Velmi trefný článek o politice USA vůči EU napsal Milan Vodička. Mnozí ho podezírají ze šíření americké propagandy, ale je to pouze a jenom realita „Trumpova světa“

Milan Vodička ve svém komentáři Už mu stejně padají do klína. Trump invazi nepotřebuje, Gróňané potřebují dolary popisuje docela trefně situaci kolem Grónska a jeho současné „trable“. U nás v ČT24 i CNN Prima News se sice stále tvrdí, že obyvatelé Grónska pod správu USA nechtějí a argumentuje se průzkumy, ale Vodička uvádí poměrně účinný argument, proč mají USA naději na „poklidné“ převzetí moci nad Grónskem – samozřejmě peníze. A americký prezident Donald Trump už mnohokrát dokázal, že „obchodovat“ umí. Naposledy ve Venezuele.

Vodička začíná jasně a srozumitelně: Být dneska Inuitem v Grónsku je řehole. Musí zvládnut asi sto slov pro různé druhy sněhu a kromě toho nevědí, čí jsou. Patří k Dánsku, ale to moc nechtějí. A teď jeden den slyší, že k nim Donald Trump pošle komando Delta ochladit se po Venezuele a že bude provázeno 82. výsadkovou divizí, včera zase slyšeli, že se netřeba bát, protože si je Trump asi jen koupí. Pokud by chtěli slyšet drsnou pravdu, tady je: jestli Trump bude Grónsko chtít, dřív či později ho bude mít. A nějakou invazi vůbec nepotřebuje, protože Gróňané potřebují americké dolary. Ale aby to mělo takovouhle předehru?

Nicméně, s jedním argumentem pana Vodičky mám přeci jenom velký „problém“. Bylo by to úplně něco jiného než pět tisíc Číňanů třeba na Kubě. Grónsko je prázdné. Pro nás je to země bílého sněhu, pro Ameriku je to černá díra, pokud jde o bezpečnost. Přesně tudy by přilétaly balistické rakety z Ruska či Číny.

Takový to argument totiž poněkud „kulhá“. NATO je organizace vedená USA a je v ní většina evropských států včetně Dánska. A samozřejmě na řadu přichází otázka – jak to, že NATO v této věci už dávno nerozhodlo a v Grónsku nejsou základny, které by nebezpečí jaderných zbraní z Ruska a Číny čelily? To přeci není vůbec nutné řešit převodem Grónska pod jurisdikci USA, ale stačilo by na to „jenom“ NATO. Pokud to USA nevadilo do dneška (a jsou to desítky let od skončení II. světové války!), proč nyní takové starosti s Ruskem a Čínou?? Válka na Ukrajině to zřejmě není, když se Trump s Vladimirem Putinem schází a diskutují o amerických investicích do Ruska. A Vodička přístup USA tvrdě kritizuje:

Trump však paradoxně dělá všechno pro to, aby Gróňany nahnal do situace, že nebudou chtít to, co by jim vyhovovalo. Možná jsou za tím celoživotní návyky z drsných obchodů s newyorskými realitami, kdy bylo vždy užitečné si zákazníka pro každý případ radši dopředu pořádně naklepat, kdo ví.Ale každopádně jeho řeči o Grónsku znějí až urážlivě. Když jeho bezpečnostní poradce nevylučuje „vojenskou akci“, zní to zrovna od něj zcela bizarně. Byla by to akce, při níž by USA zasahovaly proti zemi, kterou se slavnostně zavázaly chránit. O něčem takovém by snad Netflix natočil i seriál.

Přesně tak bych situaci ohodnotil i já. Vyhrožování „invazí“ a dalšími nátlakovými akcemi totiž skutečně působí mezi „spojenci“ podezřele. Ostatně, jsou to vlastně metody SSSR vůči svým „spojencům“ ve Varšavské smlouvě, které známe z doby „bratrské“ pomoci v roce 1968 nebo invaze do Maďarska v roce 1956.

Trump se skutečně chová přezíravě ke svým spojencům a vlastně ho jejich názory moc nezajímají. Píše se o tom, že po Venezuele bude proveden zásah v Kolumbii, Íránu či dokonce na Kubě. A co takhle obsadit Antarktidu?