Velmi podnětná analýza americké politiky vůči Íránu s tím, že se blíží uzavření nové dohody, naznačuje, že americká administrativa po Ukrajině obětuje i arabské (zatím) proamerické režimy.
V článku Írán: Žádná dohoda je lepší než špatná upozorňuje její autor Con Coughlin, komentátor deníku The Daily Telegraph, že je „na spadnutí“ nová dohoda s Íránem o jeho jaderném programu. Zajímavou zápletkou je údajně pasáž, že sankce uvalené na Rusko se netýkají jeho obchodu s Íránem. Rusko, jako jeden ze signatářů „jaderné dohody“ s Íránem, jednak za Írán tvrdě lobbovalo a prosadilo si do smlouvy to, že se jeho obchodní výměna s Íránem nebude posuzovat jako porušení sankcí vyhlášených Západem po ruské invazi na Ukrajinu.
Hned v úvodu svého komentáře Con Coughlin tvrdí, že Bidenova administrativa, která viditelně selhala ve svém úsilí odradit Rusko od invaze na Ukrajinu, potvrdí svoji slabost tím, že odsouhlasí další pochybnou jadernou dohodu s Íránem. Autor tím má jistě na mysli oznamování termínů ruské intervence ze strany USA. Tento proces trval několik měsíců a vedl mimo jiné k tomu, že důvěra v hodnověrnost informací amerických zpravodajských služeb významně poklesla. Navíc, a o tom se Coughlin nezmiňuje vůbec, americká administrativa na čele s prezidentem Joem Bidenem dávala od počátku Rusku jasné signály, že se americká armáda do bojů na Ukrajině „nezamíchá“ a všichni příslušníci amerických ozbrojených sil byli před počátkem invaze z Ukrajiny staženi.
Jiní odborníci na Rusko, jako například britský profesor Mark Galeotti, pokračují v objasňování průběhu války na Ukrajině v duchu blížící se ruské porážky bez ohledu na faktický vývoj situace na frontách. Na jedné straně sice tvrdí, že válka na Ukrajině může trvat měsíce i roky, ukrajinské vedení si ale počíná výborně.
Lidovky.cz: Jak dlouho mohou Rusové válku vydržet, vezmeme-li v úvahu ekonomické a politické dopady na jejich vlast?
Za stávajícího režimu moc dlouho ne. Pokud se ale Putin a jeho vládnoucí garnitura rozhodne, že budou muset konflikt udržovat dlouhodobě, myslím, že postupně uvidíme jistou „severokoreanizaci“ ruské ekonomiky – zákonitě budou muset přistoupit k určité míře přídělového systému a státní kontroly ekonomiky, což by samozřejmě pro běžné Rusy bylo něco katastrofálního. Bojím se ale, že budou-li chtít, Putin a spol. takovýto způsob vedení boje mohou vydržet opravdu dlouho – jakkoli by to pro ně mohlo mít katastrofální konsekvence v dlouhodobém horizontu.
Lidovky.cz: A co Ukrajinci? Mohou podobný tlak vydržet?
Myslím, že ano. Výsledný produkt by mohl být podobný Izraeli – země závislá na zahraniční pomoci, jež svou identitu vybudovala kolem bezpečnosti a obrany. Ukázalo se ale, že to může fungovat.
Výše uvedené je mantrou části západní propagandy o tom, že Rusko západní ekonomické sankce nepřežije. Již zmínka o tom, že se v dohodě s Íránem připouští ze strany USA možnost „normální obchodní výměny“ mezi Íránem a Ruskem, je popřením západní propagandy. O přeměnu Ukrajiny v „Izrael“ již hovoří někteří poradci ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. Ve světle ekonomické katastrofy, do níž Ukrajina díky válce spadla, se obávám, že velká část Ukrajinců nebude ochotna izraelský scénář akceptovat, protože Palestinci nejsou Rusko. Palestinci na rozdíl od Ruska dnes nejsou schopni vést proti Izraeli válku, a to ani s íránskou pomocí, a škodí tak formou teroristických útoků na jednotlivce. Rusko může s Ukrajinou vést konflikt, který již dnes trvá dva měsíce a který vyhnal z východu Ukrajiny přes deset milionů osob. Rusko se podle všeho chystá na scénář, který si vyzkoušelo po obsazení Krymu a chce na dobytých územích na sever od Krymu uspořádat referendum o připojení k Rusku. Galeotti má pravdu pouze v tom, když tvrdí, že „USA nevědí, jak válku na Ukrajině ukončit“. Zatím to vypadá tak, že konflikt na Ukrajině považují pro sebe za výhodný a nechávají válce „volný průběh“.
Válku na Ukrajině proto hodnotím jako obětování Ukrajiny za cenu nebývalé „jednoty Západu“. Pokud bude skutečně podepsána nová dohoda s Íránem, bude to znamenat obětování těch států, které s Íránem sousedí. Ostatně z Afghánistánu byly jednotky USA staženy již v loňském roce a díky této politice se Bidenova popularita propadla během dvou měsíců na rekordní minima. K moci se vrátil Tálibán, který si s Íránem, co se antiamerikanismu týče, notuje. Sýrie je stát zcela závislý na Íránu a Rusku a bez těchto zemí by se již syrský režim dávno zhroutil. Irák je dalším státem v řadě, který podlehne svému sousedovi, a od Afghánistánu přes Írán, Irák a Sýrii tak bude realizována protizápadní (protiamerická) politika, a především zvýšené riziko pro stát Izrael. O tom, jaké záruky se v dohodě s Íránem chystají pro Izrael, ostatně autor komentáře nepíše vůbec nic.
Musím tak v obecné rovině s autorem komentáře Coughlinem souhlasit, že dohoda s Íránem bude dalším velmi problematickým krokem Bidena v úřadu amerického prezidenta. Americký prezident pro svou vnitropolitickou pozici nic zásadního nevytěžil ani z ruského útoku na Ukrajinu a jeho popularita je stále velmi nízko. Dohoda s Íránem bude ze stejného soudku, žádné kladné body za ni u amerických voličů nezíská. A na podzim se v USA konají volby, které mohou Bidenovu pozici ještě více zkomplikovat, pokud by přišel o většinu v Senátu či dokonce ve Sněmovně reprezentantů.
Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz