Čas od času, při přepínání TV kanálů, narazím na prvním německém programu Das Erste (ARD) na diskusní pořad Sandry Maischbergerové (Menschen bei Meischerger). Mívá tam zajímavé hosty i témata, pro zvídavé Němce bezpochyby poutavá talk show. Vysílán je vždy ve čtvrtek pozdě večer.

Devátého října bylo tématem diskuse hledání odpovědí na otázku, kolik náboženství potřebuje člověk k životu. Mezi hosty seděla i Nora Illiová, zahalená osmadvacetiletá mladá žena, která před deseti lety konvertovala k islámu.

Dnes (2/11/2012) o tomto pořadu informovaly Novinky.cz. V článku Zahalená muslimka vyvolala v Německu pozdvižení (o čemž osobně silbě pochybuji). Je tak trochu záhadou, proč s tím přišly Novinky.cz až nyní, s tak velkým časovým odstupem.

Vytváří se tím falešný dojem, že relace byla vysílána v předchozích dnech. Ne že by to bylo podstatné: jde jen o malou ukázku toho, jak manipulativní, byť třeba nezamýšleně, mohou média být.

Vsuvka. Poněkud to připomíná styl TV Nova, které se ráda chlubí tím, že o tom či onom její úžasní moderátoři informují buď "jako první" (jak něco takého mohou v éře internetu vůbec vědět), případně "jako jediní". Když se ale na její zpravodajství podíváme podrobněji, nejednou shledáme: to, co je nám Borhyovou a spol. překládáno div ne jako světová premiéra, jsme už včera četli kdesi na webu. Občas jsem byl šokován tím, že nějaká místní událost, o níž jsem se v regionálních novinách dozvěděl dejme tomu v pondělí (musela se tedy stát nejpozději v neděli), byla stanicí TV Nova předkládána s velkou pompou až v úterý po půl osmé večer. Z hlediska meření času v mediálním světě tedy s hodně velkým křížkem po funuse.

Zpět k tématu. V případě dnešního tématu ale platí "lépe pozdě než vůbec", a tak si všimněme podstaty věci. Mladou (nevím, jestli půvabnou, protože měla nikáb) Noru Illiovou svým způsobem chápu. Hledala duchovní ukotvení – a našla ho v islámu. Jeden z důvodů: "Křesťanství mě zklamalo", uvedla v pořadu. Zde mám pochybnosti: křesťanství, nebo praxe některé jeho denominace (katolictví, luteránství, pravoslaví, adventismus, baptismus …)?

V Dubaji jí učarovalo volání muezzina. Zapůsobili na ni lidé, kteří "vědomě žijí podle islámu". Začala číst knihy o muslimském náboženství, odhodlala se do mešity. Pak konvertovala. Pro většinu z nás, kdo vnímáme islám i to, co je psáno v koránu, v širším kontextu, jde o závěr, nad nímž se můžeme upřímně podivit. Někdejší punkerce nevadí, že "musí" chodit zahalená (nemusí, dělá to dobrovolně), že její manžel by mohl mít více žen ("přináší to rozmanitost").

Tvrzení "cítím se jako rovnoprávná žena" bychom jí asi sotva uvěřili, kdyby jedním dechem nedodala "v islámském pojetí". To ale zcela mění smysl pojmu rovnoprávnost. Maně člověka napadne už obligátní srovnání rozdílu mezi kazajkou a svěrací kazajkou.

Nicméně až sem je to všechno navýsost její soukromá věc. Tou ale příklon k Alláhovi přestane být v okamžiku, kdy se začneme zajímat o jejího manžela, také konvertitu. Jak je v článku na Novinkách.cz uvedeno, postupem doby se z něj stal islamský radikál, který se údajně stýká, a tady Novinky.cz odkazují na švýcarský deník Blick, s radikálním vůdcem Hamásu šajchem Ahmedem Jásinem. Leda tak v záhrobí, neboť duchovní vůdce hamásovských vrahů nevinných civilistů Jásin byl zlikvidován při izraelské protiteroristické operaci v březnu 2004. Tedy před osmi lety. Jelikož ale Nora praktikuje islám od svých osmnácti, a záhy se se svým nynějším mužem seznámila, lze dovodit, že našla zalíbení v člověku, který přinejmenším sympatizoval s teroristy.

Vlastně nejen sympatizoval. Jak prostoduše přiznává, ona a pan choť nejenže vedou střídmý až odříkavý život, ale - a tady jsme u prapodstaty obav soudných lidí z islámu - oba společně pochybují o morálním právu Izraele na existenci.

A to už, ve vztahu k radikalistickým tendencím manžela Nory Illiové, tak docela jejich soukromá věc není.

S obavami konstatujme: nic nového. Vzletnými slovy o hledání duchovního ukotvení vlastního života to začíná – a názorem, který souzní s postoji hlasatelů novodobého holocaustu, to končí. A od názoru k činu nebývá cesta zase tak daleká. Izraelci žijící v dostřelu raket vypalovaných z hamásovské Gazy by mohli vyprávět …