné, správně by měly plynout bankám a holdingům v zahraničí. Navíc jsou to peníze z prodeje plynu v Evropě a jsou používány ruským státem k jeho upevnění.

Sankce vytvářejí nátlak, který není pro Rusko akceptovatelný a k řešení nesměřuje. Je otázkou, koho více oslabí, ale Rusko nezničí.

Nová železná opona (spekulativní teorie)

Dovolil bych si zde uvést spekulativní teorii, že spuštění nové železné opony má svoje vnitřní opodstatnění.

Konzervativní američtí prezidenti dělali politiku zasahování ve světě v zájmu otevřené světové společnosti. Cílem bylo zachovat svět obchodu, svobody a bezpečnosti. Domnívali se, že „mírovou misí“ v některých zemích, které by uvedené hodnoty ohrožovaly, je možno dosáhnout míru a postupného celosvětového pokroku jak ekonomického, tak i v oblasti dodržování lidských práv. Měla být naplněna vize nějakého multikulturního nového světa, otevřeného pohybu zboží, kapitálu a lidí.

Tato vize skončila usednutím prezidenta Obamy na americký prezidentský trůn. Obama slíbil americkému lidu, že stáhne vojenské jednotky ze zemí mimo USA a přestane zasahovat ve světě. Dlouho asi nevěděl, jak to udělat, chtěl si nějak usmířit Rusko a udělat z něj partnera. Více ho trápila Čína. Ale jsou určité věci, které neovlivnil, a jiné síly postupovaly ke konfrontaci. Možná to byly spíše evropské státy, které využily nespokojenosti Ukrajinců na Majdanu a podpořili nacionalistické síly.

Aby se uskutečnilo nezasahování ve světě, bylo nutno USA zbavit závislosti na dovozu strategických surovin. Otevření nových naftových polí a těžba břidlicového plynu vytvořily příznivé podmínky pro izolaci USA. Přebytek plynu dovedl k myšlence dodávat jej do Evropy a zbavit ji závislosti na ruském plynu. Prvotní nezájem o Evropu se změnil a změnil se i Obamův postoj. Měla se otevřít společná ekonomická zóna. Tím bylo nutno Evropu zařadit pod ochranná křídla USA. K tomu je ovšem nutné, aby se vytvořila jakási uzavřenější oikumena pod kuratelou USA. Někteří evropští politici byli podezřelí, že takovou vázanost na USA nechtějí, proto byli sledovaní odposlechy. Je zajímavé, že v posledních dnech už šlapou poslušně a vyhlašují sankce.

Konflikt na Ukrajině se ovšem rozjel, a tak se pod ochranná křídla musela zařadit i Ukrajina. To znamená konfrontaci s Ruskem, kterou Obama, možná nerad, přijal. V pozadí ovšem stojí zcela jiné příčiny. Původní vize otevřeného světa byla neuskutečnitelná. Nereálný je požadavek na dodržování lidských práv všemi zeměmi. Vnucování evropských hodnot americkou armádou jiným civilizacím vždy skončilo fiaskem.

Kapitál není politicky neutrální. Představa, že soukromý kapitál nenese s sebou zájmy, nebo alespoň kulturní vize státu, ze kterého pochází, je naivní. Ještě naivnější je to u státních firem. Pokud většina kapitálu pocházela z Ameriky a Evropy, prosazovaly se ve světě vize západního světa, včetně kulturního působení. Ale, co dělat, když většinu amerických podniků koupí Číňané? Co když Rusové budou mít převahu ve finančním sektoru? Co když půjdou zisky od dceřiných společností holdingům v Moskvě a ne v New Yorku? Otevřený svět slouží vždy silnějšímu, všechny řečičky o svobodě a rovnosti všech světových subjektů jsou pokrytecké. Pokud otevřený svět sloužil USA a vyspělým evropským státům jak finančně, tak šířením myšlenek, potom byla tato vize otevřenosti podporována, nyní, když neslouží, je najednou zapotřebí se uzavírat a hledat k tomu nějaké odůvodnění.

Tak si myslím, že stojíme na prahu nové odlišné verze konfrontací. Euroamerická civilizace už nebude expandovat, bude se izolovat a bránit, nejen proti Rusku, ale i proti Číně a islámským zemím. K tomu je zapotřebí vytvořit hranice. Aby bylo Rusko oslabeno, bylo potřebné Ukrajinu zařadit do euroamerické oikumeny a to něco stojí. Obama tím neplní svůj slib americkým voličům, musí proto hodně mlžit a dezinformovat. Konečně se naplní dávné sny studenoválečníků a budou mít nepřítele, aby na něj mohli svádět všechny neduhy vymírající a hroutící se evropské civilizace. Ozdravné proudy bude možno umlčet. Co to znamená pro nás, je otázkou.

Možná se to ale všechno nepodaří, síla globálního obchodu a vzájemné výhodnosti bude větší. Uvidíme.