„Jak je možné, že v tak technicky pokročilém světě stále tak zarputile bojujeme s démony minulosti?“ ptá se Tomáš Sedláček. Odpověď je velmi jednoduchá: protože démoni tady byli, jsou a budou, bez ohledu na technickou vyspělost naší civilizace.

Pana Tomáše Sedláčka mám rád, protože jezdí na elektrokole a dovede myslet proti proudu. Nicméně v poslední době mám dojem, že jeho myšlení nejde proti proudu, ale snaží se chodit po vodě a moc mu to nejde.

Jako v tom článku nazvaném Nacionalismem proti digitalizaci, kde se podivuje nad tím, že americký prezident požaduje bezpečnou hranici kolem amerického území. A nejenom že to požaduje (na slova slova slova jsme u politiků zvyklí zvyklí zvyklí), ale je ochoten pro to něco udělat. Přesně řečeno všechno. Protože pan Trump je z byznysu zvyklý dotahovat věci do konce, ať se to někomu líbí nebo ne.

Tomáš Sedláček kroutí hlavou nad tím, jak se může někdo v době tak technologicky pokročilé, jako je ta dnešní, zabývat něčím tak primitivním, jako je stavba zdi. Čínu přece zeď neochránila. Endéer koneckonců taky ne.

„Zbořte tu zeď, pane Gorbačove!“ prohlásil v Berlíně v roce 1987 americký prezident Ronald Reagan. Za další dva roky berlínská zeď padla, protože se rozpadl celý ten prohnilý komunistický systém schovaný za tou zdí.

Jenomže svět se mění. Někdy je třeba zdi bořit, a někdy zase stavět. A pokud to nepochopíme, dříve nebo později tahle naivita zboří nás.

V těch sladkých osmdesátkách to bylo o tom, že lidé z východní Evropy toužili po svobodě a chtěli se přirozeně spojit s tou nejsvobodnější části světa, tj. se západní Evropou a Spojenými státy, zatímco nyní jde o to, že západní svět přihlíží nefunkčnosti svých hranic a vůbec mu nedochází, jak je to nepřirozené.

Zapomněli jsme na to, že svoboda, bohatství a bezpečí našich dětí se musí bránit, že potřebujeme zřetelně vyznačené a kvalitně střežené hranice. Jak ty fyzické, aby k nám mohli jen ti, kterým otevřeme dveře (například prokazatelné oběti válečných konfliktů), tak ty myšlenkové, abychom nezapomínali na základní hodnoty euroamerické civilizace - tvrdou práci, podnikavost, disciplínu, solidaritu, spiritualitu a demokracii. Na těchto hodnotách Západ vyrostl a stal se nejvíc prosperující a nejpřitažlivější částí světa.

Takže, pane Trumpe, klidně tu zeď postavte. Protože mít kontrolu nad svými hranicemi je přirozené a normální. V Izraeli už takovou zeď postavili. Což automaticky neznamená, že je ochrání před neukázněnými imigranty nebo teroristy disponujícími technologicky vyspělými zbraněmi, ale aspoň všichni ví, kde Izrael začíná a kde končí. A navíc ta zeď nikterak nebrání tomu, aby v izraelských firmách pracovali a vydělávali slušně se chovající Palestinci nebo aby se v izraelských nemocnicích léčily nemocné děti ze sousedních zemí.

A ještě na jeden podivuhodný názor pana Sedláčka bych rád zareagoval. Pan Sedláček píše: „Náš svět se proměnil z klidného světa politiky pravolevého spektra na vřící politiku otevřenosti/uzavřenosti.“ Osobně se ani trochu nedomnívám, že pravolevý svět skočil. Tedy pokud to chápeme tak, že pravicí děláme něco pro sebe a levicí pro druhé. Nicméně co skutečně pomalu končí, je schopnost politiků na levici i na pravici dohodnout se na rozumných kompromisech zaprvé ve prospěch prosperity privátní sféry, která zaměstnává a živí většinu občanů a jejich rodiny a taky plní státní kasu, a za druhé ve prospěch lidí slabých a nesoběstačných, kteří potřebují naši podporu.