Kombinovaný produkt ekonomik Západu je téměř 29krát vyšší než HDP Ruska. V případě nové studené války Moskva nemá šanci uspět
Málokterý Čech je schopen uchovat si nadhled, když je řeč o Rusku. Názor většiny je formován rokem 1968 a vším, co následovalo: přes dvacet let života v ponížení, nesvobodě a postupném ekonomickém zaostávání. Češi se Ruska bojí a zároveň se mu vysmívají. Je pro ně neobratným medvědem, který se snaží dělat vše co nejlépe, ale pokaždé to dopadne jako obvykle.
Menší část populace však má Rusko ráda. Částečně kvůli reálnému socialismu (třebaže Rusko již dávno není socialistický stát), částečně jde o relikty slovanské vzájemnosti a vzpomínek na rok 1945. Nezanedbatelná část Čechů našla sympatie k Rusku z netradičního důvodu. Velká země na východě pro ně představuje alternativu k tomu, čím se jim protiví současný Západ. To zahrnuje například postoj k imigraci, problematiku tzv. politické korektnosti, vztah k sexuálním menšinám atd. Konzervativní Rusko vystupuje v roli strážce tradičních hodnot, kdežto Západ je symbolem civilizačního úpadku.
Převrácení rolí
Jde o zajímavé převrácení rolí. Ještě v 80. letech nám byl Sovětský svaz představován jako revoluční pokroková avantgarda světového proletariátu, zatímco zahnívající buržoazní Západ to měl prý spočítané. Dnes je tomu přesně naopak.
Ztělesněním vztahů k Rusku je samozřejmě Vladimir Putin. Pro jedny je bondovským padouchem, který je schopen všeho a má neomezené prostředky, finanční, lidské i technické. Ztělesněný génius zla. Pro druhé je Putin rovněž géniem, ale s kladným znaménkem. Hrdina, který je schopen postavit se bruselským byrokratům, americkým korporacím i samotnému Bílému domu. Vůdce té části světa, která neklečí před fotbalovými zápasy, nevyvěšuje duhové vlajky a nepokládá sexismus za hřích srovnatelný s nacismem.
Prosperita a svoboda po Rusku
Na které straně je pravda? Ani na jedné. Rusko nepředstavuje alternativu už jen vzhledem ke své velikosti. Zapomeňte nyní na glóbus: důležitá je velikost vyjádřená počtem obyvatel a silou ekonomiky. Pokud jde o první z obou měřítek, Západ má více než sedmkrát tolik obyvatel než Rusko. (Západ zde definujeme jako USA, EU, Británii a další západoevropské země, Kanadu, Austrálii, Nový Zéland a Japonsko. Nejde přísně vzato o geografickou, nýbrž civilizační specifikaci.)
Lze namítnout, že Západ trpí demografickými problémy a stárnutím populace, ale totéž se týká i Ruska. Hlavní převaha Západu ovšem spočívá v ekonomické oblasti. Kombinovaný produkt výše zmíněných ekonomik je téměř 29krát vyšší než HDP Ruské federace. Kdyby došlo ke skutečně vážnému konfliktu mezi Ruskem a Západem (například k opakování studené války), Rusko nemá šanci uspět. A to ani v případě, kdyby Západ nebyl jednotný. Koalice USA-EU by Rusko zcela převálcovala. To by se pak stalo snadnou kořistí pro Čínu, která má desetinásobek obyvatel a ekonomiku více než osmkrát velkou ve srovnání s Ruskem.
Pokud jde o Putina, jeho domácí popularita je stále značná. Proč? Především se za jeho vlády žije mnohem lépe než za kteréhokoli z Putinových předchůdců. Jelcin, Gorbačov, Brežněv, toto jsou synonyma stagnace, nedostatku, nebo dokonce úpadku. Putin – viděno očima typického Rusa – přinesl nebývalou prosperitu a svobodu. Že tato prosperita mohla být mnohem tučnější, nebýt korupce a imperiálních dobrodružství (které přinesly mezinárodní sankce), to je pro většinu Rusů vedlejší. Že svoboda ruského občana je pouze relativní, rovněž není podstatné. Za Brežněva se nesmělo na dovolenou do Turecka a za Jelcina na to nebyly peníze, to je, oč tu běží.
Bolestivá ztráta příjmů
Rusko nemá proti Západu žádné použitelné zbraně. Putin je mocí posedlý megaloman, ale není dostatečně šílený, aby použil nukleární hlavice. Konvenční armáda není v dobrém stavu. Invaze podobná té z roku 1968 by dnes již nebyla myslitelná. Těžko očekávat akci většího měřítka, než byla anexe Krymu. Ta byla ostatně možná jen kvůli mocenskému rozkladu Ukrajiny v oné době.
A co možnost zavřít kohouty ropovodů a plynovodů? Není právě toto bič, kterým Putin může účinně hrozit Západu?
Zde vzniká otázka, zda by výpadek příjmů z exportu nepoškodil Rusko více, než by výpadek dovozu surovin poškodil Západ. V první řadě jde vlastně jen o EU. Ta by snadno a rychle mohla diverzifikovat dodavatele. Trochu by se to prodražilo, nikoli však likvidačně. Rusko má s EU silně přebytkovou obchodní bilanci, hodnota ruských exportů do EU přesahuje osm procent jeho HDP. Přijít o tyto příjmy by bylo bolestivé.
Ze všech racionálních analýz vyplývá, že Rusko není ani ta strašná říše zla jako kdysi, ani maják svobody a mocnost schopná postavit se dekadentnímu Západu. Očistíme-li náš pohled od emocí, vidíme zemi se značným potenciálem, který je však tlumen nepříliš schopnou vládou. Pokud jde o EU nebo USA, lze je samozřejmě oprávněně kritizovat z řady důvodů. Rusko ovšem nepředstavuje alternativu ani vzor hodný následování. Pokud jde o český pohled na Rusko, méně citů na obou stranách by věci jen prospělo.
LN, 3.6.2021
Autor je ekonom, Algorithmic Investment Management, a. s.