Ale pouze ta pravda, která našim duším lahodí

Malověrní by se měli chytit za nos, americký prezident Joe Biden své sliby plní. Nestačila doznít slova jeho vážného varování, že strůjci teroristického útoku na kábulském letišti, jemuž padlo za oběť 13 amerických mariňáků a nespočet Afghánců, budou vbrzku vypátráni a potrestáni – a už se stalo.

Spolehlivý zdroj ze samotného Pentagonu sdělil médiím, že americký dron i přes vrtochy počasí vypátral a spolehlivě zasáhl cíl, který měl naplánovat teroristickou akci na kábulském letišti.

Cíl byl zabit i přesto, že se pohyboval po hornatém terénu autem, spolu s cílem měla zahynout i doprovodná osoba, nejspíš osobní překladatel cíle. Pro větší věrohodnost je uváděn i typ bezpilotního letadla, které přesný úder zasadilo. I tak je přesnost zásahu jediným přesným údajem celé zprávy.

Po této zdrcující odvetě jen hnidopiši mohou zpochybňovat údernou moc americké armády a přiboudle se ptát na podrobnosti. Dron startoval odněkud z Blízkého či Středního východu – není to obrovské prostranství poněkud neurčité? Rozloha provincie Nangarhár je zvíci průměrného kraje České republiky – nebylo by lépe uvést konkrétnější místo, kde se skrýval zákeřný „cíl“? Ostatně je cíl člověk, nebo plánovací orgán?

Nutně se vkrádají pochybnosti: Je vůbec možné, že vojenská rozvědka měla dokonalou povědomost o pohybech džihádistických plánovačů, aniž by měla sebemenší ponětí o tom, kde, jak a kdy hodlají své plány uskutečnit?

Tentýž den Pentagon vydal zprávu, že se ze stejného ohniska v afghánských horách plánují další teroristické akty, a prezident Biden nás ujistil, že jeho Amerika hodlá odpovídat na útoky stejně rázně a účinně jako nyní. Nedočkáme se snad toho, že obdobné těžké rány pro islámský džihád nám časem zevšední, neboť se budou odehrávat jak na běžícím páse?

Na teroristické útoky, které zpravidla berou životy zcela konkrétních lidí, se bude odpovídat zprávami, kde si není možné ověřit ani čárku. Je jasné, že vzhledem k utajení nejvyššího stupně nemůže Pentagon prozrazovat žádné podrobnosti, ale že by to došlo až tak daleko, že i „spolehlivý zdroj“ musí zůstat anonymní? Pak se buďto smíříme s tím, že autoři takové informace nás pokládají za totální hlupáky, kteří zbaští všechno, anebo máme právo klást nepohodlné otázky.

Problém je v tom, že samotný pojem pravdy o stavu světa je nyní podrobován silně pozměňujícímu výkladu, jak v těchto dnech připustil i český velvyslanec při NATO Jakub Landovský (ČSSD). Velvyslanec má za to, že mnohé svízele souvisí s nemožností dostat do povědomí veřejnosti, ba i samotných politiků celou pravdu o situaci v Afghánistánu, ježto taková holá pravda by mezi nimi mohla vyvolat záchvat panického strachu.

Z toho důvodu bývá pravda vždy poněkud upravována tak, aby veřejnost uklidňovala a politiky vedla k hledání povzbudivých postojů a optimistických, nikoli účinných východisek. Tento princip by se dal vztáhnout na celou situaci ve světě, což by leccos vysvětlovalo.

Pravda sice stále ještě vítězí, ale nikoli ta, která vyvolává paniku, nýbrž ta lehce upravená, která našim duším lahodí.

Autor je publicista