SVĚT: Pojmenování potomstva
V současné době v muslimských rodinách značně přibývá Osamů, téměř již ohrožujících primát Mohamedů. Toto jméno Proroka se ale mocně vzmáhá na evropském kontinentu a dočítáme se, že v Bruselu, Amsterodamu, Rotterdamu, Antverpách, je to již nejpopulárnější mezi tam čerstvě narozenými chlapečky, opustivšími jakékoliv lůno. Dokonce i kdysi tolik hrdý Albion si tak počíná. The London Daily Telegraph uvádí tyto údaje: v Anglii a Walesu v roce 2006, jméno Mohamed získalo 4.255 novorozenců, čímž přetrumflo Josepha (3.755) a ještě víc byl pokořen George (3.386). V České republice chlapečků Mohamedů dosud asi příliš nebude, leč není ještě všem dnům konec.
Zejména revoluční doby daly popud k všelijakým výstřelkům. Po bolševickém vítězství na šíré Rusi mnozí zakalení rodičové trestali svá robátka jmény jako Elektrifikácija, nevinní drobečkové se stávali doživotními Pětiletkami, Traktory, Kombajny, případně i Cementem. Ještě znamenitěji se vyřádili Číňané za Maovy éry. Poomstvu se dostávalo spíš sloganů než jmen, a tak místo Pepíčků a Aniček vznikaly krvelačnosti jako Zničit Čankajška, Rozdrtit americký imperialismus, Zlikvidovat britský kolonialismus, Zocelit se v třídním boji nebo aspoň Zavlažit poušť. (Dlužno dodat, že nejen v Číně, ale i leckde jinde v Asii, se dávají nelichotivá jména, za rodičovského předpokladu, že když se z potomka stane Pes, Prasátko, Vepřík či Červ, tím míň padne do oka zlým duchům, kteří by bažili ho ukradnout.)
S výjimkou několika dívenek Dvouletek, narozených po druhé světové válce, se v českých zemích politický dech doby takto příliš nepromítal. Vkus, preference se ovšem měnily. Za první republiky vznikalo daleko víc Miroslavů, Miloslavů, Jaroslavů, Květoslavů, než je tomu dnes. Jiná generace přišla s úrodou jakoby biblicky inspirovaných Lukášů, Marků, Martinů. Došlo na dočasnou popularitu jmen jako Andrea či Roman, nedominovaly už Aničky a Mařenky.
V Americe tisk dost pravidelně uvádí posuny v tomto druhu rodičovského vkusu, který se mění nejen v čase, ale má své etnické a dokonce i regionální varianty. Nejpopulárnějším chlapeckým jménem je Michael, po něm Christopher, mezi děvčaty vede Ashley, za ní se tlačí Jessica. Mezi chlapci v bělošských rodinách nejpočetnější je Michael a Matthew, mezi černochy je víc Christopherů a Brandonů. (V Texasu: Christopher, Joshua, Michael, Brandon, Anthony, James, Jordan, Darius, Marcus, Xavier). Mezi oněmi Hispanics, mohutně se rozmnožující, španělsky mluvící menšinou, jež mnohde je již většinou, se dosud udržují jména katolických svatých – vede José. Mezi Američany asijského původu nejpopulárnější je Kevin, což se mi zdá být jméno převážně či snad i výlučně irské. Zatímco mezi běloškami vede ona Ashley, již následuje Jessica a Michelle, mezi černoškami na prvním místě trůní voňavá Jasmine, častá je též Ashley a Brittany. Každopádně, Mohamedové se tu ještě neprosazují.
Zajímavé je počínání v zemích latinské Ameriky. V Brazílii jsou například populární Washingtonové a Wellingtonové, údajně libozvuční v tamějším portugalském přednesu. Před několika lety novorozeňata v Hondurasu postihla móda s jmény jako Llanta de Milagro (z Miracle Tire – „Zázračná pneumatika“). Primát v takových extravagancích pevně si drží Venezuela, v současné době pod vedením Hugo Cháveze tolik revolučním. Už před mnoha lety Vladimír Iljič Lenin tam byl inspirací bohatému pokrokovému advokátovi při pojmenování jeho tří sýnů. Ten prostřední, jenž se stal Iljičem, posléze dosáhl světového uznání jako jeden z nejvýkonnějších mezinárodních teroristů – toť Iljič Ramirez Sanchez zvaný Šakal, kdysi vážený host v normalizované ČSSR, nyní ve Francii za mřížemi.
Víc podrobností o této venezuelské zálibě uvádějí The New York Times (7.1.2007). Dozvídáme se například jména studentských vůdců: Nixon Moreno a Stalin González.
Mladík Pino, pracující v reklamním oddělení plážového zboží, je plným jménem Mao Breznyer Pino Delgado – jeho Leonid Brežněv takto zkomolen. V telefonním seznamu lze nalistovat jména jako Taj-Mahal Sánchez, Elvis Presley Gomez Morillo, Darwin Lenin Jimenez, a dokonce i Hitler Eufemio Mayora. (Ale i něco takového by nebylo zcela unikátní: v Jižní Africe jsem se dozvěděl o existenci černocha s křestním jménem Hitler.)
Spisovatel Roberto Echeto se v novinách El Nacional zabýval bizárními jmény, kdy k neobvyklosti přispěje jména rodičů krátit a spojit - že pak z otce Nelsona a matky Marty vznikne dítě Nelmar, nebo jména rodičů psát opačným směrem: z Hectora pak Rotceh, z Estebana Nabetse, z Jesuse Susej, a z Venezuely Aleuzenev. Vznikají zpotvořeniny jako Rosaherbalaif, Owinch, Petrasmit, Georguel, Yasterliski, Yusmairobis, Nefertitis, Yawilany, Riualkis, Debraska, též Yesaidú („Yes, I do“) či Juan Jondre („One hundred“¨). Co ty Venezuelany pudí k takovému počínání?
Zmíněný spisovatel vysvětluje, že to je vyjádření vzdoru proti tradici. Jenže jaká to tradice, tak dlouho a důkladně porušovaná? Například už od sedmdesátých let minulého století, kdy s dramatickým vzrůstem ceny ropy vzrostla i politická váha Venezuely ve světě, začalo tehdy přibývat jmen pokroucených buď americkým či ruským směrem. Velmi populárními zůstávají Vladimír a Lenin. Jedna členka kongresu, zvolená za Chávezovu stranu, se jmenuje Iroshima Bravo, k poctě nukleárně zasažené Hirošimy.
Dojde u tamějších břehů ke kombinaci Lenin Mohamed nebo Mohamed Lenin - co raději? Třeba i v Evropě se ujme popularita jmen jako Saddam, Hussein, Ahmadinežád či al-Zawahri.
Neoficiální stránky Oty Ulče
