(International Solidarity Movement - ISM)

Co to vlastně je organizace "Mezinárodní hnutí solidarity"? Představitelé tohoto hnutí se sami označují za nenásilnou organizaci hájící lidská práva kdekoliv na světě. Přibližme si, zda je tomu tak doopravdy. Skutečností je, že mnozí antisemité, kteří si říkají "antisionisté", se názory ISM zaštiťují a každého, kdo si dovolí nesouhlasit, obviní z fašismu. Tito lidé se angažují převážně v izraelsko-arabském konfliktu. Zajímavé je, jaká řešení podle svých představ předkládají. Roku 2003 se mnozí novináři dotazovali mluvčího ISM Rafaela Cohena, jak by definoval termín "okupace". Rafael Cohen odpověděl stručně a jasně: "Naším cílem je docílit nápravu křivdy z roku 1948, spočívající ve vytvoření palestinského státu na území historické Palestiny." Netřeba dodávat, že termín "historická Palestina" označuje celé území "od řeky k moři", jinými slovy - jde o celé území Izraele, Západního břehu Jordánu, Pásma Gazy a Golanských výšin.
Na internetových stránkách ISM můžeme nalézt odkaz s mapkou Travel to Palestine (Cesta po Palestině). Na této mapce je např. letiště Ben Guriona v Tel Avivu označeno jako palestinské území. Ostatně vůbec všechna významná izraelská města jako Jeruzalém, Tel Aviv, Beer Sheva, Bnei Brak, Or Jehuda, Naharija, Rišon Le Cion a mnohá další jsou označena jako "palestinská". To však není všechno. ISM vyzývá k otevřenému násilí proti Izraelcům. Členové tohoto spolku uznávají "právo Palestinců na odpor proti izraelské okupaci i pomocí ozbrojeného boje". V dubnu 2003 Rafael Cohen přijal delegaci 15 osob, mezi nimi byli i britští občané Asif Mohammad Hanif a Omar Sharif Khan. Oba pánové navštívili Izrael jako "míroví aktivisté" a nedlouho poté provedli sebevražedný atentát u izraelské restaurace poblíž americké ambasády v Tel Avivu. ISM samozřejmě popírá zodpovědnost za čin těchto atentátníků. Téhož roku tato organizace poskytla ochranu představiteli Palestinského islámského džihádu Shadimu Shukiovi ozbrojenému revolverem, v jehož místě pobytu nalezli izraelští vojáci zásoby výbušnin. Americká proarabská aktivistka Susan Barclayová s nasazením života bránila Shukiu, bránila izraelským vojákům, aby vstoupili do kanceláře ISH, kde Shukiu zatkli. Žel, dalším palestinským teroristům se podařilo uniknout.
Další aktivistka Rachel Corie, která se stala modlou všech "bojovníků za mír" (zemřela nešťastnou náhodou při zásahu izraelské armády), bránila palestinské domy, v kterých se prokazatelně nacházely střelné zbraně a výbušniny. Rachel Corie a další poskytovali rovněž informace palestinským teroristům o pohybu a činnosti izraelských ozbrojených složek. Velké vážnosti těchto "humanistů" se těší i Marván Barghůti, k doživotí odsouzený mnohonásobný vrah, stejně tak jako mnoho čelných představitelů Fatáhu i Hamásu, Islámského džihádu. Stalo se pravidlem, že tito lidé podněcují veřejnost k násilí proti izraelským vojákům i civilistům a jednoznačně a nezakrytě podporují palestinský terorismus.

Ráda končím své články příměrem k historické zkušenosti českého národa. Pod kolika libozvučně a nevinně znějícími názvy různých spolků, organizací a institucí se již za první republiky a později za totality skrývaly úmysly a činy odporující těm ušlechtile a pokojně znějícím heslům, kolikrát se staly zástěrkou pro hrůzné aktivity, namířené proti ideovým či národnostním odpůrcům. Hned nás napadne příklad překreslování map, na nichž česká města byla neprávem zahrnuta do německého území. V období komunismu to zase byli "míroví aktivisté", kteří si jezdili pro rozumy do Moskvy a pod pláštíkem přátelství a solidarity utahovali šrouby vazalské poslušnosti příslušníkům vlastního národa.

Proto by naše sympatie měly patřit tomu malému ostrůvku demokracie – Izraeli – jehož některé kapitoly historie tolik připomínají osud naší země.

Proto je třeba odhalovat náplň a záměry organizací, byť nesou v záhlaví krásná slova o solidaritě v mezinárodním měřítku. Nemusí být vždy pravdivá.