Nedávné doplňovací volby do senátu USA dopadly podle některých „překvapivě“. Zejména pro americkou demokratickou stranu. Senátorem se stal republikán – v po desetiletí demokratickém státě. Obamu „zradili“ bohatí voliči demokratů, kteří nechtějí zdravotní reformu socialistického střihu. Obama tím bude mít při prosazení zdravotní reformy v senátu potíže, protože přišel o tak zvanou „supervětšinu“ 60 křesel, která zabraňovala používání zdržovací taktiky republikánů.

Nyní se dovídáme, že americký nejvyšší soud rozhodl, že i soukromé společnosti mohou sponzorovat volební kampaně v podstatě bez omezení. Obama přešel ihned do útoku a kritizoval rozhodnutí soudu, které podle něho zvýší vliv lobbistických skupin na politiku. Nicméně stojí za to zmínit důvody, které vedly nejvyšší soud k tomuto rozhodnutí.

Jak známo, volební kampaň, zejména ta prezidentská, měla jisté finanční limity, které kandidátovi, jenž přijal pomoc firem, omezovaly jeho příjmy na kampaň. Obama se rozhodl tento limit obejít tím, že se obrátil na „americký lid“ a získal na volební kampaň prostřednictvím malých částek asi třikrát víc peněz, než měl k dispozici McCain. Obama coby „prezident lidu“ tak využil prostou díru v zákoně! Ale ano, i americké jednoduché zákony mají díry! Nikdo si totiž před Obamou nedokázal představit, že by se kandidát obešel bez podpory firem a korporací. Obama to svou populistickou politikou dokázal a popřel tak de facto omezující limity na náklady volební kampaně.

Podle změny nálady americké veřejnosti, jejíž obdiv k Obamovi spadl během roku o dvacet procentních bodů a stal se tak největší ztrátou popularity u nově zvoleného prezidenta, není za vším jenom zdravotní reforma. Obamova válka neválka v Afghánistánu, jednání nejednání s Íránem, Severní Koreou, výlet do Kodaně, kde světovou konferenci o klimatu ovládli podvodní oteplovači, jeho marný lobbing za OH v USA, to vše se začíná sčítat. Obamovou reakcí na tento obrovský pokles popularity je roztočení druhé vlny nenávistí proti bankám. Jeho plány na omezování jejich velikosti a na další regulaci bankovního trhu poslaly v uplynulých dnech americkou burzu, a nejen tu, do záporných čísel. Finančníci a investoři začínají mít z Obamy strach.

Jedinou útěchou pro Obamu může být, že Evropa je na tom v globálu ještě hůř. Finanční problémy Řecka, zdatně falšujícího výkazy do Bruselu, již vedly k tomu, že evropská komise odmítla dál subvencovat řeckou ekonomiku a její dluhy. Nedávno zvítězivší socialisté budou mít ještě velké bolení hlavy. I pod dojmem těchto zpráv oslabilo euro k dolaru na nejnižší hodnotu za poslední půl rok. V této souvislosti nelze než odsoudit plány českých socialistů. Ty se dají jednoduše popsat jako „dohnat a předehnat“. Dohnat státy jako Řecko či Maďarsko v rychlosti zadlužování a stát se plně závislými na milosti světových finančních institucí. Zatím nám finančníci věří, jak neopomene takzvaný finanční expert ČSSD Sobotka zdůraznit, bankrot podle něj „nehrozí“. Chceme-li, aby to tak bylo i nadále, nesmíme ho pustit k moci! Chápou opravdu všichni, o co v našich volbách jde?

Korupce, která je u nás podle některých „všudypřítomná“, není výsadou jedné politické strany. Spřízněné firmy s ČSSD už sají z krajských rozpočtů stejné peníze jako ty pražské napojené na ODS. A pokud tam budou černí, hnědí či zelení, potečou zase firmám spřízněným s těmito stranami. Jak pravil kdysi jeden Polák, který se mnou na počátku sedmdesátých let diskutoval: Strana je strana, ale známí jsou známí! Problém je přesně a jenom v tom, že v Česku i jinde musí tolik peněz projít rozpočtem státu, krajů nebo obcí. Je to problém systémový. Jediný pokles korupce lze zařídit tím, že se prostě začnou neadresné výdaje státu, vázané na zmanipulovatelná výběrová řízení, omezovat. Nové zákony proti korupci řeší tento problém od konce, a proto nemohou uspět, ani kdyby prošel institut korunního svědka. Schvalovat tyto zákony je jen velmi populistické. Nic nevyřeší a nezmění.

Socialisté ostatně amerického prezidenta velmi chválí a jeho politika jim velmi konvenuje. Co na tom, že tato politika oslabuje demokratický svět a podrývá jeho schopnost obrany. To jsou přesně ony souvislosti, kterých si musíme být u volebních uren vědomi.