Čína a Indie, dvě staré, prastaré civilizace s částečně společnou hranicí a s největším počtem obyvatelstva. Problematický čínský primát (1,3 miliardy) bude podle odhadu OSN překonán Indií v roce 2028 (nyní 1,2 miliardy), sice s daleko větší úmrtností novorozeňat, ale bez čínské restrikce jednoho dítěte pro rodinu.

(V této souvislosti neodolám se zmínit o zážitku před mnoha lety, kdy jako člen asi tuctu vědátorů jsem strávil jedno hodně tropické léto v Indii při seznamování s tamějším socio-ekonomickým pokrokem. Při té příležitosti se nám poštěstilo mít audienci u Indiry Gandhiové, tehdejší předsedkyně vlády. Našla si čas si s námi popovídat. Vůdkyně obrovité země, která se pokoušela bez tyranie vypořádávat s hladomory, se uvedla s upřímným přiznáním ve smyslu, že "na to my nemáme precedent, není se co divit, že děláme plno chyb". Jeden z naší skupiny jí dal zdánlivě nejapnou otázku, kolik že Indie momentálně má obyvatelstva. Jenže ona nevěděla: "Buď to je šest set čtyřicet, nebo šest set sedmdesát milionů, musím se přeptat ministra vnitra." Plus minus rozsahu dvou tehdejších Čskoslovensk - takto bez rozpaků utrousila ve své kanceláři v parlamentní budově Lok Sabha v New Delhi, kde 31. října 1984 došlo k jejímu zavraždění vlastními ozbrojenými strážci.)

Čína sdílí společnou hranici se čtrnácti sousedy. Terén značného rozsahu a rozmanitosti - hory, doly, končiny úrodné i zoufale neplodné, permanentně vyprahlé pouště jakož i tuze bujné deštné pralesy. Jakoby prostoru tam nebylo dost, stále nějaké hádanice o hranice, sváry o vlastnictví, kde která že píď půdy jednomu začíná a druhému končí.

V 19. století značnou zásluhou imperialistické Británie došlo k oněm tzv. opiovým válkám, ve 20. století to byla fronta oprávněně protijaponská. V roce 1950 si Indie pospíšila být mezi prvními uznat legitimitu Maova režimu nad celičkou Čínou. Mezi dost početnými pohraničními rozmíškami, v roce 1962 kvůli hádanicím o majetnictví horského, pramálo perspektivního Ladakhu došlo k válce, kterou Indie spěšně prohrála.

Na obchodě v globálním měřítku se Čína podílí sedmi procenty, kdežto Indie pouhým jedním procentem. V hospodářských vztazích dosud dominuje mohutná nerovnováha ve prospěch Číny. Oba kolosy momentálně dost oslňují svým hospodářským výkonem, obdivuhodnými rozmachy, při současném ale zápolení s korupcí, rostoucími sociálními a ekonomickými rozdíly v národě a následnými výbuchy nevole. Regionální starosti s Tibetem, Sin-ťiangem v případě Číny. Indie má problémy nejen s Kašmírem a Asámem.

- - -

Polovina žen v Indii je negramotná, kdežto v Číně je jich jen sedmina. Významný je rozdíl ve váze jazyka jako komunikačního nástoje v tak početném společenství. V Číně psaná řeč je totožná, univerzální v celé zemi, jejíž lokální dialekty se liší až k vzájemné absolutní nesrozumitelnosti. Kdo neovládá čínštinu v tzv. mandarin verzi, dorozumění lze dosáhnout pouze psanou formou, k užitku pouze pro gramotné a nikoliv pro miliony stále setrvávajících analfabetů.

To zdaleka není případ Indie, kde ústřední vláda s nezcela vynikajícím úspěchem prosazuje hindí - převládající na severu země - jako řeč univerzálně oficiálně platnou. Tato snaha již vedla k mnohým srážkám a krveprolitím.

Census z roku 2001 zjistil: hindi je rodným jazykem 41 % národa - 340 milionů. Každá z13 řečí má víc než 1 procento všech mluvčích v zemi, což vychází na celkové množství 95 %. Tabulka množství mluvčích pokračuje: 2. Bengali - 70 mil. (8,1 %), 3. Telugu - 66 mil. (7,2 %), 4. Marathi (7 %), 5. Tamil (6 %).

Od severu k jihu ubývá na hranatosti. Hindi mi připomínalo studené hebrejské háky, kdežto řeči jako Tamil, Telugu či Oryia spíš jako ošatku pečlivě tvarovaných preclíků. Na bankovkách bývalo kromě angličtiny vytištěno - a třeba stále ještě je - čtrnáct "oficiálních jazyků", uvedených v abecedním pořádku: asámština, bengálština, gudžarádština.. až po tamilštinu, telugštinu a urdú. Vláda vyhlásila hindštinu za jazyk hlavní a angličtinu za výpomocnou hlavní. I když angličtinu ovládá jen menšina domorodců, je jich daleko víc než v Číně, tam bez historické výhody či nevýhody britské koloniální tradice. Čínští modernizátoři v rostoucím počtu ale usilují o zvládnutí již téměř univerzálního jazyka bílých ďáblů.

- - -

Čínská společnost je oficiálně ateistická, náboženství tam nikdy nedominovalo. Jsou to tvorové sice hodně pověrčiví, ale fundamentálními dilematy, jako je mysterie nesmrtelnosti, se raději nezabývají. Náboženství jako konkurenční světový názor mi nepřipadá být vnímáno jako ohrožení oficiální marx-leninské víry. Preláti státem uznaných církví potřebují úřední souhlas k výkonu funkce, jenž je ale odpírán náboženstvím, hnutím, kultům státem neuznaným, jakými je nejen pronásledovaný Falun Gong, ale všechny protestantské větve.

Zájemců o záležitosti náboženské ale přibývá. Lze se dočíst o průzkumech, v nichž téměř třetina respondentů se hlásí k nějakému náboženskému přesvědčení - což by ovšem znamenalo ohromný počet 400 milionů duší. Zejména o tradičních svátcích je v buddhistických a taoistických svatostáncích přecpáno. Odborníci se kloní k názoru, že vzrůst takové popularity je podnícen rostoucí ekonomickou nejistotou, zvětšujícími se rozdíly v životní úrovni společnosti.

V Indii náboženství ovšem nadále mohutně ovlivňuje život. Přes 80 % Indů je hindů, takže pak ještě zbývá přemnoho milionů muslimů, zejména v Kašmíru a Hyderabádu, Sikhové jsou početní v Punjabu, křesťané v Kerale. Dosud přetrvává systém kast a podkast. Na sobě jsou ekonomicky závislé, společensky se ale separují. S outsidery zpravidla nevstupují do manželství, co smí jedno společenství, je tabu v nějakém jiném. Dostávalo se mi opakovaného ujišťování, že již dopravdy zcela pominul obyčej tzv. suttee, zaživa zpopelňovat vdovy spolu se zesnulým manželem. Krávy však osud nepozbyly na své svatosti, beztrestně mohou vandrovat po vozovkách. "Kráva je věcí naší národní cti," tvrdí manifest hodně nacionalistické politické strany.

- - -

Vzdor přímo fenomenálním hospodářským úspěchům mimo dosah sebemodernějšího západního státu (výstavba infrastruktury, ultrarychlé železniční dopravy přesvědčivým příkladem) čínské potentáty ledacos oprávněně trýzní. Historie je dostatečně poučila, že mezi četnými možnými katastrofami - od sucha, povodní, zemětřesení až po mraky všežravých sarančat - nejzhoubnější je luan neboli chaos v podobě stávek a demonstrací, náhlé lokální výbuchy protestů, nevole, a k desítkám, stovkám takových dochází každý měsíc, ne-li každý týden.

Největší oprávněné starosti působí disproporce v rozvoji státu a společnosti. Dvě ekonomie, dva radikálně odlišné způsoby života. Standard existence v metropolích v kontrastu s údělem ve vzdálených, stále dost ubožáckých výspách. Polovina všeho obyvatelstva stále žije v převážně předindustriálníh podminkách. V největších městských oblastech převládá desetkrát větší per capita příjem.

Čínský kontrast v životních podmínkách v některých přímořských oblastech a s bídou ve vnitrozemí, například v chudičké provincii Gansu, má obdobu ve svém indickém provedení, lišícím se intenzitou své krvelačnosti. Zatímco mordýřské Mao ce-tungovo dědictví se v Číně oprávněně pramálo připomíná, v Indii v některých oblastech, zejména ve státech Jharkhand, Chtattisgarh a Odisha jím inspirovaní bojovníci, známí jménem Naxalites, již řadu let řádí, s útoky, přepady zejména policejních a vojenských cílů. Britský The Economist (1.6.2013) poskytuje ověřená data s podrobnou mapou probíhajících konfliktů a s informací ministerstva vnitra, že z celkového počtu 629 regionů Indie 106 je jich zasaženo tímto zničujícícm extremismem. Lońského roku 2012 počet dosažených ztrát na životech byl 414, čili pokrok v porovnání s víc než dvojnásobným zabíjením v roce 2010.

Na rozdíl od nadále neutuchajícího řádění těchto maoistických vytrvalců, jinak si počínají separatismu příznivě naklonění vládci ve státu Tamil Nadu, úspěšně si počínajícím zásluhou politiků s unikátní specializací: za poslední polovinu století, z osmi premiérů pět z nich bylo filmovými herci. Čtyřikrát v této funkci se uplatnil nyní 89letý spisovatel scenárista M. Karunanidhi, spolu se svým synem, jemuž dal jméno STALIN:

Neodolám se k tak rozkošnému tématu ještě jednou vrátit.

KONEC