Neviditelný pes

SVĚT: Ruská ironie osudu

11.8.2008

Pán Bůh má smysl pro humor, říkával jistý dobrotivý biskup. Myslel tím talent pro ironii. Přesněji pro ironii osudu. Ať se jeden snaží sebevíc, vlastní podstatě neunikne. Platí to pro jednotlivce a platí to zrovna tak pro národy a jejich státy. Někdy dokonce pro celá impéria.

Pád berlínské zdi, symbolu poválečného rozdělení světa, započal novou kapitolu dějin. V ní se staronoví aktéři vydávali za lepší, než ze zkušenosti druzí soudili. Atmosférou se linula gesta poučení z dřívějších omylů a chybně vytyčených cest. Mezi nositeli čerstvé „imidž“ nešlo postrádat Rusko. Už nemělo být Ruskem carských a posléze bolševických imperátorů. Mělo být Ruskem ohleduplným, užívajícím násilí v nejzazších momentech ohrožení a respektující svrchovanost ostatních zemí.

Válku v Iráku ruští propagandisté k šíření této reklamy zdárně uplatnili. Sice s iráckým vedením nedospívali k absolutní shodě, avšak diktátorské nešvary Saddáma Husajna a jeho kumpánů považovali za vnitřní záležitost Iráku, do níž nemají co mluvit. Argumenty Američanů, kteří státní suverenitu nepřijali za svátost a podřídili ji jiným, lidskoprávním a bezpečnostním hlediskům, ruská strana vnímala za účelová hesla.

Boje o Jižní Osetii, do nichž se ruské ozbrojené složky vměšují přímo, irácké pozlátko trhají na kusy. Jak vidno, ani pro Rusy není svrchovanost něčím, před čím by se mělo s hlubokým úklonem smeknout. Národní (v ruském případě imperiální) zájmy jsou na Kavkaze nadřazené nepohodlným nárokům mezinárodního práva. A jestli je ruský zásah do vnitřní záležitosti Gruzie ospravedlnitelný či ne, hraje vedlejší roli.

Důležité je, že se Rusko zbavilo přetvářky a před zraky světového společenství přiznalo: „Jsme impérium, vždy jsme byli impérium a budeme se nadále chovat jako impérium. Právo je pro nás užitečné jen tehdy, jde-li vstříc naším ambicím. Evropu jsme vám nechali, Kavkaz a střední Asii si vzít nedáme. A představy o univerzalitě západní demokracie si šetřete pro univerzitní disputace. Tam o ně snad ještě někdo stojí.“

Ani devatenáct let po pádu berlínské zdi dějiny nekončí…

Autor je místopředseda Institutu K.H.Borovského 



zpět na článek