Nová studená válka, kterou Rusko tak vehementně rozpoutává, bude mít nesporně velký vliv na celou mezinárodně-politickou situaci. Ruské uznání „nezávislosti“ Abcházie a Jižní Osetie je sice zdánlivě pouhým protizápadním gestem, roztočí ale další kolotoč odvet. Jako první na řadu přichází vyloučení Ruska z tak zvané G8, zabránění vstupu Ruska do Světové hospodářské organizace a úplné přerušení kontaktů mezi NATO a Ruskem. Velmi se mýlí ti, kteří zejména tento bod nepovažují za možný, protože je spolupráce NATO a Ruska údajně velmi pokročilá. Přesto lze očekávat, že Rusko veškerou spolupráci s NATO vypoví.

Poněkud v pozadí zůstává otázka, zda ruská akce v Gruzii byla dlouhodobě plánovaná. Přikláním se k tomu, že ano. Ruská armáda potřebovala získat opět zpátky svého nepřítele. Výhrůžky Ruska Česku a Polsku za uzavření smluv s USA o radarové základně nebyly tou správnou demonstrací síly. Tou se stala teprve agrese proti Gruzii s úplným nasazením těžké bojové techniky a okupací území Gruzie. Rychlé uznání „nezávislosti“ gruzínských provincií v ruském parlamentu navíc ukázalo žalostný stav tohoto tělesa. Nacionalisté, komunisté i vládní poslanci demonstrovali svou nerozbornou jednotu. To svým způsobem nejlépe dokládá skutečné cíle a plány Ruska na obnovu jeho někdejšího velmocenského postavení. Podpora, kterou se ruské akci v Gruzii dostalo ze strany ruských komunistů, by měla otevřít oči těm, kteří si myslí, že dnešní Rusko a někdejší SSSR nelze srovnávat. Rusko chce navíc nové zbrojení a tomu může ruská akce v Gruzii výrazně napomoci.

Obětí ruské expanze na Kavkaze se může velmi snadno stát i kandidát demokratů na prezidenta Barack Obama. Ruský postup na Kavkaze totiž zásadně změní americké veřejné mínění. Jestliže ještě před rokem byla republikánská politika v USA na bodě mrazu a prezident Bush se stával nejméně populárním prezidentem poválečného období, využijí republikáni poslední ruské akce k obhajobě své zahraniční politiky. Není náhoda, že republikánský kandidát na prezidenta John McCain získal podle amerických průzkumů veřejného mínění nad svým demokratickým soupeřem malý náskok právě v době rusko-gruzínské války. Demokraté budou muset na poslední vývoj v Rusku také reagovat, dostanou se ale pravděpodobně pouze do vleku událostí. Zprávy o tom, že se USA dohodly s Irákem na stažení svých jednotek do roku 2011, mají za úkol rovněž otupit kritiku irácké politiky americké administrativy z pozic demokratů. Okamžité stažení vojáků z Iráku, které prosazuje Obama, bude konfrontováno s plánem na postupné stažení jednotek do roku 2011 a navíc se v rukách republikánů objeví v předvolební agitaci jako vítaný trumf ruská karta.

Čím agresivněji bude v příštích týdnech Rusko vystupovat, tím výrazněji se bude snižovat naděje Obamy na prezidentskou funkci. Očekávám proto, že prezident Bush zvedne Ruskem hozenou rukavici a svou neméně razantní protiruskou politikou pomůže McCainovi do prezidentského úřadu.