K dispozici máme náramnou škálu interpretací nejen již dávných století. Patřím mezi pamětníky druhé světové války. Zažil jsem její konec v rodné Plzni, onen jásavý deštivý den 6. května 1945, když v roli osvoboditelů přijeli Američané, místní vděčné dívčiny vyskakovaly na tanky, v městě došlo k jakési závěrečné střelbě a německý velitel s aristokratickým jménem si vpálil kuli do hlavy. Rozdávání žvýkaček, všeho možného, nádherná to doba.

Zanedlouho se ale dostavil Vítězný únor 1948 a budovatelé zářných zítřků, lidé zvláštního ražení, zavedli nové pravdy a my se dočítali o fiktivních hororech. Ty například národu prezentoval historik Karel Bartošek ve svém díle s názvem "Hanebná role amerických okupantů v západních Čechách v roce 1945". Toto téma mu pomáhali košatit publicisté Jiří Hochman a Karel Pichlík. Po znovuosvobození mezinárodními bratry v roce 1968, z této trojice dva dali přednost kapitalistickému exilu. Bartošek zamířil do Francie, kde údajně žila jeho dcera, povoláním katolická jeptiška, a on umřel dřív, než jsem měl možnost se ho pozeptat na podrobnosti jeho tvrzení, že v západních Čechách každé dítě zažilo či aspoň vědělo o Američany páchaných zvěrstvech.

- - -

Posléze my, úspěšně upláchnuvší ze slibovaného beztřídního ráje, jsme se ocitli v prostředí myslitelů zavrhujících systém, jenž jim umožňoval pohodlnou existenci s možností dychtit po socialistických utopiích. Velepřísní soudci západní reality, na níž nenechali chlup dobrého, se proměňovali v prosťáčky plné víry v uskutečnitelnost zázraků v dálných zemích. O systému gulagů básnili jako o remarkable example of social engineering. Věhlasní humanisté Beatrice a Sidney Webbovi charakterizovali Stalinovy koncentrační tábory jako "triumf lidské regenerace". Vrcholný předák britské Labor Party Harold Laski došel k závěru, že sovětský trestní systém předčí v každém směru systém britský. To bylo v roce 1935, v předvečer Velké čistky, monstrprocesů s následným milionem nevinných mrtvol.

Svobodou opovrhující prusko-kalifornský filozof Herbert Marcuse zbožněn, jeho marxismus se stal náboženskou náhražkou zájemcům o iracionálno. Nač věru demokracie, když většina se beztoho rozhoduje nesprávně? Intelektuál zabažil po nové dějinné úloze, která ve středověku patřila kněžskému stavu. Nevyhoditelní radikálové se s vervou naváželi do systému, který je velkoryse živil. V listopadu 1992 se na univerzitě v Amherstu, stát Massachusetts, konal sjezd marxistů-leninistů, přijelo jich tisíc pět set. Vyslechli analýzu profesora Richarda Wolffa, zdůraznivšího Stalinovy obrovské zásluhy (enormous achievements). První zemi socialismu nicméně vytkl, že s výjimkou vybudování kolchozů moc toho socialismu vlastně nevybudovala. Veliké přednosti centrálního plánování opěvoval profesor Bertell Ollman.

Profesor emeritus Kenneth Neill Cameron v době již pobřežněvovské vydal dílo, v němž dokazoval, že Sovětský svaz byl modelem správné komunistické společnosti. Též se mu velice líbil a za vzor dával způsob vládnutí v tehdejším Československu a Albánii. Na knihu příznivě reagovali recenzenti v předních amerických zdrojích.

Paul Hollander, americký sociolog maďarského původu, je autorem výtečné knihy Political Pilgrims: Travels of Western Intellectuals to the Soviet Union, China and Cuba (Oxford University Press) o politických poutnících do zemí zaslíbených. O přísných skepticích západní reality, kteří se ale mění v prosťáčky chudé duchem a přebohaté vírou. V třicátých letech, v době ukrajinského hladomoru, si pochvalovat životní úroveň a kvalitu stravování tamějšího lidu. (George Bernard Shaw, břitký kritik mnohého britského, si tak tuze pochvaloval.) Profesoři a justiční odborníci velebili počínání generálního prokurátora, justičního velevraha Vyšinského.

Což si ti v pohodlí piplaní nevidí na špičku vlastního nosu? Lichá to otázka. "Burza je ubohá náhražka za Svatý Grál," ujišťoval Joseph Alois Schumpeter, rakouský ministr a posléze harvardský profesor ekonomie. Ten totiž předpověděl destrukci kapitalismu nikoliv proletáři, ale odcizenými (alienated ) intelektuály, kapitalismem zbavenými závislosti na politické moci. Uplatňují svou moc slovy, k dispozici mají media, nakladatelství, nadace, svobodu kritizovat existující vládní systém do sebezničení.

Došlo k přepisování nedávné minulosti, takže do dějepisných učebnic se dostaly soudy, jak že Amerika zavinila studenou válku a jak nevinen byl Stalin na tristním stavu věcí. Například Webster's New Universal Unabridged Dictionary hodnotí velikány dvacátého století takto: Hitler, Mussolini a Franco jsou diktátoři, kdežto Stalin je státník (statesman). Rovněž Mao, Castro, Ho či Min diktátory nejsou. V komunistickém světě byl ve státech, vědecký socialismus budujících, za diktátora pokládán pouze Tito. Potrestán snad proto, že si troufl neposlouchat státníka Stalina.

Svou užitečností znamenitě posloužil Institute for Policy Studies (IPS) ve Washingtonu, financovaném mnoha miliony dolarů Samuela Rubina, zakladatele voňavkářského koncernu Fabergé. Vybaven početným štábem příslušně orientovaných vědců Ústav publikoval jeden týdeník, dva čtvrtletníky, v Amsterodamu s odbočkou Transnational Institute, spolupracoval s londýnským Institute of Race Relations a se Světovou radou církví v Ženevě. IPS se pustil i do pedagogické činnosti, ve Washingtonu otevřel vlastní školu, kde též vzdělával úředníky federální vlády, Kongresu a jiných sídel dosud existující moci. Pedagogy nelze vinit z buržoazního objektivismu. Například profesor Saul Landau, osobní přítel Fidela Castra, vehementně obhajoval správnost dvacetiletého uvěznění básníka Huberta Matose. "IPS je první respectable produkt Nové levice," oznámeno ve Washington Post, zdaleka nejvlivnějších novinách v hlavním městě.

Dlouholetými spoluřediteli Ústavu se stali vědci Marcus G. Raskin a Richard J. Barnet. Raskin charakterizoval USA jako imperialistickou zemi s obyvatelstvem trpícím pod vlastním koloniálním jařmem. Americká vláda není nic jiného než kopie nacistické vlády. Je to též vláda válečných zločinců vedoucích nejbrutálnější války v historii této planety. Takový stát je nutno dekolonizovat a jeho moc zlikvidovat.

Spoluředitel Barnet vyslovoval neméně pokrokové názory. Když dotázán, zda snad SSSR je též imperialistická země, odpověděl záporně. Sovětské počínání bylo zásadně defenzivní. Též i československý únor 1948 byl oprávněnou reakcí na provokativně agresivní Marshallův plán.

Po patnácti letech převzal ředitelství IPS Robert Borosage, vědec oslavující osvobození Laosu a Angoly a varující před rostoucím fašismem v Německu a Velké Británii. Ředitel je obklopen kádry neméně zakaleného kalibru: Gareth Porter si velmi pochvaluje demokratické počínání v Severní Koreji, ba vyjádřil i názor, že demokraté na severu odmítají jednat s fašisty na jihu proto, aby tak protestovali proti nedostatku jihokorejských občanských práv. Porter též napsal knihu k obhajobě Pol Pota.

DOKONČENÍ PŘÍŠTĚ