29.3.2024 | Svátek má Taťána


SVĚT: Před hlasováním o Palestině

22.9.2011

Abbásova žádost o uznání Palestinského státu má podle "globálního" průzkumu BBC (dotazováno bylo 20 000 lidí v 19 zemích) podporu 49 %, zatímco proti je pouze 21 %. Tato čísla ovšem neříkají nic, pokud není současně řečeno, kolik bylo mezi respondenty muslimů a kolik nemuslimů. Je celkem nabíledni, že mezi muslimy bude podpora velice vysoká, jenže průzkum konaný převážně mezi nimi nelze pokládat za globálně reprezentativní. V samotné České republice například je poměr zastánců a odpůrců zhruba opačný a tomu odpovídá i záporné stanovisko politické reprezentace k palestinské žádosti.

A propos - nakolik je takzvaně palestinská žádost vůbec palestinská? Hamás, který je rozhodující politickou silou v pásmu Gazy, se od ní distancuje. Jeho požadavky jsou totiž podstatně radikálnější než Abbásovy, který je prý vůči Izraeli "příliš měkký". Hamás jednoznačně odmítá uznat Abbáse a jeho Fatáh za přestavitele všech palestinských Arabů, takže Araby v pásmu Gazy Abbás ve skutečnosti nezastupuje. Zazákonného představitele jej ovšem nelze považovat ani v Předjordánsku, neboť jeho presidentské funkční období v Palestinské samosprávě oficiálně vypršelo v lednu 2009. Od té doby je zde samozvaným vládcem, jehož mandát nemá oporu v řádných demokratických volbách. Koho tedy chce na mezinárodním fóru zastupovat? Jakým mandátem se zde hodlá vykazovat?

Abbás navíc odmítá uznat Izrael jako židovský stát, zatímco pro svůj budoucí arabský stát předpokládá jeho "vyčištění" od Židů. S takovýmto nestydatým požadavkem a neskrývaným antisemitismem by na půdu OSN neměl být vůbec připuštěn, natož aby něco takového směl z její tribuny veřejně hlásat a pak si to dokonce nechat hlasováním Valného shromáždění potvrdit. Arabské státy zde ovšem disponují dostatečným počtem hlasů a navíc mají ropu, takže mohou snadno držet v šachu ty, kdo jsou na jejich dodávkách závislí. Diplomaté afrických a jihoamerických států v soukromých rozhovorech s izraelským zástupcem v OSN přiznávají, že ve skutečnosti i oni dávají přednostpřímým dvoustranným jednáním, ale hlasovat proti jednostranné palestinské žádosti si prostě nemohou dovolit, neboť je jim nepokrytě vyhrožováno.

Je celkem zbytečné hovořit o dalších kritériích, která pro přiznání státnosti nejsou zatím z palestinské strany splněna, jako např. jasná, mezinárodně uznávaná hranice, fungující politická struktura, uznání mezinárodních právních norem a především Charty OSN. Rozšíří-li se teroristické manýry, jaké dnes vládnou v Gaze, i na území Předjordánska, je další válečný konflikt předem naprogramován. A v situaci, kdy se začínají viklat mírové smlouvy Izraele s Egyptem a Jordánskem, kdy válečnické nálady rozdmychává Erdogan v Turecku, nemluvě už vůbec o Ahmadínežádových vyhrůžkách z Íránu, může znamenat posvěcení dalšího vnitřně nestabilního a vůči sousedovi vysloveně nepřátelského státu celým mezinárodním společenstvím ten příslovečný poslední hřebík do rakve tzv. blízkovýchodního mírového procesu.

I v samotném Izraeli se ovšem začínají ozývat hlasy, že takový krok by nakonec mohl být vlastně docela užitečný. Dosavadní "sportovní" ostřelování Izraele z Gazy by tak bylo rázem překvalifikováno v agresi nepřátelského státu, na niž by izraelská armáda konečně mohla adekvátně zareagovat úplnou likvidací režimu, který o žádný mír s Izraelem nikdy nestál a znamenal pro něj trvalou hrozbu.