Poslanci ruské Státní dumy navrhli zřídit jakési ministerstvo propagandy - zvláštní vládní úřad, který by se zabýval utvářením pozitivního obrazu země v zahraničí. V průběhu parlamentního slyšení poslanci dospěli k závěru, že většina zahraničněpolitických potíží Ruska souvisí s tím, že prohrává informační válku s cizinou a neumí zasazovat protivníkům preventivní informační údery.

Jak prohlásil předseda Výboru pro mezinárodní vztahy Konstantin Kosačov, - "Rusko by mělo maximálně idealizovat vlastní pověst, ale také umět ničit pověst svých mezinárodních oponentů." Informační konfrontace prý je nyní stejně nezbytným nástrojem politiky jako ekonomika nebo branná moc. Jinými slovy, k dosažení pozitivního zahraničního obrazu Ruska není třeba žádné změny vnitřní nebo zahraniční politiky, plně postačí vytvoření "jednotné propagandistické pěsti", abychom použili výraziva poslanců. Ruští poslanci tím pádem na prastarou otázku - co je lepší, být, nebo jevit se? - dali jednoznačnou odpověď: samozřejmě jevit se.

Problém podle nich není v tom, že smrtelně nemocný vězeň Vasilij Aleksanjan, jehož jediným zločinem bylo to, že byl ředitelem ropného koncernu Jukos, byl připoután řetězy k nemocničnímu lůžku a ve stejné věci odsouzená matka tří dětí Světlana Bachminová dodnes nebyla předčasně propuštěna, i přes přímluvu několika desítek tisíc ruských občanů. Problém prý není ani v tom, že dodnes nebyli zjištěni vrazi Anny Politkovské a dva stávající poslanci Státní dumy Lugovoj a Delimchanov jsou vyšetřováni ve dvou různých zemích kvůli podezření z vraždy. Není problémem ani to, že za posledního půl roku v samotném centru Moskvy byli beztrestně popraveni jeden válečný hrdina, jeden známý právník a jedna novinářka.

Chcete vědět, co bylo pravým důvodem záporné reakce v zahraničí na loňskou válku s Gruzií a na jednostranné uznání Abcházie a Jižni Osetie? Pravým důvodem, jak vysvětlili poslanci, byla neefektivní a neprofesionální práce tiskových středisek silových struktur. Skutečnost, že ruská média v krizových situacích neplní svou vlasteneckou misi. Jinými slovy, stačí přidat peníze propagandistům pracujícím pro Rusko v cizině, najmout za státní peníze západní PR agentury a vytvořit onen úřad pro lepší image Ruska, aby trend byl nadobro zlomen. Ruský prezident se již během zahraničních návštěv nebude muset obávat nepříjemných dotazů o korupci na vládní úrovni, o nevyšetřených vraždách, o napadání novinářů či o rozmachu xenofobie. Západní sdělovací prostředky budou srovnávat ruského prezidenta s americkým v neprospěch toho druhého, v případě nového plynového konfliktu s Ukrajinou ani na vteřinu nezapochybují, že za to může Juščenko, začnou tisknout chvalozpěvy o přátelství Moskvy s Chávezem a Ahmadínežádem a podle výsledků jakéhosi mezinárodního sociologického výzkumu uznají Státní dumu nejlepším parlamentem světa.

Je těžko říci, čeho je v těchto návrzích více - dětské naivity, dospělého cynismu nebo politické provinčnosti? Jen děti se mohou domnívat, že krást v samoobsluze je možné, pokud tě nechytnou. A jen dospělí strejdové umějí vynalézat sinekury a vydávat státní peníze na tak efemérní projekty jako utváření pozitivního obrazu země v zahraničí. Připomeňme si, že již před rokem Putin schválil obdobný návrh poslanců na vytvoření zvláštních institutů demokracie v New Yorku a Paříži, jejichž posláním je propagovat suverénní ruskou demokracii. Vzhledem k poslaneckému návrhu na vytvoření nových struktur spojenému s žádostí o další peníze je zřejmé, že žádný obrat k lepšímu ve věci ruské image za zmíněnou dobu nenastal. Příkrá reakce ruských politiků na západní kritiku je nepřímým přiznáním vlastní podřadnosti. Současné Rusko již nemá sovětskou moc, aby prosazovalo svůj vliv ve světě pod heslem "Nemusí nás milovat, hlavně, aby se báli". Zbylo jen zbožné přání zachovat zdání síly, bohatství a přitažlivosti, když už tomu tak není ve skutečnosti.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6