Bez dětí totiž nebude dost pracovních sil. A bez pracovních sil nebude mít kdo vydělat na důchody a třeba i lékařskou péči a školství zdarma. Někteří už prý ale mají i na takovou situaci zázračný recept.

Kristen Pyszczyk, kanadská autorka článku It shouldn’t be taboo to criticize parents for having too many kids (Kritizovat rodiče za příliš mnoho dětí by nemělo být tabu) představuje jako přijatelnou alternativu k rození dětí přistěhovalectví.

Díky Trumpově politice vůči imigrantům a zbytku světa má být Kanada „stále zásobována chytrými a talentovanými imigranty“. Kanada tedy má, alespoň podle autorky, problém vyřešený. My v Evropě ale žel nesousedíme s USA. A zejména současné zkušenosti nesvědčí o tom, že masová imigrace nutně znamená, že k nám půjdou pouze ti „chytří a talentovaní“.

Pokud jde o imigraci lidí z mimoevropských zemí, dosavadní zkušenost ukazuje, že začleňování lidí do evropských společností není zdaleka bezproblémové. Přistěhovalectví z mimoevropských zemí, které hlavně západní Evropa zažívá od 60. let minulého století, zdaleka nepřipomíná „brain drain“ (odliv mozků). Původním účelem naopak bylo najít chybějící pracovní síly pro podřadné profese. Ani problémy, které mohou při začleňování představovat např. odlišné zvyklosti a obecně jiná kultura, prostě ignorovat nelze.

A to nemluvím o migrační krizi z roku 2015, s jejímiž důsledky se Evropa potýká doteď. Dosavadní statistiky bohužel nejsou příliš povzbudivé, přinejmenším co se týče žadatelů o azyl a jejich začleňování do hostitelských společností. Tři ekonomové, Francesco Fasani, Tommaso Frattini a Luigi Minale, letos v dubnu zveřejnili svůj výzkum týkající se integrace uprchlíků na trhu práce.

Výsledky bohužel nejsou příliš povzbuzující. Uprchlíci mají mít horší uplatnitelnost než ostatní imigranti. Smiřme se s tím, že na to, že by ekonomiku zachránil příliv lidí zvenčí, spoléhat opravdu nelze. Ještě méně dětí tedy rozhodně nevyřeší problém ve společnostech, které už teď mají dětí chronický nedostatek. Imigrace také problém nevyřeší.

Problém se možná vyřeší sám

Ve svém minulém článku Pitomost jménem „nemějte děti, zachráníte svět!“ jsem zmiňoval stále početnější skupiny tzv. antinatalistů. Převážně mladých lidí, kteří se dobrovolně rozhodli nemít děti, aby zachránili planetu. Růst obyvatel na Zemi v posledních 100 letech je skutečně dech beroucí. Zatímco teprve v roce 1927 dosáhla celá světová populace dvou miliard, nyní žije na Zemi více než 7,6 miliardy lidí. Na druhé straně se ale celosvětový růst postupně snižuje. Dostupné statistiky svědčí o tom, že porodnost klesá ve většině zemí světa. Podle odhadů OSN byl počet dětí na jednu ženu mezi lety 1950-55 – 4,96, v posledních pěti letech 20. století to bylo 2,75 a nyní jen 2,43! Odhady se mohou samozřejmě lišit, trend je ale naprosto jednoznačný.

Mnohé určitě překvapí, že podobný trend jako v Evropě, Severní Americe, Japonsku a v dalších vyspělých zemích můžeme pozorovat i ve většině tradičních společností na Blízkém východě či na indickém subkontinentu. Málo se ví, že v takovém Íránu připadá podle posledních údajů v průměru pouze 1,69 dítěte na jednu ženu! I v hustě osídleném Bangladéši, známém svým obrovským nárůstem počtu obyvatel v předchozích dekádách, dosahuje míra počtu dětí na ženu v průměru jen 2,11!

Pokud nevsadíme na rodinu, vymřeme!

Populační růst znatelně poklesl v posledních desetiletích prakticky všude. Jednoduše proto, že stoupá životní úroveň, zlepšuje se zdravotní péče, mění se pohled na děti směrem k jejich větší ochraně a „bezproblémovému životu“, a lidé proto přirozeně cítí menší potřebu zajistit pokračování rodu větším počtem potomků.

Je zde ale jedna část světa, kde se porodnost, resp. počet dětí připadajících na jednu ženu, drží na stále velmi vysoké úrovni a pokles růstu je velmi pomalý. Tou částí světa je subsaharská Afrika, kde země proto stojí před velkou výzvou, aby současný trend zvrátily, více v mém komentáři Přijmutím statisíců migrantů z Afriky ničemu nepomůžeme!

Celkově ale lze předpokládat, že problém vysoké porodnosti se v budoucnosti ve většině zemí světa postupně vyřeší sám a v některých zemích (včetně Česka) se dokonce bude řešit problém opačný. Svým způsobem je proto absurdní, že různé skupiny ekologických antinatalistů mají největší ohlas právě v bohatých rozvinutých zemích s nízkou natalitou.

Mám proto pro všechny návrh, který vyřeší spoustu dalších problémů. Hnutí sdružující lidi s tak šílenými názory, jako mají současní antinatalisté, ať postupně zmizí přirozenou cestou. A my ostatní vsaďme na děti a na rodinu! Chytří lidé budou v budoucnu určitě potřeba.

Autor je europoslanec za KDU-ČSL, člen Rozpočtového výboru Evropského parlamentu