Strategické partnerství Ruska a Číny
Ruský prezident Vladimir Putin se zúčastnil zahájení ZOH v Pekingu a při té příležitosti se se svým čínským protějškem dohodl na „strategickém partnerství Ruska a Číny“.
Rusko a Čína v pátek informovaly o uzavření strategického partnerství s cílem eliminovat globální nadvládu Spojených států. Mocnosti pakt představily v době, kdy je ruský prezident Vladimir Putin v Číně, kam jako jeden z mála světových státníků přicestoval, aby se zúčastnil slavnostního zahájení olympiády. Spojené státy a některé země EU včetně Česka přitom hry „politicky bojkotují“.
Podrobně se vztahům Ruska a Číny věnuje i komentář Ladislava Kryzánka na iDnes.cz (zde). Je přinejmenším pozoruhodné, že autor tezi „strategického partnerství“ Ruska a Číny opisuje velmi vágně. Velký podíl na čím dál viditelnějším sbližování dvou autoritářských mocností má tlak Západu, v prvé řadě Spojených států. I proto se Si Ťin-pching a Vladimir Putin, který dorazil do Pekingu na slavnostní zahájení zimní olympiády jako nejvýznamnější zahraniční host, na sebe usmívali jako novomanželé a rozuměli si téměř ve všem. Jejich země se vzájemně podpořily ve sporech, které mají s USA a dalšími západními zeměmi. Oba vůdci ve společném prohlášení mimo jiné uvedli, že jsou proti dalšímu rozšiřování NATO. Putin na oplátku oznámil, že Moskva připravila dohodu na navýšení dodávek plynu Číně. Z citátu je zřetelně cítit posměšný tón a přitom jde dle mého soudu o situaci, která se americké politice současné administrativy Joea Bidena zcela vymkla z rukou.
V této souvislosti bych především konstatoval, že USA pod Bidenem vyhrotily vztah s Ruskem do nové studené války. To už připouštějí i americké komentáře, o kterých Kryzánek informuje. Bývalý prezident Donald Trump se pokoušel o zcela jinou politiku. Chtěl vztahy s Ruskem zlepšit a použít tuto politiku ke zvýšení tlaku na Čínu. Jak známo, od Trumpova nástupu do Bílého domu rozpoutala na něj Demokratická strana honičku ve stylu, že se stal americkým prezidentem nezákonně, „díky pomoci Ruska“. Tříleté vyšetřování jeho údajné zrady skončilo do ztracena, žádné důkazy o jeho spiknutí s Ruskem se nepodařilo najít, a tak hon na amerického prezidenta odneslo několik osob, u kterých se prokázaly daňové operace v rozporu se zákonem. Nicméně vyšetřování zabránilo Trumpovi dosáhnout lepších vztahů s Ruskem, a tak vytáhl proti Číně jedinou zbraň – zvýšení dovozních cel a poplatků.
Trump rovněž zrušil dohodu s Íránem o zastavení sankcí výměnou za to, že se Írán vzdá jaderných ambicí. Právě tuto dohodu vyjednala administrativa Baracka Obamy s viceprezidentem Bidenem a je naprosto neuvěřitelné, že zatímco Biden vyhrožuje sankcemi Rusku v případě ruské agrese proti Ukrajině, rozhodl o zrušení některých sankcí vůči Íránu, což má údajně přispět k tomu, aby se Írán vrátil k dohodě o využití jaderné energie pouze pro mírové účely. Zrušené sankce se týkají i ruských firem, které s Íránem obchodují v rámci íránského jaderného programu.
Můžeme se tedy právem podivovat nad současnou americkou sankční politikou. Bývalý izraelský premiér Benjamin Netanjahu byl vždy proti jaderné dohodě s Íránem. Nová izraelská vláda plánuje další osídlování Golanských výšin, které Izrael dobyl v sedmidenní válce s Araby v roce 1967. Izraelská armáda útočí na íránské cíle v Sýrii a pochybuji o tom, že Bidenův plán na obnovu smlouvy s Íránem je v Izraeli vítán jako správný.
Strategické partnerství, které oznámili ruský i čínský prezident, je však mnohem větším nebezpečím pro Západ, protože relativně ekonomicky slabé Rusko spojuje s nejrychleji rostoucí světovou ekonomikou Číny a USA už nemají v takovém případě na Rusko dostatečně silné trumfy. Posilování americké armády na území Rumunska, Polska či v Pobaltí je jen „kosmetická“ změna poměru sil ve světě. USA budou mít stále větší problém s udržením Tchaj-wanu jako „nezávislé“ čínské provincie, pokud se budou stále držet politiky „jedné Číny“. Na předání Hongkongu pod čínskou správu se jasně ukazuje, že je dnes Hongkong plně Čínou absorbován a politika jedné Číny a dvou systémů už v Hongkongu definitivně skončila. Pokusy bagatelizovat spolupráci Ruska a Číny či se dokonce této spolupráci vysmívat ukazují jen na to, že autoři takových komentářů jen papouškují to, co se právě říká v Bílém domě.
Spojené státy tak například slíbily, že už nebudou hovořit o bezprostředním nebezpečí ruské invaze na Ukrajinu a opět jsem v Událostech na ČT zaznamenal informaci, že k útoku na Ukrajinu potřebuje Rusko ještě posílit stavy svých vojsk o 30 % (teď je síla ruské armády na hranicích údajně na 70 procentech nutných pro invazi). Po zkušenostech s věrohodností zpráv Bílého domu si troufám pochybovat i o tomto „upřesnění“ situace.
Trumpovu politiku proti Číně doprovázenou partnerstvím s Ruskem jsem chápal jako racionální pokus zadržování čínské politiky. Biden naproti tomu systematicky pracuje na tom, aby se Rusko spojilo s Čínou proti USA a v této světové konstelaci se vliv Spojených států na světové dění opět ještě více zmenší. To není v zájmu Západu tak, jak jsem ho dlouhá léta vnímal. Je však samozřejmě otázkou, zda dnešní Západ má se Západem z doby Ronalda Reagana ještě vůbec něco společného.
Zakončím takovou perličkou – v Česku jistá vysokoškolačka obhájila práci Genderové stereotypy v Knížce Ferdy Mravence. Mimochodem, to byla moje zamilovaná knížka v dětství. Jedná se o bakalářskou práci, která jenom demonstruje, za co vše se dnes dává vysokoškolský titul a kam naše společnost spěje. Stojí takový „korektní Západ“ vůbec za záchranu? Ano, pokud se vrátí k tradičním západním hodnotám svobody. Covid jasně ukázal, že si řada západních vlád libuje v totalitních manýrech, které tak hlasitě kritizuje u totalitní Čínské lidové republiky.
A ještě druhou „perličku“. Prezident MIloš Zeman vyjádřil pochybnosti, zda se Rusko chystá přepadnout Ukrajinu. Neřekl nic jiného než to, co tvrdí sám prezident Ukrajiny. Protože je to ale český prezident, vysloužil si za svůj názor tvrdou kritiku ukrajinského ministra zahraničí, a totiž.že český prezident podporuje Rusko. Takto dnes funguje náš slavný Západ - pokud mermomocí chceme Ukrajinu s obrovskou korupcí a v hluboké ekonomické krizi považovat za Západ.
Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz