... do výboru pro práva žen zvolili Írán

Na OSN si cením toho, že je opravdovým šampionem v oblasti inkluze. Dává šanci i zástupcům těch států, které jsou v oblasti, v níž mají soudit jiné, samy přinejmenším velmi pozadu – třeba jako Írán v dodržování práv žen.

Nedávno organizace UN watch zveřejnila, že novým členem výboru OSN pro práva žen se stal Írán, a to den poté, co v zemi odsoudili k 33letému trestu ve vězení a 148 ranám bičem íránskou právničku Nasrín Sotudíovou, která se zabývala obranou práv žen a zasazovala se o změnu zákona proti povinnému zahalování žen. Ostatně OSN má v tomto „inkluzivním přístupu“ velmi dlouhou tradici. Svět se mění a není možné si myslet, že Západ bude nadále moci vnucovat zbytku (tj. většině) světa své představy o ekonomice, fungování státu či lidských právech. Je proto nutné uznat za lídry správného posuzování lidských práv ty, co ta práva nejvíce porušují. Šanci musí dostat každý!

Prosadil se i kandidát Zimbabwe

Skvělým příkladem schopnosti OSN dát šanci každému je i stát Zimbabwe. Zaujalo mě, že tato země, jejíž zemědělství se pod vedením neomylného vůdce Roberta Mugabeho po pozemkové reformě (přesněji vyvlastnění bílých farem) podařilo dokonale rozvrátit, dosáhla v r. 2007 v rámci OSN pozoruhodného úspěchu. I přes odpor diplomatů zpátečnických a nedostatečně chápavých západních zemí byl tehdy v květnu zvolený do čela komise OSN pro udržitelný rozvoj Francis Nhema, bývalý zimbabwský ministr životního prostředí a turistiky.

Nhema byl též jedním z těch, kterým připadla jedna z farem zabavených bílým farmářům. Během působení na farmě, která dříve uživila více než 250 stálých zaměstnanců s rodinami, dokázal věc dříve jen těžko představitelnou. Ano, tušíte správně, farmu zruinoval a většina hospodářství přestala fungovat. Navíc se proslavil i tím, že za jeho působení na ministerstvu docházelo k masivnímu pytláctví, a má tak na svědomí kolaps mnoha přírodních rezervací s divokými zvířaty.

Francis Nhema byl tedy ve výboru pro udržitelný rozvoj člověkem na svém místě. Jeho politické zkušenosti spojené s uplatňováním řady neotřelých řešení a postupů musely být pro činnost OSN nepochybně inspirující a obohacující.

Příkladně inkluzivní přístup OSN k lidským právům

Už prakticky od samého začátku existence v roce 2006 je naprostou samozřejmostí, že členy Rady pro lidská práva OSN mohou být země jako Kuba, Eritrea, Saúdská Arábie, Čína nebo Rusko. U nich pak nejsou konstatována žádná pochybení a za nejhorší zemi na světě je pravidelně označován Izrael, jak jsem opakovaně psal ve svých článcích.

Ještě inkluzivnější přístup je ale v oblasti práv žen. Důkazem je už v úvodu zmíněná událost, kdy 13. března OSN oznámila, že ve výboru OSN pro ženská práva dostane zastoupení Írán. Tento výbor, jak napovídá i samotný název, řeší stížnosti týkající se porušování práv žen. Už se těším, jak budou sami na sebe řešit stížnost Amnesty International ohledně právničky Nasrín Sotudíové.

Upřímně pro mě není zas až takové překvapení, že místo v tomto výboru dostal zrovna Írán. Vždyť i Saúdská Arábie byla v dubnu roku 2017 zvolená do komise pro ženská práva v rámci OSN. A jak by k tomu Írán přišel, kdyby jemu najednou nemělo být dovoleno vyjadřovat své postoje k právům žen ve světě. To by byl přece obrovský dvojí metr, což nesmíme dopustit a my jsme přece fér!

Díky OSN se jednoduše žádná země nemusí cítit odstrčená kvůli západním zemím, které nejsou schopné vidět věci jinak než svojí vlastní optikou. Rovnému přístupu bez ohledu na povahu řízení nesmí stát nic v cestě. Je proto dobře, že v OSN to už dávno pochopili. Západní státy včetně Česka by si měly vzít z OSN příklad a více respektovat země, které vnímají lidská práva i další věci úplně jinak.

Poznámka na závěr: Tento článek obsahuje prvky ironie, nadsázky a celkově je psán v silně sarkastickém tónu, protože pokud se nechci kvůli současným činům OSN rozčilovat, mohu se bohužel už jen smát a hledat „pozitiva“.