SVĚT: Podumání o emocích (1)
Jejich rozlišnosti
Liší se naše motivy, jakož i adresáti našich citů či poblouzení. Láska k rodičům, partnerovi, dětem, ideologii, politické straně, vlasti, přírodě, nadnárodní kauze.
Láska předmanželská, manželská a mimomanželská. Milujeme to, co máme či o co teprve usilujeme. Miluji tchýni, svou práci, jsem posedlý sbíráním pivních tácků. Nejde o monotématickou záležitost, jedna vášeň nevylučuje druhou. Romeo miluje zbožňovanou Julii, že je z toho červený až za ušima, ale je rovněž zelený, usiluje o záchranu amazonských pralesů a chodí protestovat k Temelínu. Důkazem autentičnosti milostného zanícení bývá nedostatek její logiky. Ve španělském filmu s anglickým názvem I don’t want to talk about it (1993), Marcello Mastroianni se zamiluje do ošklivého trpaslíka - trpasličky, a ne do její pohledné a dychtivé maminky.
Láska autentická či jen předstíraná, nic než chladnokrevná kalkulace?
V Indii jsem v novinách čítával rubriku Matrimonials - nabídky k sňatku, kde se nabízela dívčina zpravidla s těmito kvalitami: vzdělaná, panna, s bledou pokožkou a se strýcem sídlícím v Kanadě. Zájemce ať si to uspořádá podle vlastního hodnotového žebříčku a příslušně se zamiluje. Japonský výzkumný ústav uveřejnil tabulku compability, názorové shody manželů v oblasti politiky, etiky, sexu, náboženství, společenských hodnot. Z celkového počtu 37 zkoumaných zemí nejnižší kompatibilita byla zjištěna právě v Japonsku - necelých 200 bodů z dosažitelného maxima 500 bodů.
Nezřídka se hledá vysvětlení v dosažené emancipaci žen - svéhlaviček schopných a ochotných prosadit vlastní názor. Příčiny však bývají spíš prozaičtější, totiž v nedostatku času, a tedy i příležitosti spolu smysluplně komunikovat. Jiným průzkumem se zjistilo, že pouze každý třetí manžel či manželka by zvolil(a) téhož partnera, být k tomu znovu příležitost.
Nejen v mnoha zemích Třetího světa, ale místy i ve vyvinutém, industriálně zdatném Japonsku odpadají starosti se sháněním partnera. Vyřeší to dohoda mezi rodiči. V Číně do manželského stavu tak vstoupil můj vyženěný synovec. Tím se dostal do výhodné situace: nebude mu hrozit nebezpečí, že by taková láska kdy pohasla, poněvadž přece nikdy nevzplála. Odpadá hlavní důvod k rozvodu, máme tu pouto na solidních základech.
Ve svém životě jsem absolvoval jeden vlastní rozvod a v roli sudího na západočeském rurálním okrese jsem předsedal víc než veletuctu vyřešení buď jen povrchně, či důkladně rozklížených manželství. - ovšem s celou škálou příčin, od malicherných po značně podstatné. O rozvod třeba usiloval manžel natolik žárlivý, že nesnesl pomyšlení, když na jeho (nepříliš pohlednou) choť padl zrak kolemjdoucích mužů. Také jsem rozhodoval případ spoluobčanů, jimž se tehdy ještě neříkalo Romové: dotyčný pár nežil jen tak na hromádce, byli spolu řádně oddáni. Manžel odjel na pár měsíců za prací.
I v totalitním státě je manželství zejména privátní záležitostí. Shánět důkazy o postranních intimitách nebyla maličkost. V paměti mi dosud uvízl případ, kdy soud byl zásoben mnohými svědky potvrzeným počínáním , s důkladným rozvodovým dopadem. V jedné z hal plzeňských Škodových, tehdy však Leninových závodů o polední přestávce jeřábnice pozvala spolupracovníka do své kabiny. Oba byli ve stavu manželském, byť ne vzájemně manželském. V perfektně soukromém prostředí až někde u stropu se začalo souložit. Jeřábnici ale postihl malér známý jako penis captivus. Když pak po přestávce pokračovalo budování, jeřáb nebudoval. Dobrovolník tedy vyšplhal do kabiny, aby jistil co se děje, že se nic neděje. Nález vytroubil po celém provozním prostoru, do něhož pak museli zavolat sanitku. Následoval dramatický sestup neoddělitelné dvojice za soustředěné pozornosti pracujících, na jejichž svědectví se soud mohl stoprocentně spolehnout.
V rozvodových návrzích jako důležitou příčinu zániku manželské harmonie, se objevovaly i naprosté pitomosti. Pamatuji se třeba na takováto zdůvodňování:
„Odpůrkyně mi vaří každý den rajskou polévku a já tuto nerad.“
„Každou neděli mě tahá na kopanou a přitom ví, jak mne to nebaví.“
„Jezdí na motocyklu jako blázen a nutí mne sedět na tandému.“
„Nemohli jsme se dohodnout, ke kterému mám jít gynekologovi.“
Mezi nejčastějšími důvody manželského rozvratu se uváděla nevěra, alkohol a hrubé zacházení. V pohraničí s jeho dosud nesourodým osídleneckým živlem jsme měli příležitost seznamovat se s druhem relativismu, kdy mrav jedné národnosti byl nemravem národnosti druhé. Volyňští Češi například měli potíž pochopit, proč by jim měl soud mít za zlé, když doma , ať už z jakéhokoliv důvodu, vrazili manželce - a nejen jí - nějakou tu facku. „Můj táta,“ znělo jedno zdůvodnění s odvoláním na precedent,“ jednou vzal saně a naší mámě je mlátil o hlavu, až ze saní zbyly jen třísky.“ Jednou jsem i vyslechl ono anekdotické „on mě už nemiluje“ v povzdychnutí nad manželem, který se odcizil do té míry, že ji i přestal trestat - už ani jedna rána nepadla.
Poněvadž to byla doba zarputilého budování a politizace všeho možného i nemožného, ani rozvod nemohl být výjimkou . Soudní klání se správným ideologickým zabarvením se sice nestalo každodenní událostí, ale velkou výjimkou nebylo. Pro mě nezapomenutelnou byla racionalize cizoložné vášnivky, která se snažila své počínání vylepšit správným politickým postojem, totiž slovy „vraž mi ho tam, a povídej mi všecko krásný, co si zažil v Sovětskym svazu“, z něhož se její milenec právě vrátil.
- - -
Platon se zmiňoval o agape - lásce výlučně spirituální, jíž jsou údajně schopni a hodni jen mužové. Osobu do sebe zamilovanou pokládáme za posedlou narcicismem. Naopak lásku k někomu či něčemu lze i hodnotit jako altruistický šlechetný čin, který by se ovšem neměl příliš přehánět. Například jsem se dočetl o ochotě k sebeobětování japonskému císaři v blížícím se konci prohrané druhé světové války. Zanícený patriot se přihlásil do řad letců kamikaze. Jenže oni ho nevzali, poněvadž byl ženatý a měl tři děti. Proto manželka - milující jak manžela, tak císaře - se šla utopit i s dětmi, aby umožnila dosažení kýženého sebedestruktivního cíle.
KONEC
