V čínské kulturní tradici je, že krize představuje také příležitost. Perfektní zhmotnění této pozoruhodné myšlenky máme nyní jako na dlani. Inu, aby ne. Žijeme v globalizovaném prostředí, kde navíc realita čas od času dohání katastrofické filmy. Kasovní trháky s příběhy o civilních letadlech cíleně narážejících do mrakodrapů anebo o smrtících epidemiích, co se v pár chvílích roznesou planetou. Kteréžto fabulace „koření“ postavy zodpovědných funkcionářů s nezodpovědným chováním; hlavně aby jejich ego či pohodlnost stereotypu nedošly úhony.

Dnes nás tedy fikce dohnala a dost pochmurná muzika se line sálem, přičemž každý tančí dle vlastního vkusu či možností. Výhody to však má. Poznat se dá snáz než jindy, kdo je kdo. Ale současně se i samy nabízejí informace, v čem tkví podstata moderní civilizace. Třeba když ekonomičtí hodnostáři v tisku víceméně vyzývají, aby se kašlalo na lidské životy: hlavně, aby (jim) dál šlapalo hospodářství.

Prostě je-li z něčeho patrná provázanost krize s příležitostí, tož právě z pandemie koronaviru. Stala se příležitostí pro kdekoho v našem křehkém a rozporuplném světě.

Jednomu dala jen šanci přežít. Jinému navíc i možnost pohádkově zbohatnout prodejem zboží, u nějž si díky okolnostem může hnát cenu jak bičem nahoru. Dalšímu pak ke všemu skýtá ještě možnost utužit již tak velikou osobní moc. Úsilí maďarského premiéra Orbána – toužícího kdysi úzce spolupracovat s Čínou – stopnout parlament, řídit zemi dekrety a vojskem obsadit strategické firmy mluví za vše. Přitom rozhodně nejen v Podunají! Což je celkově dost temná situace, kterou perfektně charakterizuje názor již dávno mrtvého francouzského filozofa Michela Foucaulta: „Epidemie je snem mocných, umožňuje kontrolovat populaci, určit každému jeho místo, vést o každém podrobné registry informací a vytvořit strnulý prostor, v němž každý občan podléhá přímému vlivu moci.“

Tučné šance nabízí krize automaticky též propagandě. „Koronuje“ ji doslova na královnu. S „malou“ propagandou víc než kdy jindy přicházejí nejrůznější panikáři či paranoici na sociálních sítích, kteří si jako vždy vystačí s tím, že za pandemií stojí židobolševici, zednáři nebo UFO. Bezvadnou příležitost si ale bohužel nenechávají ujít především těžké váhy. Íránské teokracii se tak stalo zřejmé, že za virem stojí Velký satan. On je původcem nemalé úmrtnosti Peršanů. Obdobné postoje naznačují i někteří vrcholní představitele ČLR, prokazatelného „rodiště“ patogenní mutace.

„Lidové války proti koronaviru“ se Peking chopil s vervou. Je to proň vážně příležitost. Neví se sice s úplnou jistotou, jak to v „zemi původu“ COVID-19 reálně vypadá, jelikož tok informací z „Říše středu“ (a nyní dvojnásob) bývá významně usměrňován. Ovšem to není na překážku, aby se Čínská lidová republika neprohlásila vítězem nad neviditelným nepřítelem. K čemuž však současně nutno v zájmu objektivity dodat, že krom přísné izolace desítek milionů osob učinili Číňané velkorysá lékařská opatření, na něž se Západ nezmohl. V uzavřených regionech třeba urychleně zahájili stavby dalších nemocnic a do postižených oblastí byl nasměrován volný civilní nebo vojenský odborný personál.

Paralelně rovněž odstartovala rozšířená výroba relevantního medicínského materiálu. Zčásti dnes zřejmě (za nemalý peníz) vyváženého do zahraničí v jakési variaci na „bratrskou pomoc“. Ztělesňující dovnitř i vně státu propagandistickou hru, v níž je zastírána vina tamějšího režimu na počátečním bleskovém šíření infekce. A zároveň předváděna údajná superiorita vlastního zřízení nad ostatními, méně dokonalými, jimž se přece sluší pomoci. Například takovému Íránu, kde vliv nejlidnatější země světa vůčihledně sílí rovněž kvůli tuhým americkým sankcím.

Podpory se dostalo též zemím střední a východní Evropy, což může krom dalšího snadno souviset s faktem, že Čína byla loni Evropskou komisí prohlášena za „systémového rivala“. Dobrých důvodů k okázale prezentovanému dobrodiní se jinak nabízí hromada. Některé dokonce úplně samy. Vedle skvělého byznysu se například v České republice hodí vylepšit si imidž. Překrýt kouzelným pláštíkem požadované veřejné vděčnosti případné vzpomínky obyvatelstva na skandály kolem (mizení) pochybných čínských poradců. Anebo na arogantní urážky či výhrůžky stran našich oficiálních vztahů s Tchaj-wanem.

S trochou fantazie můžeme klidně nastolit ještě jeden grandiózní čínský cíl. Rozehrávání dlouhodobé hodnotové soutěže, v níž nejde o nic menšího, než zda je košer „ideál“ systematického elektronického sledování a kádrování občanů. Technologicky pokročilé pojetí toho, čemu zmíněný filozof Foucault říká „Dohlížet a trestat“.

Obdobná analýza byla publikována deníkem Mladá fronta