Kdepak jsou uctívači neviditelné ruky trhu, kteří nám před osmnácti lety tvrdili, že tržní prostředí s sebou přináší rozvoj demokracie a politických svobod? V jedné supertržní zemi s vězni svědomí a ostrakizovaným dalajlámou se dnes koná olympiáda a samotný ráj divokého kapitalismu, Rusko, se nevybíravě pře o atraktivní kavkazská teritoria.

Michael Kocáb, který se druhdy měrou zásadní postaral o odchod nevítané Rudé armády z Československa a jenž se vrací do politického ringu v zeleném triku, je nejznámějším z těch, co poslední dobou straší ruským medvědem a pejorativně oprašují sovětskou symboliku. Premiér Topolánek, vicepremiér Vondra i ministr zahraničí Schwarzenberg jim ochotně naslouchají. Máme se tedy společně s okolním světem čeho bát?

Jaké je Rusko? Bohatá země s mnoha chudými? Nebo chudý stát s majetnou elitou? Čeští manažeři, podnikatelé či třeba hokejisté se tím netrápí. Do nestabilního a nebezpečného kraje by se patrně netrmáceli. Nebo jsou snad tak hamižní, bažící jen po dolarech, že je ostatní nezajímá? To bychom jim asi křivdili.

A co Rusové? Zaslouží si „reformní komunista“ Gorbačov, „demokrat“ Jelcin či „kágébácký diktátor“ Putin tyto nálepky? Jak nazývat byznysmena Medveděva, v současnosti obývajícího Kreml? Nakolik naše šablony pasují na předního sovětského politického vězně Solženicyna, národovce až do posledního dechu?

O specifické ruské povaze a jejích projevech tu za cara, tu za stalinismu už byla popsána spousta řádek. Zatímco my jsme akceptovali porevoluční útěk ekonomů před právníky, Rusové tolerují svým špičkám tendence k „řízené demokracii“. Že je bita politická pluralita či nezávislost médií, více znepokojuje nás než je. Znamená to, že bychom se měli Ruska štítit?

Velmocenské sklony byly pro Rusko vždy typické. Leckdy léčilo své mindráky tím, že dělalo svaly na bezbranné. Ležet ovšem na rozhraní Evropy a Asie také není žádný med. Naposledy svůj imperiální apetit Rusové předvedli v Gruzii. Ani ne tak zastáním se svých občanů v Jižní Osetii jako spíš způsobem reakce. Rusko ještě na počátku jednadvacátého století předpokládá, že mu projde to samé, co jiným velmocem ve staletích předešlých. Povzbuzují ho vojenské zásahy USA mimo jejich území bez záštity OSN stejně jako nakládání s balkánským Kosovem.

Děsit se ale, že by se jednoho dne mohly ocitnou ruské tanky na českých, moravských a slezských náměstích jako před čtyřiceti lety, mohou jen jedinci labilní, neinformovaní a předpojatí. Ruská uniforma se může leda tak zjevit v Brdech, když si ji na svůj radar pozvou Američané. Stávající Rusko neovládají hloupí komunisté, nýbrž tržní komsomolci a stoupenci ideje mocného národa v popředí světové politiky. Vkus většiny z nás je jiný, proto bychom za prioritní měli mít budování pevné a kooperující Evropské unie. Nic to však nemění na tom, že i pro ČR je lepší Rusko silné a stabilní, než slabé a výbušné.

Právo 18.8.2008