Nakonec se vše zhroutilo jako domeček z karet. Připravený dokument, kterým USA a Korejská lidově demokratická republika ohlašují po šedesáti šesti letech konec válečného stavu, je cárem papíru.
Proč?
Protože obě strany mluvily a mluví od předchozího summitu v Singapuru o „bezatomovém“ Korejském poloostrovu, ale každá myslí něco jiného. Pro USA to znamená, že KLDR se vzdá jaderných zbraní. Severokorejci tím rozumí, že USA stáhnou vojska z Jižní Koreje, která mají jadernou podporu a jsou jasným a bezprostředním ohrožením jejich národní bezpečnosti..
V tom spočívá základní nepochopení, dá-li se tak nazvat nesmiřitelný střet zájmů. Problém není v sémantice, ale ve světonázoru. Američané se vidí jako národ vyvolený, a tudíž nadřazený, Severokorejci to vidí jinak. Z této rozdílné optiky fiasko v Hanoji nepřekvapuje.
Kim tam přijel po téměř třídenní vyhlídkové jízdě v opancéřovaném vlaku s nadějí, že výměnou za posloupnou demontáž atomového závodu v Jongbyonu zruší USA postupně sankce.
Donald přiletěl do Hanoje v dobré víře snížit sankce a podepsat ekvivalent mírové smlouvy, když KLDR své hlavní zařízení na výrobu atomové bomby rozmontuje zcela a navždy pod mezinárodním dohledem.
Kim ho vyslechl a řekl si, co tohle má být? Dialog hluchých? Kabuki?
Podle nepodložených zpráv vstal od jednacího stolu a odkráčel.
Donald je téhož názoru, protože na tiskové konferenci pak řekl, že někdy je třeba od dealu odejít, aby se mohl udělat líp.
Každý mrak má stříbrné lemování. Ať už by byl president Trump odsouhlasil v Hanoji cokoli, demokraté a jejich sponzoři z vojensko-bezpečnostního komplexu by ho obvinili ze zrady a ohrožení národní bezpečnosti.
Pro samovládce Kima riziko spočívalo v tom, co by mohlo následovat - přijmout zahraniční finanční pomoc jako Vietnam a sklouznout do peněžní pasti. To by velice rozladilo jeho čínské mentory a dobrodince. A možná si také řekl, kdo ví, co s Trumpem bude za rok vzhledem k tomu, co se právě děje v kongresu, kde ho označili za podvodníka.
Mám-li se připojit k zástupu jiných lidí, kteří se snaží rozšifrovat, co se stalo v Hanoji, řekl bych, že Hanoj je bodem zvratu. Po tom, k čemu tam došlo, si musíme uvědomit, že budeme nuceni hledat způsob spolužití s atomovou KLDR, a vyvodit z toho důsledky. Tím rozumím, že nadále bychom měli upřednostnit úsilí co nejvíce omezit možnost použití Kimových jaderných zbraní a jejich šíření ve světě. Uvážíme-li, jak se věci mají, tohle poznání samo o sobě není zanedbatelné.