Vypátrání nejhledanějšího teroristy světa je nezpochybnitelným úspěchem amerických tajných služeb. Akce, při které byl zabit, dokládá profesionalitu speciálních sil armády Spojených států, ať to byly jednotky Navy SEALs, Delta Force či jiné. Není podstatné, kdo to byl, ale že to proběhlo. Spojené státy dokázaly, že jsou odhodlány za každou cenu potrestat ty, kteří jim ublížili.

O samotné operaci, a co jí předcházelo, toho příliš nevíme. Je otázkou, zda se kdy vše dozvíme. Nepochybně lze konstatovat, že muselo jít o velkou, finančně a časově náročnou akci, jejímž cílem bylo podchytit všechny možné osoby, které by americkou Ústřední zpravodajskou službu přivedly na stopu bin Ládina. To, že se na ní podílely všechny relevantní tajné služby státu včetně speciálních jednotek armády Spojených států, není třeba zdůrazňovat. V žádném případě to neměly lehké, ač disponovaly neuvěřitelným technickým, finančním, materiálním a lidským potenciálem.

Potvrzuje to skutečnost, že likvidace symbolu islámského teroru trvala téměř deset let.

Žil bez elektronických stop

Bin Ládin nepoužíval mobilní nebo satelitní telefon, nepracoval s internetem a zásadně omezil kontakty s lidmi, kteří by ho mohli i nevědomky prozradit. Důsledně se snažil nezanechat po sobě žádnou elektronickou stopu. Je otázkou, do jaké míry se tak chovali ti, s kterými se stýkal. Významným nástrojem zpravodajců při hledání Ládina byl nepochybně faktor zrady. Údaj a Kúsaj, Saddámovi synové, byli zrazeni, on sám též. S pomocí zrádců byli dopadeni a zabiti i další lidé, jako první prezident Čečenska Dudajev. Peníze jsou mocný nástroj, jak zviklat osoby, které k dopadení hledaného napomohou. Skutečnost, že v rozporu s předvolebními sliby amerického prezidenta Obamy nebyla věznice na kubánském Guantánamu uzavřena, a zřejmě jen tak nebude, ukazuje na význam zpravodajských informací, které se vyšetřovatelům podařilo shromáždit. I když to trvalo značně dlouho a mnohdy kritizované metody výslechů dosti poškodily dobré jméno Spojených států.

Na vypátrání místa úkrytu Ládina zřejmě nemá podíl pákistánská tajná služba ISI. Jak jinak si vysvětlit, že se mohl skrývat uprostřed civilizace bez povšimnutí zmíněné služby a orgánů státu? Pákistánu asi nikdo nebude za této situace věřit, že o tom nevěděl. A to pomíjím i možné dopady, které to může mít na již tak dost komplikované vztahy s Indií a Afghánistánem. Před samotnou operací, kdy bylo jisté, že hledaný Ládin je uvnitř, bylo vše perfektně připraveno, tak aby samotný zásah proběhl s co nejmenšími možnými ztrátami na americké straně, i když všichni nasazení s touto eventualitou museli počítat. V době, kdy vrtulníky americké armády vstoupily do vzdušného prostoru, musely být příslušné orgány Pákistánu uvědomeny o akci. Jednotky dislokované v Abbottábádu musely dostat příkaz nijak nereagovat na probíhající vojenskou operaci. Jinak si nelze vysvětlit, že nic nepodnikly.

Teď, nebo nikdy!

Vzhledem ke klesající podpoře pákistánské vlády vůči americkým útokům na islamisty operující na afghánskopákistánském pomezí, kdy bohužel dochází i k zabití nevinných lidí, byl zřejmě americký tlak na podporu úspěšného provedení operace značný.

V případě, že by se zabitím Ládina radikalizovali Pákistánci samotní a bouřili se v ulicích velkoměst, pak nelze vyloučit ani verbální požadavek Giláního vlády na ukončení amerických operací na jejím území.

Likvidací výrazného a obtížně nahraditelného symbolu islámského teroru nemůže skončit snaha zpravodajských služeb o likvidaci dalších organizací, které do značné míry působí nezávisle na pomyslném centru. Ani afghánský Taliban jistě nezmění svoje strategické cíle.

MfD, 3.5.2011

Autor je bývalý náčelník vojenské zpravodajské služby