Nesleduji s velkým nadšením změny, které se odehrávají v Libyi, Egyptě a dalších zemích arabského světa. Dívám se na ně s obavou a myslím si, že nejsou příslibem demokratických změn.
Je snad pravda, že vůlí většiny aktérů těchto změn je vynutit si demokratické svobody. Jsem ale přesvědčen, že výsledkem nakonec bude utužení islámu a jeho logický vliv na zavedení islámského práva. Je totiž známo a nutno s tím počítat, že islám sám o sobě není schopen existence bez reálného politického vlivu. Zatímco křesťanství se samo vzdalo politických aspirací, islám je s nimi inherentně spjat a bez nich postrádá smysl i přitažlivost.
Je zcela jasné, že předchozí zkorumpované režimy nešetřily kritikou vůči západu a Izraeli, ale v posledních letech i samotný Kaddáfí spotřeboval mnohem více hlasivek než vojenského materiálu. Po revolučních změnách lze očekávat jediné - kritiku západu, křesťanství, judaismu a odhodlané akce proti Izraeli. Bohužel, v prezidentu Obamovi nachází Izrael stále méně spolehlivého zastánce. Podobně i státy Evropy budí podezření, že se v daleko větší míře chtějí vlichotit nově nastoleným vládám vzešlým z revolučních změn. Tyto vlády velmi brzy začnou řešit starý arabský problém - Palestinu - a jejich stanovisko bude pevné a nesmiřitelné. Západní země brzy poznají, jakého si vybrali spojence, a mám strach, aby z důvodu hledání kompromisů nebyl obětován židovský stát s jedinou funkční demokracií široko daleko. Izrael je i pro nás a naši kulturu životně důležitou enklávou v arabském moři a v žádném případě nemůžeme přistoupit na jeho oslabení.
Ačkoli jsme středoevropský stát, měli bychom si být toho vědomi a se vší rozhodností se stavět proti všem proudům, které - ať skrytě nebo veřejně - hlásají záhubu izraelského státu.