J. Pospíšil 29.10.2018 3:47

Bylo to v polovině devadesátých let.

Byl jsem čtrnáct dní v USA a viděl ve vojenském zařízení, jak major procházející houpacími dveřmi je pustil těsně za ním procházející kapitánce před obličejem, takže ona je musela chytat, aby ji nepraštili. Vyslovil jsem nad tím podivení a bylo mi řečeno, že tak major učinil v sebeobraně.

Vytřeštil jsem oči tak patrně, že následovalo vysvětlení, že major má vyšší hodnost a kdyby podržel kapitánce dveře, tak by mohl být obviněn, že se k ní chová jinak než k mužům nižší hodnosti, protože je žena a tím ji ponižuje. Prý by z toho mohl mít skutečné nepříjemnosti, kdyby si na to důstojnice stěžovala. Že slušní můžou být důstojníci pouze k ženám v civilu.

Říkal jsem, že to ne, že ve skutečnosti je to přece jak mužovi, tak ženě příjemné a zlepší to oběma náladu a na chvilku vyjasní den a byl jsem ujištěn, že právě to je jasně sexistické a proto nepřípustné.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Koreis 29.10.2018 3:19

Čtvrt století PK v Česku.

Někdy v první polovině 90-tých let jsem v České televizi vedl jakési hovory týkající se překladů pořadů z angličtiny do češtiny, které jsem v té době prováděl. Při jisté příležitosti jsem se zmínil o politické korektnosti. S tou jsem měl zkušenosti už aspoň deset let, když jsem v Austrálii byl členem správní rady rozhlasové stanice. Nikdo z přítomných neměl potuchy o čem mluvím, musel jsem jim tehdy vysvětlit, co výraz "politická korektnost" vlastně znamená. Užil jsem tehdy doslovný překlad tohoto výrazu, tak jak jsem jej znal v angličtině, tedy "political correctness".

O několik let později bych jistě podobný problém neměl. Ukazuje to, kdy zhruba do Česka politická korektnost jako identifikovatelný problém dorazila - řekl bych tak před čtvrt stoletím. V anglosaských zemích ale byla již její přítomnost cítit aspoň o desetiletí dřív.

• reagovat
• nahlásit příspěvek