Že se severní Afrika stala skutečně žhavou, ví asi každý. Spontánní povstání vypuklo nejprve v silně frankofilním, na Evropu obecně orientovaném Tunisku poté, co se byl upálil jistý vysokoškolák, t. č. neúspěšný prodavač zeleniny. Rychlý pád mnohaleté autokratické vlády prezidenta bin Alího se stal inspirací řadě populací. Nikoliv výhradně arabských, vždyť „Den hněvu“ vyhlásili i Íránci, leč v drtivé většině sužovaných bleskovým rozrůstáním, nezaměstnaností (postihující také vzdělané), analfabetismem a peněz lačným strýčkováním elit.

Ačkoliv globální média notně přispěla k rozšíření myšlenek i prostorově neklidných tuniských nespokojenců, jejich přijetí bylo už pouze v arabském světě značně rozdílné, což mimochodem dále poněkud zpochybňuje dlouho na Západě militantně uplatňované teze o jednotných (a když tak bojechtivých) civilizačních okruzích. Některá etnika Blízkého východu jsou v relativním klidu, jiným, například Jemencům, se slibují kosmetické změny politické tváře režimu či hospodářské ústupky. Skutečné zmatky panují dosud v Egyptě, jenž ve sdělovacích prostředcích v zásadě zalehl prostor pro lidová hnutí jiných oblastí. Stát na Nilu je samozřejmě nejlidnatější a považuje se základní faktor (ne)stability. Zachování jeho mírové dohody s Izraelem nebo udržení vcelku vlažného přístupu k pásmu Gazy, kde po puči vládne Hamás, je důležitým, neřkuli klíčovým faktorem pro regionální postavení Tel Avivu a jeho přátel.

Bezpečnost židovské entity, jediné, a to ještě diskutabilní demokracie tohoto rajónu, není ale jedinou starostí euroatlantických politiků. Pro USA a Evropskou unii, jež se znovu projevila coby zahraničně nepevná, může jít o nebezpečí vzniku nepřetržitého pásu neklidu od Maghrebu po Pákistán. Problémy v mateřských zemích způsobují navíc masovou migraci, další vlnu přesunů v našem soudobém stěhování národů. Tunisané, kteří nepokoje pomyslně odstartovali, zaplavují právě italskou Lampedusu, pověstnou „Bránu do Evropy“. Čert ví, koho podnítí teď, eventuelně kdy a kde tomu bude konec. Soudobý vývoj věkově mladého severu černého kontinentu může proto snadno ztížit už takhle problematické soužití na kontinentu starém.

Článek je rozšířením textu, který vyšel v deníku E15