Sportovní hotel Kfar Makkabia ve městě Ramat Gan dýchá ovzduším středomořské metropole Tel Avivu. Klavírista, který v hale vytváří zvukovou kulisu, bezpochyby pochází z bývalého Sovětského svazu. Mladý podnikatel, který pohodlně rozvalený v klubovce pracuje na svém iPadu, zas nezapře původ v některé z anglofonních zemí. Rovněž barva pleti servírek vyzrazuje jejich původ jako nějaká vizitka: ovšemže jsou z Etiopie. K východu pospíchá dlouhými kroky bývalý izraelský vrchní rabín Meir Lau. Míjí přitom ostýchavě vyhlížejícího vrátného a bezpečáka, který mne předtím - jen s mlčenlivým pohledem do očí - vpustil do budovy. Moje partnerka v rozhovoru, dr. Anat Berková, je - jak mi již prozradil internet - "světoznámou odbornicí na terorismus", hostující profesorkou na Univerzitě George Washingtona a členkou badatelského týmu "Mezinárodního ústavu pro boj proti terorismu" při Mezioborovém středisku (Interdisciplinary Center) v Herzliji. Tématem rozhovoru je postoj Izraele k odhalení špionážní činnosti americké Národní bezpečnostní agentury (NSA).

Američané se obávají, aby nedošlo k nějakému "Pearl Harboru v oblasti dat". Překvapivým útokem Japonců na tento tichomořský přístav na Havaji začala dne 7. prosince 1941 pro Američany druhá světová válka. V létě 2011 varoval americký ministr obrany Leon Panetta: "Naším dalším Pearl Harborem by mohl být kybernetický útok, který vyřadí z provozu naše dodávky energie, komunikační sítě a bezpečnostní, finanční i vládní systém". List Financial Times si představuje scénář odpovídající asi tak katastrofě po padesáti hurikánech. Předpovídá škodu ve výši 700 miliard amerických dolarů, která by celou zemi ochromila na řadu týdnů. A to vše by mohl způsobit ne snad určitý svrchovaný stát, u nějž si lze vše vypočítat a postihnout jej, nýbrž nějaká buňka teroristů sedících kdesi v Jemenu či Afghánistánu - nebo třeba roztroušených po celém světě a spojených pouze internetem. "Každá budoucí válka," sýčkuje Washington Post, "bude mít nádech teroru - neviditelného, anonymního a zničujícího." Proto vydali Američané od 11. září 2001 na zpravodajské informace více než 500 miliard amerických dolarů. Izraelský deník Haarec vypočítává, že USA vynakládají na špionáž asi desetkrát tolik jako na své obranné hospodářství. V roce 2013 vydávají tajné služby 4,9 miliard dolarů na operace v zahraničí.

Odhalení počítačového odborníka Edwarda Snowdena počátkem léta 2013 ukázala nový rozsah americké špionáže, především to, že se zaměřuje i proti spřáteleným zemím a jejich státním představitelům. Média v Německu dávají najevo rozhořčení. Že Spolková zpravodajská služba (BND) a Spolkový úřad na ochranu ústavy (BfV) těsně spolupracují s NSA, není žádným tajemstvím. Podle spekulací listu Süddeutsche Zeitung (SZ) "předává BfV dále informace o lidech vypátraných v Německu". Především v těch občanech Spolkové republiky, kteří vyrostli v NDR, to vyvolává "nepříjemné vzpomínky na odposlouchávačské běsnění státní tajné policie".

Za velice špatnou považuje SZ skutečnost, že prý NSA dodává informace o Němcích Izraeli, což "se Izraeli velice hodí". Pro německé komentátory je to zcela nepochopitelné, protože se přece prý dá předpokládat, že Izrael USA "agresivně" špehuje, aby - jak se domnívá jistý "vysoce postavený pracovník NSA" - zjistil jejich "postoj k problémům na Blízkém východě".

Izraelská společnost nad německou panikou jen nechápavě krčí rameny. Je přece jasné, že každý se snaží zjistit všecko o každém. Pokud si v Izraeli někdo vůbec povšimne, jak se Evropa rozčiluje, tak konstatováním naivity či pokrytectví - a je to pro něj vyřízeno. Jako by samy evropské tajné služby nedělaly všecko pro to, aby odposlechly, odkoukaly a uložily si do databáze vše, co jen mohou. Sám premiér Netanjahu patří prý k těm předsedům vlád, o jejichž rozhovory mobilem se zajímala NSA - a každého v izraelské společnosti to nechalo chladným. Kdyby se v Izraeli doopravdy přišlo na to, že NSA odposlouchávala premiérovy mobilní telefonáty, asi by se Izraelci svému vlastnímu ministerskému předsedovi vysmáli, že vykládá tajnosti po telefonu - nebo by se rozčilovali nad vlastní vnitrozemskou tajnou službou, že se nezmůže ani na nějaké neodposlouchávatelné komunikační zařízení pro šéfa vlády. Kdo se nechá odposlouchávat, může si za to sám.

Anat Berková pochází z rodiny, která do Izraele uprchla z Bagdádu. Vyrostla ve městě Ramat Gan mezi šesti sourozenci. "Ještě si vzpomínám, čemu jsem se musela naučit už jako malá: nezvedat věci jen tak ze země, nehrát si s ničím podezřelým." Vypráví, jak ji jednou její dcerka v městském autobuse upozornila na muže, který měl i v létě na sobě kabát: "To by mohl být terorista!" "V Evropě nebo v Americe děti vůbec nic takového nenapadne," vysvětluje paní profesorka. Je jí něco přes padesát, ale působí dost křehce. "Když přijdu do nákupního střediska, očekávám, že mi bezpečnost začne pátrat v kabelce po zbrani. Pokud si na tento soukromý prostor mé taštičky dostatečně neposvítí, ptám se v duchu: Co když takhle nechali projít i někoho jiného - třeba zrovna nějakou sebevražednou atentátnici?"

Berková ví, o čem mluví. Když jako matka tří dětí požádala po pětadvaceti letech aktivní vojenské služby o propuštění, neměla pouze nadporučickou hodnost, nýbrž i titul doktorky psychologie - se specializací na ženy a děti páchající sebevražedné atentáty. Vykládá: "Chtěla jsem vědět, jak uvažují lidé připravení vyhodit sami sebe do vzduchu." Za tímto účelem vedla rozhovory ve věznici - a to nejen s veličinami palestinského teroru, jako například se šejchem Ahmadem Jasínem. "V rámci své práce jsem se dostávala do prapodivných situací - třeba když jsem objala jednu sebevražednou atentátnici, která mohla ještě předešlého dne zabít některé z mých dětí." Mnoho lidí mluví o terorismu, ale Anat Berková se sama teroristů dotýkala a navázala s nimi hluboké vztahy. Pomáhá jí v tom i to, že nejen vypadá jako Arabka, nýbrž že arabština je též její mateřštinou. "Ty nám rozumíš," potvrdil jí jednou nápadné rudovousý šejch jeruzalémského Hamásu Muhammad Abú. Berková říká s přesvědčením: "Ti lidé nejsou žádní šílenci. Západu pouze schází schopnost porozumět jim."

Dnes se tato kriminoložka snaží v Americe i v Evropě svým studentům a kolegům vysvětlit, jak uvažují jejich muslimští bližní. "Sebevražední atentátníci jsou chytřejší než nejrafinovanější ,chytrá bomba'." Ráda by jim dala na srozuměnou: "Zvítězit nad nepřítelem můžeme jedině tehdy, když jej jasně definujeme!" Pro Berkovou je nepřítelem radikální islám. Vychází z toho, že jako arabská Židovka a izraelská důstojnice může se svou mentalitou, způsobem myšlení i zkušenostmi dodat západnímu světu důležitý nástroj pro budoucnost. "Evropanům i Američanům zatím nedostatek zkušeností brání pochopit náš způsob myšlení. V Americe už se ale učí děti ve školách, aby se při přestřelce schovaly pod stůl. Musíme děcka při cvičeních civilní obrany připravovat na přírodní katastrofy i na útoky teroristů."

Anat Berková si vzpomíná, že německé úřady znaly teroristy z 11. září 2001. V podstatě měl západní svět k dispozici veškeré informace, s jejichž pomocí mohl těmto útokům zabránit. "Očekávám," říká s naléhavým zaujetím, "že Západ něco udělá - preventivně! Nemáme právo pouze na svobodu. Máme především právo na život!" Proto nemá žádné problémy s tím, když ji na Kennedyho letišti pracovníci americké bezpečnosti podrobují důkladné prohlídce. Izraelská expertka na terorismus ovšem nepokládá bezpečnostní prohlídky v Evropě nebo v Americe za dostatečně účinné. "Jsem přesvědčena, že existují mnohem chytřejší metody než někoho ohmatávat. Je třeba vědět, jaké klást otázky. Daleko důležitější než tělesná prohlídka je zatáhnout podezřelého do rozhovoru a ten přitom vůbec nesmí mít pocit, že se jedná o bezpečnostní kontrolu." Psycholožka si nedělá žádné iluze: ne, v budoucnosti se bude moci o zaručeně bezpečném letu mluvit jedině tehdy, když se přestane brát jakýkoli ohled na soukromí. Technicky lze už dnes zhotovit bomby, na které se při žádné tělesné prohlídce nepřijde. "Američané si dělají starosti s tím, co se všecko dá voperovat lidem do těla, ale jde to mnohem jednodušeji, třeba výbušnými tampony."

© Johannes Gerloff
přeložila Ivana Kultová
www.wilberforce.cz