SVĚT: Olympiáda místem politicky nekorektní nesprávnosti
Pro vysvětlení tak matoucího titulku zamířím k rozprávce, kterou jsem uslyšel před americkou výkrmnou Burger King: "Minulá olympiáda , ta v Číně, to teda bylo něco! Jak zahájení, tak ten závěr. Tehdy jsem byl přesvědčen, že líp by to už nikdo nikdy nedokázal. A teďko v Londýně to tedy vypadalo jinak, ale taky to bylo obrovské - jako třeba ten nápad, že královna by najednou byla parašutistka."
"Ale ledacos zůstalo stejné," ozval se druhý hlas, "jak například černoši dominují - americký basketbalový tým je kompletně jejich. V běhu na krátké vzdálenosti triumfují ti z Jamajky, na dlouhé trati ti z východní Afriky, Keňa a Etiopie zejména. Ale vůbec nikdo z nich ve swimming poolu, v plavání úplně nikdo."
Ejhle, prastarý konflikt o větší váze buď nature - příroda, dědictví, geny, nebo nurture - vliv prostředí, působení vnějších živlů. Hádanice až do skonání světa, jehož se vbrzku dočkáme, tak tvrdí pesimisté a třeba i realisté.
"Že nejsou na to plavání - zřejmě to mají v krvi, zdědili to od svých afrických předků, ti měli svou zkušenost do vody raději nelézt. Krokodýlové přece."
"A ti, co umí tak rychle běhat, to taky zdědili, když museli prchat před šelmami - a když ne divoká zvěř, tak ještě nebezpečnější sousedé," věděl jiný kibic.
- - -
Ano, ať už z jakéhokoliv důvodu, jsme různí a stejní naštěstí nikdy nebudeme. Přece tu samozřejmost naší vzájemné rozlišnosti nemůžeme nevidět: Chytří - hloupí, s čilými či mdlými mozkovicemi, zdraví - neduživí, mravní - nemravní, stateční - zbabělí, sobci - altruisté. Lišit se intelektem, charakterem, temperamentem, skrupulemi, sklony k oportunismu a tak dlouze dále, s mnoha nuancemi ad infinitum. Což zrovna není potěšující realita ku prospěchu ideálu demokracie, v níž kdokoliv má ústavou zaručená totožná práva.
Liší se nejen jedinci, ale celé kmeny, početná etnika - rozdíly mezi pigmies, pidimužíky v džunglích Konga, a dlouhány na finském severu. Rovněž mnohde jinde výkony těla a ducha jsou k nepřehlédnutí.
Dopad takové reality se ale snaží odstranit různí pokrokoví novátoři, experti na social engineering, oni nám dobře známí inženýři lidských duší. K dispozici mají víc než půl století uplatňované , v zákoně zakotvené předpisy Affirmative Action, "Pozitivní diskriminace", takovýto oxymoron v eufemickém balení, se zárukou preferenčního hodnocení některých, ne však všech menšin (Afričané ano, Asiaté ne). Opatření oficiálně jen dočasné, ve skutečnosti již nabyvší legitimitu permanence.
K tomu pak též patří vyžadované kvoty ("směrná čísla").
Preferenční kritéria pro přijetí na studia ovšem nejsou zárukou jejich úspěšného dokončení. Přibývá doktorských diplomů v oboru "afro-amerických studií", ale nikoliv například v nukleární fyzice. Tuto nepříjemnost se snažil zákonem odstranit Tom Hayden, zvlášť aktivní kalifornský kongresman, též jeden z mnoha bývalých manželů hollywoodské hvězdy Jane Fondové, vášnivé obdivovatelky komunismu (její slova). Hayden tuze prosazoval nejen kvoty úspěšných žadatelů o příjetí na studia, ale i jejich úspěšného zvládnutí, ber kde ber.
Mezi černošskými intelektuály, kteří program Affirmative Action odmítají jako trapné fiasko, nejvýznamnějším patrně je Thomas Sowell, ekonom na Hooverově Institutu u Stanfordské univerzity. Už dávno (New York Times, 22. května 1984) si troufl ozvat do vlastních řad s dotazem: "Všechny ostatní etnické skupiny se o sebe dokázaly postarat, proč právě černoši ne?" Svým soukmenovcům , stále se dovolávajícím privilegií s odkazem na následky pradávno již pohřbeného otrokářství, oznámil: "Při porovnání průměrné životní úrovně v Africe s průměrnou úrovní nynějších černošských Američanů by se vlastně mělo dojít ke grotesknímu závěru, že odškodné by měli platit černoši bělochům." (týdeník Time, 24. srpna 1981)
K dosažení kýženého cíle rovnosti prosazováním preferenční nerovnosti přispělo stále častěji zdůrazňované slovo DIVERSITY ("rozmanitost, různost"), čímž se ovšem mínila RACIAL PROPORTIONALITY. Poněvadž černoši dosahují 13 procent celkové americké populace, mají tedy mít stejné procento v řadách studentů, profesorů, lékařů , starostů, bankéřů. Nejen na univerzitách , ale i v privátním sektoru vznikly nové funkce hýřící onou diversity v popisu práce. Zrození funkcionářů jako director of diversity, manager of diversity recruitment, associate dean for diversity, vice president for diversity.
Židé - necelé jedno procento populace ve světě a pouhá tři procenta té americké - se podílejí 20 procenty na Nobelových cenách a v USA je těch procent 39. Odpudivá, rasismem přímo čpící disproporce, že ano. V tom případě by ale bylo neméně relevantní rozkatit se rozhlédnutím v jiném směru. To například udělal Walter E. Williams, rovněž černoch, profesor ekonomie (George Mason University) . Ve svém pojednání s názvem Stubborn Ignorance ("Tvrdohlavá omezenost") , Townhall.com, 25. července 2012) k oněm kritériím proportionality též uvádí: téměř 80 % příslušníků National Basketball Association jsou černoši, proti 17 % bělochů a pouhému jednomu procentu Asiatů. V této NBA ti s nejvyšším mnohamilionovým platem jsou černoši. Naopak v ledním hokeji (National Hockey League) je jejich reprezentace míň než tříprocentní. A v baskeballové lize není ani jeden Američan japonského původu. Má to také být důkazem nemilosrdného, nevymýtitelného rasismu?
A v této souvislosti též nezapomenout na olympiádu, její počínání.
Důraz na individuálním výkonu přetrvává ve sportovních disciplínách, takže v basketbalu se nepřidělují závazné kvoty mrňavým Asiatům. Porovnejme s oblastí výchovy, vzdělávání, kde primárním cílem není excellence, ale equality.
Existuje též jedna další výjimka, týkající se absurdního, leč sveřepě prosazovaného pravidla oné diversity: proklamované pravidlo rozmanitosti neplarí v případě politické, ideologické orientace - zejména v americkém akademickém prostředí. Čím prestižnější učiliště, tím přísnější kritéria, nesmiřitelné požadavky totožných hodnot, kráčet v jednotné frontě, v té hodně levicové podobě.
- - -
V této souvislosti si zmínku též zaslouží striktní zákaz tzv. racial profiling, pokládaného za důkaz diskriminace, jakkoliv by to byla statisticky měřitelná, ověřitelná opatrnost. Černoši ve věkové hranici od 16 do 36 roků, zhruba pouhá dvě až tři procenta veškeré populace, spáchají třetinu všech zločinů. V některých městech je 40 procent všech černochů buď ve vězení, nebo v podmínečném propuštění s hodně pošramoceným trestním rejstříkem. Ze zjištění (Uniform Crime Report for 2009) mezi mládeží ve věku pod 18 roků černoši spáchali 58 % všech vražd (z nichž 90 % ve vlastních řadách), 67 % loupeží, 43 % krádeží automobilů. Nicméně politicky korektní postoj vyžaduje takovou realitu nevnímat. Provinil se i černošský velebníček Jesse Jackson, jeden z nejvíc viditelných a slyšitelných horlitelů proti racial profiling, když přiznal: "Neni nic víc bolestivějšího než jít po ulici, uslyšet za sebou kroky a okamžitě pomyslet na loupežné přepadení - a pak se otočit a s úlevou zahlédnout bělocha."
Dopad zákazu racial profiling všichni pociťujeme před vstupem do letadla, s povinností osobní kontroly včetně sundání a inspekce vlastní obuvi. Dobře je známa v současnosti nezpochybnitelná skutečnost, že ač všichni muslimové nejsou teroristé, ale naprostá většina teroristů muslimy jsou, převážně v mladém věku do čtyřiceti let. Jenže zákony vyžadují a praxe potvrzuje stejnou bdělost při inspekci vetchých babiček.
Není překvapením, že politicky ultrakorektní ACLU (American Civil Liberties Union) zatracuje racial profiling jako "velké nebezpečí základním principům naší ústavy". Již v roce 2001 tehdejší prezident George W. Bush ve svém projevu k oběma sněmovnám Kongresu tuto statisticky snadno zdůvodnitelnou opatrnost rovněž rezolutně odmítl.
- - -
S ohledem na dosud přetrvávající londýnskou olympijskou euforii záměrem tohoto závěru je trocha optimismu: Vláda v Holandsku, zemi s již šestiprocentní muslimskou menšinou, oficiálně zapudila dlouhou řadu let prosazovanou politiku multikulturalismu. V červnu 2012 ministr vnitra předložil parlamentu ke schválení nový imigrační zákon, jímž se odmítá nefunkční model multikulturní společnosti. Důraz teď bude na ústřední roli tradičních nizozemských hodnot. S jednoznačnými požadavky integrace přistěhovalců s jejich povinností se naučit holandskou řeč. Končit budou speciální podpory muslimům dosud poskytované a 1. ledna 2013 vejde v platnost zákaz muslimských zvyklostí zakrývat svou tvář.
Jistěže dojde k vášnivým protestům proti takovému příkoří. Nikomu z protestujících nebude ale bráněno, aby ze země takového útlaku permanentně odešel..
Příští olympiáda v roce 2016 se uskuteční v Rio de Janeiru. Tam na Copacabanu by se burky rozhodně nehodily.
KONEC
Neoficiální stránky Oty Ulče