Organizace spojených národů to naštěstí chce změnit!

Rodina může být pro ženy a dívky hotovým žalářem. To nejlepší, co pro ně můžeme udělat, je: sexuální výchova už od školek, plně hrazené potraty a volný přístup budoucích samoživitelek k umělému oplodnění.

Čísla hovoří jasně. Rodina v pojetí otec-matka-děti je pro ženy a dívky jedno z nejnebezpečnějších míst pro život. Dle paní Phumzile Mlambo-Ngcuka, která působí jako výkonná ředitelka Agentury OSN pro genderovou rovnost a posílení postavení žen (UN Women), o něčem podobném vůbec nemůže být pochyb.

Podle studie této organizace totiž bylo v roce 2017 58 % z celkového počtu 87 000 ve světě zavražděných žen obětí vlastních příbuzných (v Evropě šlo o 3000 vražd, v Africe a v Asii dohromady o 39 000 případů). Nechme stranou, že ve své studii už neprezentují, že muži tvoří 80 % všech obětí a také je z nich 36 % zabito vlastními příbuznými, 18 % přímo intimní partnerkou/em. Téma se musí řešit genderově a zajímat nás má jen pomoc ženám a těm, co se jako ženy identifikují, ne prevence všech vražd!

Naštěstí se v UN Women našlo několik chytrých hlav, které ví všechno lépe než ostatní lidé na Zemi, a ty přišly s přelomovým dokumentem Progress of the World ́s Women 2019-2020: Families in a Changing World (Pokrok ve světě žen 2019-2020: Rodiny v měnícím se světě). Že ještě nevíte, o co se jedná? Chyba. Účelem dokumentu totiž má být i uznání skutečnosti, že rodina je pro ženy a dívky „ambivalentním prostorem“. Vedle svého pozitivního přínosu totiž rodiny mohou být místem násilí a diskriminace, kde je ženám a dívkám upíráno to, co potřebují, kde jí nejméně a jako poslední. Místem, kde jsou jejich hlasy potlačovány a je jim upírána jejich samostatnost.

Tvůrci si dali skutečně velmi záležet na tom, aby bylo v dokumentu zmíněno opravdu všechno, co je možné spojit s útlakem v rodinách. Jednu výtku bych ale přece jenom měl. Zapomněli totiž zmínit, že v rodinách dochází k vykořisťování dětí jejich rodiči, jak psali už v 19. století např. pánové Marx a Engels v Komunistickém manifestu. Toto opomenutí ale můžeme odpustit, protože dokument se zaměřuje čistě jen na problematiku žen, ne na vztahy rodičů a dětí. Nicméně věřím, že si můj podnět někdo vezme k srdci.

Ideální společnost pro ženy je možná!

Naštěstí nezůstává jen u pouhých konstatování. V dokumentu najdeme i doporučení, jak současný stav zlepšit a k čemu tlačit všechny světové politiky - samozřejmě pod rouškou toho, že jedině tak vyřešíme vážný problém domácího násilí. A opovažte se vy cis-hetero-patriarchální bílí muži a případné pomýlené ženy, které nevíte, co je pro vás skutečně dobré, něco namítnout! Jedině řešení popsané dále je totiž správné.

Na prvním místě je samozřejmě podpora rovnosti společně s podporou zákonů uznávajících diverzitu a nediskriminaci. Problémem má být málo práv pro nesezdané a stejnopohlavní páry. Je totiž strašnou tragédií, že nejen duhové páry žijící „na hromádce“ nemají všude ve světě taková práva jako ty sezdané. Žádný papír totiž nesmí hrát v přístupu k právům roli. Vlastně stop, předně pro stejnopohlavní páry je naopak nutností, aby mohly všude získat „papír“ legitimizující jejich soužití. V takových případech se totiž jedná o vyjádření rovnosti manželství a důkaz podporované diverzity.

Přestože i sami tvůrci dokumentu uznávají, že to jde proti lidským právům, měla by být podle nich tolerována i polygamie, kterou označují pouze jako „sporné téma rodinného práva“. V této věci přihlížejí k tzv. Maputskému protokolu, který byl schválený Africkou unií a zasazuje se za posílení práv žen na černém kontinentu. V tomto důležitém dokumentu se říká, že není rozumné snažit se měnit tamní zákony o polygamii... A víte co? Já s tím naprosto souhlasím! Jaképak jeden muž a jedna žena, respektive jeden a jeden téhož pohlaví. Je načase zbavit se reziduálního eurocentrického koloniálního myšlení projevujícího se naprostým nepochopením zvyklostí v odlišných kulturách. Máme rok 2019, ne? 19. století je dávno za námi. Více žen by mělo mít právo sdílet jednoho muže!

Dále dokument doporučuje zajistit kvalitní dostupné služby podporující rodinu a genderovou rovnost. Někteří se tomu možná opět budou divit, ale rodiny a genderová rovnost mají být nejlépe podpořeny mj. i pomocí legálních a dostupných potratů, ideálně v jakékoli fázi těhotenství. A dále také mají být podpořeny umožněním umělých oplodnění všem ženám, které si to přejí, i kdyby byly bez partnera/ky. Teď je to komerční záležitost, všechny ženy si to nemohou dovolit, a dochází tak k neuvěřitelné diskriminaci!

Fenomén normalizace deviace?

Teď už tedy víme, jak má vypadat taková ideální společnost pro ženy, která bude mnohem bezpečnější, ohleduplnější a sociálně spravedlivější. Důležité je, aby v ní byly legální potraty, sexuální svoboda a nesezdané páry měly stejná práva jako ty „s papírem“, který ale musíme zachovat pro ty alternativní páry, co by ho chtěly. Na druhé straně má být v tradičnějších společnostech tolerována polygamie, protože prostě tradice a respekt k jiné kultuře a smýšlení.

Docela se divím, že jsem v popisované pokrokové zprávě nenašel chvalozpěv na Amandu Liberty, která si nejprve kvůli zamilovanosti do Sochy svobody změnila příjmení a aktuálně je zasnoubená s lustrem. Nebo o dalších známých případech Mexičanky Carol Santa Fe, jež si vzala nádraží v Santa Fe, Američanky Eriky La Tour Eiffel, která se provdala, jak jistě už tušíte, za Eiffelovu věž, či Švédky Eijy-Riitty Eklöf Berliner-Mauer, která si zase našla životního partnera v Berlínské zdi. Tyto emancipované ženy totiž jistě žádný „intimní terorismus“ způsobený jejich partnery nezažívají, a mohly by tak být prezentovány jako příklady dobré praxe! Sice jsou se svou objektofilií menšina, ale věřím, že brzy budou mít svou vlajku a do svých studií je hrdě pozvou i ta média, která to ještě neudělala.

No, nevím, kde bychom byli, kdyby nebyla OSN. A nevím, jak mě mohlo napadnout, že podobnými dokumenty spíš normalizujeme deviaci, než vyřešíme domácí násilí. Ale o tom zas příště.

Pozn. autora: Komentář obsahuje ironii a sarkasmus. Tímto textem v žádném případě nezpochybňuji problematiku domácího násilí, kterou je nutné řešit a sám jsem kvůli tomu mj. několik let spolupracoval s Bílým kruhem bezpečí. Kriticky se vyjadřuji jen k řešení tématiky skrz genderový pohled a prosazuji skutečně rovný přístup, který by se stejnou měrou jako žen zastával i mužů, dětí a seniorů.

Převzato z blogu s autorovým souhlasem

Autor je europoslanec za KDU-ČSL, místopředseda Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a člen Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu