Odposlouchávat přátele, to se nedělá. Zcela určitě bychom nechtěli, aby nás odposlouchával Pepa, se kterým chodíme na fotbal, a sami nebudeme číst dopisy pro Frantu, se kterým sedáváme u piva. Jenže platí takové pravidlo také pro státy, i když třeba i blízké spojence?

Zatím poslední zpochybnění důvěry mezi západními státy pochází ze zprávy veřejnoprávní stanice DR, podle které tamní tajné služby pomáhaly americké Národní agentuře pro bezpečnost NSA při získávání informací o předních evropských politicích, včetně německé kancléřky Angely Merkelové.

Jsou tu tedy tři vrstvy skandálu: že Američané provádějí výzvědnou činnost vůči Evropanům, že jim v tom někteří Evropané, třeba Dánové, pomáhají a případně že to jejich vláda neví nebo tají. Američané a Evropané jsou přeci staří atlantičtí spojenci z dob druhé i studené války. O poutu, které váže členy Evropské unie, stejného politického projektu, ani nemluvě.

Prozatím víme jen to, že o věci informovalo dánské veřejnoprávní médium, ostatní jsou spekulace. Sama dánská ministryně obrany Trine Bramsenová neměla žádný problém veřejně prohlásit, že věc nechá prošetřit a že odposlouchávání spojenců je nepřijatelné. Možná zatím sama neví, co přesně dánská tajná služba v nedávné minulosti opravdu ve věci odposlechů dělala, ale nepochybně ví, jak to chodí.

Informace o tom, že někdo ze spojenců odposlouchával jiné spojence, se objevují vždy po několika letech. Před pár lety se třeba zjistilo, že německé tajné služby masivně sledovaly řadu amerických institucí, včetně americké vojenské rozvědky, amerického letectva, námořní pěchoty, kosmické agentury, lidskoprávní organizace Human Rights Watch nebo několika univerzit.

Stalo se tak krátce poté, co byli naopak Američané obviněni z odposlouchávání Němců, takže nikdo se příliš halasným odsuzováním nikoho nechce blamovat, protože neví, co příště vyplave zase na něj.

Při jiných příležitostech se ukázalo, že Německo, Francie, Švédsko, Španělsko a Nizozemsko společně sledovaly mezinárodní internetovou komunikaci a příležitostně spolupracovaly s Brity. Ti prý byli výkonností francouzských a německých kolegů příjemně překvapeni. Jindy se řeší, že anglosaské země si vytvořily vlastní odposlouchávací systém a některé věci si nechávají pro sebe.

Máme být pobouřeni? Nikoli. Zaprvé proto, že spojenectví mezi státy není totéž jako naše přátelství s Frantou a Jirkou. Státy jistě mají usilovat o důvěru svých spojenců, ale mají právo nebýt naivní. Nebo spíše, mají povinnost naivní nebýt.

Tuto povinnost mají vůči tak abstraktní věci, jako jsou „národní zájmy“, protože ty mají své velmi konkrétní dopady na každodenní život. Státy mají své cíle a je to normální, i když nejlepší samozřejmě je, pokud jde o státy demokratické, jejichž tajné služby jsou pod parlamentní kontrolou. A jistě, v případě spojenců musí platit, že spojenec proti druhému spojenci nedělá cokoli, třeba že neohrozí bezpečnost jeho obyvatel, ale snaha vědět včas důležité věci je něco jiného.

Příklady vidíme ve své bezprostřední blízkosti. Pro Polsko je důležité vědět, jaká rozhodnutí dělá německá vláda v otázkách, jako je podmořský plynovod z Ruska, protože potřebují včas reagovat. A možná, že se o německou komunikaci zajímají i čeští zpravodajci.

Skutečnost, že národní zájmy nevyhynuly, se ještě zvýraznila v covidové době, kdy se strhla rvačka o roušky a pak i vakcíny. Spolupráce s partnery je dobrá a prospěšná, ale nemůže být jedinou nohou, na které národní bezpečnost stojí. A nejen bezpečnost, ale i triviálnější zájmy.

Česko, Německo a Polsko jsou nyní zaklesnuty i v otázce jednoho povrchového dolu, který má dopady na životy lidí za hranicemi. A dosavadní idyla lokální přeshraniční spolupráce v řešení věci evidentně nepomáhá, protože ve hře jsou gigantické síly národní politiky.

V záležitosti dolu Turów samozřejmě nemusejí být tajné služby vůbec zapojeny, ale vlastně by bylo divné, kdyby třeba ve Varšavě nechtěli vědět, jaký bude další krok Prahy, která podala na Polsko žalobu. Prostě spojenectví je dobrá věc. Ale mít včas dobré informace o tom, co nás může ovlivnit, to je také hezké a užitečné.