SVĚT: Rozlišné názory na hodnotu života
Tak jako každý, koho znám, jsem teď během londýnské olympiády trávil hodně času, přilepen k televizoru. První srpnovou neděli večer došlo k výjimce přepnutím na nekomerční, ustavičnými reklamními vábičkami netupící stanici PBS. Vysílala totiž výtečný seriál o druhé světové válce, s informacemi v dřívějších dokumentárních zdrojích vesměs pomíjených. Červen 1944, invaze do Normandie, jednotky mířící k pláži s označením Omaha ji minuly o snad tři kilometry, letecká přeprava dvaceti tisíc amerických parašutistů rovněž neprobíhala podle plánu. Povel ke skoku dán nikoliv vždy nad pevninou, s výsledkem, že přemnozí s těžkou výzbrojí se utopili, jiným se padáky neotevřely, použití oněch gliders (kluzák, větroň), sice nehlučných, ale příliš křehkých, se rovněž příliš nedařilo. Zmatky přeživších v obtížně přehledném terénu, velitelé hlásili až poloviční ztráty svého mužstva. Dost jiná tedy realita v porovnání s nejedním hollywoodským zpracováním.
Ještě víc jsem se zajímal o dokumentární zpracování invaze pacifického ostrova Saipanu, toho největšího z patnácti v archipelagu Marian. Jako málokterý v Čechách narozený tvor jsem po letech měl příležitost se s místem dost podrobně seznámit.
Dobytí Saipanu si vyžádalo rekordní množství amerických životů - ztráty, posléze překonané jen při dobývání Iwo Jimy a Okinawy.
Toť tedy úvodem.
- - -
Základní normou každé civilizace je - či aspoň měl by být respekt pro život a trest pro ty, kteří život ohrožují s úmyslem ho zničit. A důkladnou negací civilizace je ovšem válka, ať už mezi svářícími se státy či lokální občanská. Nejen za velkých světových utkání a nejen na straně nepřátel demokracie každý takový střet legitimizuje, akt zabíjení rehabilituje, smrt je ztotožňována s patriotickou obětí, s glorifikací hrdinů na všech frontách, na souši a mořích.. Kapitáni ponorek, které poslaly ke dnu stovky lodí, mají na svém kontě, i když ne na svém svědomí tisíce zmařených životů.
Legendární šampioni Luftwaffe (mezi nejznamenitějšími byl též jeden s jménem Nowotný, dvojité W) se zasloužili o. víc než veletucet sestřelů, ač posléze rovněž zahynuli. Ve školách děti psaly děkovné básničky, ke glorifikaci docházelo v knižní, hudební, divadelní a filmové podobě.
Rovněž legendární americký generál George S. Patton, jehož impozatní socha dokonce zdobí i západočeskou vesnici Dýšiná, byl posmrtně poctěn hollywoodským velkofilmem nesoucím jeho jméno. Začíná projevem ke svým jednotkám (v hlavní roli znamenitý George C. Scott), výzvou nikoliv k heroismu, vlastní krve prolévání, obětovat své životy na oltář vlasti, ale aby tuto oběť přinášeli jejich nepřátelé.
Úsilím o přežití jako ultimální prioritou proslula zejména armáda italská. Zvlášť znamenitého výkonu dosáhla 12. září 1943 v Gran Sasso, apeninských horách, kde v lyžařském letovisku přistálo devět letadélek pod komandem esesáckého podplukovníka Otto Skorzenyho, Rakušáka, jehož třeba čeští dědové měli jméno Skoření. Jemu se bez výstřelu vzdal italský prapor či dokonce pluk pověřený uhlídáním lapeného Benita Mussoliniho. Kapitulace s pohoštěním a přípitkem výtečného vína.
Jaký to sympatický kontrast s morbidním provoláváním slávy "Ať žije smrt!ˇ, tak jak činili zvlášť radikální úchyláci za občanské války ve Španělsku.
Německý Wehrmacht ve své velké většině dával přednost životu před smrtí. Jeho příslušníci se vzdávali i s vědomím, že kapitulace na ruské frontě nebyla k prospěchu dlouhodobého přežití.
Každopádně podstatný to rozdíl v porovnání s dominantní mentalitou jejich tehdejšího japonského spojence. Vojska císaři Hirohitovi totálně oddaná, však jemu patřila, on vlastnil jejich život. Kapitulace se rovnala zradě - něčemu nepřijatelnému, ba i nepředstavitelnému. Však také z důvodů takového uvažování Japonci zacházeli se svými zajatci s mimořádně surovým despektem.
Přijel jsem na Saipan, ostrov 22 krát 8 kilometrů, ten hlavní z patnácti tropických sopečných archipelagu Severních Marian. Dějiště jedné z největších invazních akcí - 127 000 Američanů, 600 jejich lodí, ve vzduchu 2 000 letadel. 15. června 1944 (čili pouhých pár dnů po invazi v Normandii) se na třech březích vylodily tři divize námořní pěchoty a jedna armádní divize, očekávané 31 000 japonskými obránci. Vzdor urputné střelbě se osmi tisícům Američanů podařilio za dvacet minut dorazit na souš a do večera už jich tam bylo dvacet tisíc. Bitva trvala tři hodně krvavé týdny.
Japonský kodex vojenské cti ovšem vylučoval potupu vzdát se nepříteli, i za beznadějné situace vyžadoval bojovat až do konce. Oba vrcholní velitelé - admirál Nagumo a generál Saito si píchli dýku do vnitřností , s pobídkou k třem tisícům dosud přežívajícího mužstva k podobným projevům vlastenectví. Ti se pak pošetile, někteří jen s bambusovým oštěpem, s klackem v ruce, hnali proti americké kanonádě a ani jeden nedoběhl. ¨
Apokalyptická podívaná tím ještě nekončila. Císařskou propagandou zpanikaření civilisté, přesvědčení, že Američané zajatce neberou, ale vše potupí, zprzní, zavraždí, se z útesů, později pojmenovaných Banzai Cliff a Suicide Cliff, začali vrhat do smrtícího moře, celé rodiny, matky s robátky, starci a stařeny skákali, komu se nechtělo, váhání vyřešila kulka japonských ochotníků. Trvalo to celé hodiny, moře nabobtnalo tisíci patrioty a panikáři, zatímco americké megafony ječely neúčinná přesvědčování. Místo olympiády jsem sledoval dokumentrární záznam o tehdejší zádušní mši na lodi, kde kolem na vlnkách se pohybovala těla a tělíčka nešťastníků.
- - -
Hodně času od té doby uplynulo,, ale kam jsme to vlastně pokročili? Dostavil se, udeřil islám, mohamedánský fanatismus, zcela jiné hodnoty či jejich popření, vlastně i echo oněch výkřiků "Ať žije smrt!" z doby španělské občanské války, tentokrát v nynější verzi obětovat se k potěše Alláha. "Tomu my dáváme přednost, jak byste mohli nad námi zvítězit?" v tomto smyslu se dozvídáme. Seznamujeme se s druhem morbidní mentality, chápáním triumfu v podminkách, když dochází k hagiografii fanatičky, která se explodovala, aby vybila mateřskou školku, což se jí podařilo, a jí se pak postaví oslavný pomník.
Nabízí se paralela s pokusem o domluvu s mimozemšťany, k nepoznání od doporučení generála Pattona jeho vojákům, natož pak od italských preferencí, místo střelby dát přednost šampaňskému.
KONEC
Neoficiální stránky Oty Ulče