Při zkoumání toho, jak Američané zbohatli napomáháním Komunistické straně Číny dosáhnout jejího deklarovaného cíle nahradit USA na pozici „světové velmoci č. 1“, jsem narazil na čínský termín „ochočení elit“ (Elite Capture), který charakterizuje postoj vlivných lidí v USA vůči Číně.

„Ochočení elit“ může znamenat různé věci, ale pro Komunistickou stranu Číny, čínský zpravodajský aparát a pro ty, kdo jsou zapojeni do kvazisoukromých obchodních podniků, je to zásadní nástroj jejich úspěchu. Je to celkem jednoduchá myšlenka: lákáním elit jiné země pomocí peněz a přístupu k různým výhodám a příležitostem je přimějete k tomu, aby si uvědomili, že jejich zájmy a zájmy Číny jsou propojené nebo dokonce stejné.

Číňané se vlastně nechovají příliš rafinovaně a ani se to moc nesnaží skrývat. Při budování Nové hedvábné stezky praktikují tuto metodu po celém světě a především v Africe. Ale ukázalo se, že elity v západních demokraciích, zejména nevládní elity, jsou také úžasně poddajné.

Tomuto tématu se věnuji ve své nejnovější knize „Red Handed: How American Elites Are Helping China Win“ (Dopadeni při činu: Jak americké elity pomáhají Číně k vítězství). V této knize zkoumám, jak se elity akademického, finančního, sportovního, zábavního a technologického průmyslu staly obhájci politováníhodného stavu lidských práv v Číně, čínské průmyslové a vojenské špionáže a jejího stále agresivnějšího chování.

To, čím se tato strategie liší od běžné diplomacie a od osvědčeného obchodního sloganu, že „zákazník má vždy pravdu“, je moc těch, kteří podlehli pokušení. Ve své knize zkoumám veřejné aktivity a prohlášení některých nejmocnějších lidí v USA. Silicon Valley reprezentují Mark Zuckerberg z Facebooku, Tim Cook z Applu a Bill Gates z Microsoftu. Z Wall Streetu jsem si posvítil na Raye Dalia z investiční společnosti Bridgewater, největšího správce hedgeových fondů na světě, a Larryho Finka z investiční společnosti BlackRock. Z akademické sféry jsem prozkoumal činnost Harvardovy a Yaleovy univerzity. Věnoval jsem se také historii vztahů Číny s rodinami Bushů, Trudeaů, Pelosiů a samozřejmě Bidenů.

Přesto se ve zpravodajstvích objevují každý den další příklady. Způsob, jakým Čína přetáhla na svoji stranu všechny tyto lidi a instituce – kromě spousty dalších –, je pořád znepokojivě stejný, přímočarý a není těžké jej vystopovat. Za 30 let investigativního zpravodajství jsem si zvykl, že pokud chci odhalit souvislosti, tak se musím prohrabat nekonečnými vrstvami skořápkových korporací, zprostředkovatelů, bankovních záznamů a daňových přiznání. Napojení zkoumaných lidí a institucí na čínskou vládu bylo naproti tomu docela zřejmé brzy poté, co jsme se podívali na mechanismus této korupce optikou ochočení amerických elit Čínou. To je jeden z důvodů, proč jsem řekl, že toto bylo to nejděsivější vyšetřování, jaké jsem kdy prováděl.

Kdybychom s těmito lidmi hovořili a zatlačili je do kouta, tak by svoji roli při napomáhání Číně v získání přístupu na americké kapitálové trhy, k americkým vojenským a sledovacím technologiím a k americké politice popřeli. Všichni by tvrdili, že pouze využívají obchodní příležitosti, které jim čínský trh nabízí, tak jak by to měl dělat každý schopný kapitalista. Mohou tvrdit, že řídí mezinárodní korporace, a proto jsou povinni zaujmout k americké zahraniční politice pokud možno neutrální postoj.

A v tom se až tak moc nemýlí.

Ne všichni jsou tak neurvalí jako miliardář a investor Chamath Palihapitiya, původem ze Srí Lanky, který v rozhovoru odmítavě mávl rukou nad tématem genocidy Ujgurů, občanů Číny, a řekl: „To nikoho nezajímá.“

Nejsou ale ani tak servilní jako Mark Zuckerberg z Facebooku. Na státní večeři uspořádané v Bílém domě v roce 2015 na počest čínského prezidenta Si Ťin-pchinga vzal třetí nejbohatší muž na světě svoji manželku – etnickou Číňanku – která byla tehdy v sedmém měsíci těhotenství. Když byla představena čínskému prezidentovi Si Ťin-pchingovi, tak jej požádal, aby Si jejich nenarozenému dítěti vybral čínské jméno. Komunistický diktátor byl Zuckerbergovou žádostí šokován a zdvořile ji odmítl s odůvodněním, že by bylo „příliš velkou odpovědností“ vybrat čínské jméno úplně cizímu člověku.

A třeba ani nezbožňují svoje idoly jako Ray Dalio, který se ve své knize z roku 2017 nazvané Principles (Principy) rozepsal o svém „osobním hrdinovi“ Wang Čchi-šanovi. Dalio se rozplýval: „Pokaždé, když mluvím s Wangem, tak mám pocit, že se blížím k rozluštění sjednocujícího kódu, který odemyká zákony vesmíru.“ Wang Čchi-šan je druhým nejmocnějším mužem Komunistické strany Číny a je známý jako Siův vymahač. Časopis The Economist ho nazval „nejobávanějším mužem v Číně“. Pro Dalia to však evidentně neplatí. Čtenáři se hned na další stránce této knihy dozvědí, že ve stejnou dobu se Dalio v Číně pokoušel založit nový hedge fond.

Dalším skvělým příkladem je společnost Apple Computer Inc. Téměř všechny její výrobky se vyrábí v Číně a iPhone má na čínském trhu s telefony 23procentní podíl. Apple byl opakovaně obviněn, že těží z nucené práce Ujgurů, což společnost popírá. Ale, jak nedávno časopisu Vanity Fair řekl jeden investor do technologií: „Společnost Apple nemůže jednoduše stisknout tlačítko a přesunout celou svoji infrastrukturu do Indie. Infrastrukturu v Číně budovala společnost Apple 20 let a přestavba jejího dodavatelského řetězce by trvala 10 až 15 let. Myslím si, že právě teď nemají na výběr.“

V roce 2015 se ještě před státní večeří v Bílém domě se Si Ťin-pchingem setkali technologičtí titáni. Jejich exkluzivní setkání se uskutečnilo v sídle společnosti Microsoft v Seattlu. Když Si Ťin-pching vstoupil do místnosti, tak se ohromený Cook obrátil ke kolegovi a řekl: „Cítil jsi, jak se celá místnost zachvěla?“

Mnoho dalších lidí se chová podobně kvůli svým komerčním příležitostem. Nikdo by neměl být šokován tím, že basketbalista LeBron James pokáral generálního manažera jiného týmu NBA za tweet o potlačování demokratických protestů v Hongkongu Čínou. Vždyť LeBron James nejenže v Číně vydělává miliony na licenčních poplatcích za dresy a další reklamní předměty nesoucí jeho jméno a tvář, ale zjevně je také i expertem na zahraniční záležitosti, když tehdejšímu generálnímu řediteli Houston Rockets Darylu Moreymu vynadal, že je „buď špatně informovaný, nebo že o situaci“ potlačování disentu v Číně nemá páru.

Čínští komunisté však v tomto nejsou žádnými absolutisty. V mandarínštině existuje běžná fráze, která se překládá zhruba takto: „Hodně pomoci se špetkou pomluv.“ Tato fráze naznačuje, že pragmatičtí Číňané vědí, že jejich přátelé budou muset občas kritizovat čínskou politiku, ale dokud tito přátelé budou prosazovat čínské zájmy v důležitých věcech, tak jsou ochotni to přehlížet.

Předsedkyně Sněmovny reprezentantů Spojených států amerických Nancy Pelosi porušování lidských práv v Číně v minulosti ostře kritizovala. V roce 1991, během svého prvního funkčního období v Kongresu statečně rozvinula na pekingském náměstí Nebeského klidu transparent s nápisem: „Sláva těm, kteří položili životy za čínskou demokracii.“ Rozzuření čínští policisté jí transparent ihned zabavili. „Začala jsem utíkat,“ vzpomínala Pelosi. „Ale některé moje kolegy čínská policie trochu zmlátila. Novináři dopadli hůř, protože ti měli kamery, a byli proto zadrženi.“

Ale od těch dob se vybarvila poněkud jinak. Její manžel Paul vydělal miliony dolarů na obchodech s Čínou mimo jiné i díky svému partnerství v investiční společnosti Matthews International Capital Management, která byla průkopníkem investování v Číně. Nancy Pelosi již dva roky blokuje snahy Kongresu o vyšetření původu viru covid-19. Ačkoliv se objevilo mnoho důkazů poukazujících na možnost úniku viru z laboratoře ve Wu-chanu, tak Pelosi nařídila demokratům v Kongresu, aby s vyšetřováním nesouhlasili.

Chování, prohlášení a činy těchto a mnoha dalších lidí, o kterých pojednávám ve své knize, naznačují prolínání jejich osobních zájmů se zájmy Číny. A tyto zájmy jsou dostatečně silné na to, aby zablokovaly humanitární otázky a otázky národní bezpečnosti, které vzestup Číny vyvolává.

Jak napsal investigativní novinář a spisovatel Upton Sinclair: „Je těžké přimět člověka, aby něčemu rozuměl, když jeho plat závisí na tom, že tomu nerozumí.“

Autor je prezident Governmental Accountability Institute, významný spolupracovník Gatestone Institute a autor nové knihy Red Handed: How American Elites are Helping China Win (Dopadeni při činu: Jak americké elity pomáhají Číně k vítězství).

Překlad původního textu: Elite Capture
Překlad: Libor Popovský, Helena Kolínská

Převzato z webu Gatestone Institute