Podnět vzešel od politiků a finančníků, kteří na počátku studené války měli obavu z růstu antiamerikanismu v západní Evropě. Uskutečnit jej pomohl německý šlechtic Bernhard; jeho plné jméno neuvádíme, je na čtyři řádky. Byl to velice pohledný a podnikavý muž, do něhož se zamilovala dánská princezna Juliana. Vzali se, a když Juliana usedla na trůn, Bernhard se stál princem dánským. Zajímaly ho ženy, soudě podle (dvou přiznaných) nemanželských dětí, a vysoká zákulisní politika, neboť se chopil myšlenky uspořádat setkání mocných a vlivných, aby se v klidu a ústraní mohli radit o tom, kam se má ubírat svět.

K prvním sedánce došlo v hotelu Bilderberg v holandském městě Oesterbeek v roce 1954.

Od té doby se konají každý rok na různých místech, vždy však příjemných a luxusních. Ta letošní se sešla během minulého víkendu v Montreux u Ženevského jezera. Část jeho pobřeží je právem považována za švýcarskou Riviéru. Rostou tu palmy a jiné teplomilné rostliny a na stráních nad jezerem jsou vinice, kde se rodí hrozny, jež dávají výborné bílé víno.

Když někdo dostane pozvání na bilderbergskou sedánku, může to považovat za větší poctu a vyznamenání, než kdyby obdržel Podvazkový řád z rukou britské královny. Tentokrát se té pocty dostalo 130 osobnostem, většinou pánům středního až pokročilého věku a asi dvaceti eminentním dámám. Besedovali, pili a hodovali ve starobylém, ale stále noblesním hotelu Palace.

Jestli Bilderbergové nejsou spiknutím, mají pravidla, která z nich dělají znamenitou napodobeninu. Jsou snad nejuzavřenější klub a zároveň nejvíc tajnůstkářský na celé planetě. Sedánky jsou výlučně pro zvané, jejich účastníci se mohou podělit o pár myšlenkových perel s veřejností, ale nesmí prozradit, kdo je vyslovil. To dráždí a zároveň povzbuzuje různé pověsti o vládcích světa, kteří rozhodují o našem osudu.

Bilderbergové jsou lidé, kteří tahají za nitky světového dění - politici, oligarchové, bankovní a průmysloví magnáti, ideologové, akademici, zkrátka elita západního světa. Letošní diskusi řídil Henri de Castries, předseda pařížského Institutu Montaigne zabývajícího se veřejnou politikou a sociální soudržností.

Mezi prominenty byl americký ministr zahraničí Mike Pompeo, francouzský ministr hospodářství Bruno Le Maire, holandský premiér Mark Rutte, německá ministryně obrany Ursula van der Leyen a zeť amerického presidenta Jared Kushner. Vládce kyberprostoru ze Silicon Valley zastupoval generální ředitel Microsoftu Satya Nadella.

Nemohl chybět, a tak ho přivedli, jeden ze zakládajících otců bilderbergského klubu a jeho doyen šestadevadesátiletý Henri Kissinger, bývalý americký ministr zahraničí, poradce několika presidentů a chráněnec Rockefellerů. Je to ctihodný člověk, který vzbuzuje protichůdné pocity: mnozí ho velebí jako mírotvorce, někteří ostouzejí jako válečného zločince. Pronásleduje ho vlastní průpověď, kterou by psychologové patrně označili jako podvědomé doznání: „Nezákonné uděláme okamžitě, protiústavní chvíli potrvá.“

Dostavil se i švýcarský president Ueli Maurer, který měl několik soukromých rozhovorů s Mikem Pompeem o Íránu. Protože Švýcarsko je neutrální spojkou mezi Washingtonem a Teheránem, v ženevských diplomatických kruzích se hovoří o tom, že oba politici jednali o přípravě setkání amerického presidenta Donalda Trumpa s iráckým presidentem Hassanem Rúháním.

První otázka, kterou letošní sedánka projednávala, se týkala vybudování „stálého strategického pořádku“, což je zdrobnělina pro Nový světový řád, o nějž globalisté usilují.

Diskutovalo se také o budoucnosti kapitalismu, o Rusku, Číně, brexitu, Evropské unii, umělé inteligenci a klimatických změnách.

Jestli šlo opravdu o tak obecná témata, proč se tedy Bilderbergové skrývají za zavřenými dveřmi? To se pak nemohou divit, že se o jejich sedánce v klevetivé Ženevě povídá, že se zabývala hrozbou finančního krachu, jehož příchod uspíší Trumpova obchodní válka. A že vyvoleným to nahání strach, jelikož by padl dolar a peněžní trhy by zhroutily jako domek z karet. Kolují také různé spiklenecké a antisemitské pověsti, protože mezi hlavní mecenáše Bilderbergu patří Rockefellerové a Rothschildové.

Španělský publicista Daniel Estulin ve své knize Opravdový příběh Bilderbergského klubu (La Verdarera Historia del Club Bilderberg*) píše, že pravým posláním tohoto tajnůstkářského spolku je uskutečnění následujících cílů: zavést ústřední řízení domácí a zahraniční politiky, nastolit nový společenský řád, v němž nebude střední třída, jen „vládci a služebníci“, jedna mezinárodní identita a jeden soubor universálních hodnot; obyvatelé Země mají podléhat jednomu právnímu zákoníku a žít pod trvalou myšlenkovou kontrolou.

Autor zdůrazňuje, že bilderbergský klub má vlivné společníky - americkou Radu zahraničních vztahů a Třístrannou komisi, založenou v roce 1973 Davidem Rockefellerem. Tato nesvatá trojice usiluje o vytvoření celosvětového zřízení, v němž se národní státy vzdají suverenity ve prospěch ústřední moci.

Neprůhlednost je vždy pařeništěm dohadů, spekulací a spikleneckých teorií. Na druhé straně nevylučuje překvapení, buďme optimisty, třeba i povzbuzující a velmi vítané.

Co když Bilderbergové jsou tím, zač se prohlašují - mírumilovným debatním klubem a jsou „oddáni hodnotám demokracie, svobody a podnikání“, jak řekl místním novinářům organizátor sedánky, president a generální ředitel největšího švýcarského počítačového koncernu multimiliardář polského původu André Kudelski.

A - slyšme, slyšme - co dodal: „Když hovoříme o budoucnosti kapitalismu, neznamená to, že jej považujeme za jediný možný systém.“

Věřme, že tomu skutečně tak je. Neboť kdyby i Bilderbergové začali uvažovat o jiné možnosti hospodářského a sociálního uspořádání společnosti, posílila by naděje na zlepšení mezilidských vztahů a možná také v rovnějšího rozdělení bohatství ve světě, abychom mohli všichni slušně žít, ne v přepychu, ale dobře.

Autor je český novinář žijící v Ženevě.

Psáno pro televizi Prima

-------------------------------------------

*K dostání na Amazon v anglickém překladu The True Story of the Bilderberg Group.